Osada Havranů

Eduard Štorch, reformátorský pedagog a amatérský archeolog, je autorem mnoha beletristický knih pro mládež a já je hltal jedním dechem. Jan Schmidt volně zpracoval historický román, který poutavým způsobem popisuje život v Čechách v období doby kamenné. Ano, tak má vypadat popularizace vědních oborů, jejich rozšiřování do podvědomí dětí a mládeže a následné zaujetí pro věc. Adaptace je upravena, obroušena a zjemněna a vzorce chování postav se přibližují modernímu pojetí života. Přesto je výmluvnější a skutečnější, než mnohé realističtější filmy ze stejného, či podobného období. Dramatická linka je nadřazena divokosti a zuřivosti a kultivovaně a názorně zasvěcuje do reálií, tradic a zvyků doby. Lidé byli pevně spjati s přírodou, kterou sice částečně dokázali regulovat, ale přežití záviselo na citlivě harmonickém soužití. Ostrakizovaný jedinec měl malou šanci na zachování vlastního života. Je zdůrazňovaná důležitost celistvosti a spolupráce komunity k obživě a prosperitě. Na způsobech lovení, prvotního zemědělství a směnného obchodu je vybudována první část trilogie. Hlavní postavou příběhu je nalezenec Havranpírko (dobrý Ludvík Hradilek, jako malý Václav Tvaroh) v životní etapě dospívání. Jeho úpěnlivá snaha o plnohodnotné přijetí do společenství je silným hnacím motorem. Začíná život chlemtat v manifestačním dokazování vlastní mužnosti, zodpovědnosti a užitečnosti. Důležitou postavou je zásadový a dobrosrdečný lovec sousedního rodu Sokol (dobrý Jiří Bartoška), Havranpírkův zasvěcovatel do tajemství přírody a života. Hlavní ženskou postavou je dcera náčelníka rodu Havranů Veveřice (velmi zajímavá Marie Sýkorová), atraktivní atribut pro budoucí společenskou prosperitu. Z dalších rolí: obětavý a pragmatický kmenový náčelník Havran (dobrý Bohumil Vávra), statečný, divoký a úskočný havraní lovec Divous (pozoruhodný Vilém Besser), chytrý a připravený kupec Ger (dobrý Bořivoj Navrátil), jeho svědomitý a zakoukaný synek Kam (zajímavý Ivan Luťanský), Havranpírkův pěstoun Kňučák (Václav Stýblo), či trojlístek nebezpečných zlodějů (příjemní Petr Herrmann, Petr Jákl st. a Jaroslav Tomsa). Je to především vzdělávací film a kromě této atraktivní formy zaujme i svým silným příběhem s dramatickou i romantickou linkou. (02.02.2017)

Osobitost tohoto dílu filmové storchovské trilogie spočívá v slovanském postižení rodového mýtu bronzové doby. Omezovat působivost díla jeho dobou nepovažuji za šťastné. Až dodatečně jsem si uvědomil, že jsme v tomto ohledu časově poněkud předběhli Poláky (ZAKLÍNAČ) i určitá díla "fantasy" západního okruhu. Pokud budeme srovnávat uvnitř takto vymezeného žánru (obsahového zaměření), tato trilogie obstojí víc než čestně. A navíc posouvá storchovskou naučně ilustrativní retroscifi směrem ke konci minulého století a naší současnosti. Je jisté, že potenciál těchto dětských filmů, zajímavých i pro dospělé, zjevně není vyčerpán. (nemůže - a nesmí - nás mýlit jeho zdánlivě prvoplánově popisné filmové ztvárnění. Spíše naopak. (17.09.2007)

Tenhle film spolu s dvěma dalšími díly nemá v české kinematografii obdoby - ale na to bych kašlala, kdyby se mi tolik nelíbil z jiných důvodů. Předně Sokol i Havranpírko jsou prostě borci a pravděpodobně to byli i mí první sex-idolové nebo jak se tomu nadává, takovým těm hercům, jak je mladé dívky oddaně a tajně milují. Je docela možné, že v předkusu a vystouplých lícních kostích Ludvíka Hradilka pramení můj patologický obdiv k právě této části mužského těla.Taky mě hypnoticky fascinuje hudební doprovod a celkově zvuková afektovanost filmu. Dál se mi líbí atmosféra a celkové ponoření se do mrtvého světa z "druhého břehu". Naivita a efekt oživlých exponátů mi ani příliš nevadí. Když ukážou píšťalku a řeknou, že je dvě stě tisíc let stará, tak je prostě dvě stě tisíc let stará a už jen to samo stojí za zamyšlení. Napadá mě heslo, co jsem si přečetla nad vraty jaroměřického hřbitova: "Co jste vy, byli jsme i my. Co jsme my, budete i vy." ♥♥♥ (22.08.2010)

Dobrodružný film inspirující se podle mě nejlepší knihou Eduarda Štorcha (přeci jen v Lovcích mamutů se již Štorch několikrát opakoval) dopadl v porovnání s knižní předlohou velice špatně. Sice je to film určený mládeži, ale tohle je až moc dětinské. Ty děcka tu knihu znají, tak vědí, jak to bylo se zloději dobytka a Veveřice a především se zrádcem rodu. Tak proč to tajit ve filmu. Sice ti zloději byli zabiti z dálky do zad vystřelenými šípy, ale to je bohužel málo. Stejně jako celá tahle filmová adaptace, která je opravdu oproti knižní předloze hodně slabá. [2574. hodnocení, 67. komentář, 63%] (09.12.2020)

Hra na pravěk, k níž jsem nikdy nepřilnula. Hudební doprovod navozuje poněkud psychedelickou atmosféru, která jen podtrhuje divnodivné počínání všech zúčastněných - dezorientovaný vzorec chování, v němž nelze hledat žádný funkční systém nebo řád, který by umožnil přežití rodu. Rozhodují se spíše zmateně, jen na základě momentálních pohnutek, jakoby ani netvořili jedno společenství. Myslím, že vaši i moji předkové museli být daleko lépe organizovaní, jinak by lidstvo dávno vyhynulo a na Zemi by nastal svatý pokoj a klid a mír ... ne že by se zvířátka mezi sebou nepožírala - a že by jim matka Příroda průběžně neuchystávala rozličná překvapení v podobě nadměrného sucha či všudypřítomného mokra, úmorného vedra či mrazivé zimy, žhnoucích požárů či ničivých vichrů, destruktivního zemětřesení či vroucí lávy. Přesto trvám na tom, že soužití s lidskou rasou je pro matku Přírodu téměř nemožné a má pro ni zničující důsledky. Neoddiskutovatelnou výhodou matky Přírody je ovšem ČAS, který stojí jednoznačně na její, nikoli na naší straně. Jinými slovy - má ho dost, na rozdíl od nás si klidně může počkat, vůbec nic jiného dělat nemusí. Ale zpátky k věci: Výsledek je neoslnivý, takový poloamatérský, vidím to na 2,5* (02.09.2020)