Osada Havranů

Taky film podle románu, který jsem velmi dobře znal, a protože jsem jej viděl v době, kdy mi bylo jen o pár let míň než představiteli titulní role, považoval jsem jej za zdařilý převod. Dnes bych možná při hodnocení zohlednil i to co píše distributor v obsahu, ale kvůli milosrdnému času za 4*. (Mimochodem nezdá se vám, že některé obsahy od distributorů mají skoro za cíl diváka odradit?) (15.03.2013)

Tenhle film spolu s dvěma dalšími díly nemá v české kinematografii obdoby - ale na to bych kašlala, kdyby se mi tolik nelíbil z jiných důvodů. Předně Sokol i Havranpírko jsou prostě borci a pravděpodobně to byli i mí první sex-idolové nebo jak se tomu nadává, takovým těm hercům, jak je mladé dívky oddaně a tajně milují. Je docela možné, že v předkusu a vystouplých lícních kostích Ludvíka Hradilka pramení můj patologický obdiv k právě této části mužského těla.Taky mě hypnoticky fascinuje hudební doprovod a celkově zvuková afektovanost filmu. Dál se mi líbí atmosféra a celkové ponoření se do mrtvého světa z "druhého břehu". Naivita a efekt oživlých exponátů mi ani příliš nevadí. Když ukážou píšťalku a řeknou, že je dvě stě tisíc let stará, tak je prostě dvě stě tisíc let stará a už jen to samo stojí za zamyšlení. Napadá mě heslo, co jsem si přečetla nad vraty jaroměřického hřbitova: "Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy." ♥♥♥ (22.08.2010)

Tak výběr tématu je originální - točit něco z pravěku, to se tady v Čechách povedlo jen tvůrcům toho kresleného Človíčka - a ten byl daleko uvěřitelnější, než tahle dobrodružná normalizační paráda. Jako malý jsem to měl rád, ale teď mi to přijde hrozně naivní jako představa pravěku - doporučuji komentář Lima. Hvězdy dávám jen za originální námět . (10.10.2014)

Spíše než film pojednávající o životě v pravěku, jeví se mi tento (troj)počin jako nikdy nekončící hra trampů nebo ještě spíše pionýrů na táboře na to, co všechno mohlo se odehráti v době kamenné (až bronzové). Máme tu zkoušku odvahy (v druhém díle), letní lásky, všudypřítomný duch kolektivizmu, rychlokvašenou mytologii (aby se děckám na táboře ta hra líbila) a náčelník Velký Havran taky vypadá a jedná jak pravý táborový vedoucí. Ve srovnání s Bojem o oheň ani v těch nejtěžších chvílích kmene Havranů nelze pocítit ani to, co zažívá člověk při čtení suše popisné knihy o pravěku. Dýchl na mě duch pomíjivého nadšení pro věc, spontánního, ale mělkého, které zanechá v člověku stopu jak noha na pláži za odlivu... počkáte si šest hodin a.... (29.09.2009)

Dobrodružný příběh, volně se inspirující románem Eduarda Štorcha. Schmidtova režie je poměrně nezajímavá a nelze se zbavit dojmu, že mohli tvůrci, vzhledem ke krutosti a divokosti doby, ve které se film odehrává, aspoň trochu přitlačit na syrovosti a vizuální působivosti výpravy a celkového pojetí. Což bohužel nebylo možné ani zamýšlené, protože tato štorchovská filmová trilogie (Osada havranů, Na veliké řece, Volání rodu) byla od začátku zaměřena na nejmladšího diváka. Ale aspoň pokus, trochu přiblížit tehdejší dávnou dobu, se cení. O to více, že vznikl v době, kdy se točily samé normalizační sračky a filmy plné veselých pionýrů. A také nutno podotknout, kolik filmů, odehrávajících se v době kamenné, u nás vzniklo? Takové by se daly spočítat na prstech jedné ruky dělníka, 40 let pracujícího na pile....Jako malý kluk sem tenhle film hrozně žral, i dnes se na něj rád podívám a i z nostalgie tu jednu* klidně přihodím. (27.12.2004)