Vracenky

Vracenky jsou unikátním historickým mementem. Film z přelomové doby, v letech, kdy ještě nebyl privatizován Barrandov. Navazuje na českou novou vlnu, jedna z posledních prací Jana Schmidta, přitom patří k jeho téměř nejlepším. Černobílý obraz mu dodává (kromě jiných atributů) další naléhavosti, navíc dobře sedne dohromady s dobovými záběry. Je požitek takový snímek sledovat. (08.04.2024)

Zachycení atmosféry začátku padesátých let se Janu Schmidtovi podařilo zachytit bezvadně i díky černobílé kameře Jiřího Krejčíka mladšího. Chvílemi se styl vyprávění a komentování různých situací hlavním dětským představitelem hodně přibližuje poetice Karla Kachyni. Správné vyvážení humoru s dramatem funguje výborně. A jako výpověď z doby komunismu a jeho vládnutí bez nějakého přikrášlení je téměř archívní. Filmem prostupují i originální záběry, které dokumentovaly tehdejší dění v Československu a v Rusku. Neocenitelně jsou do příběhu zakomponovány politické procesy, nebo naivní budovatelská maminka hlavního hrdiny a její reakcionářský přítel. Zajímavou roličku zpívajícího svazáka si zahrál nynější filmový historik Pavel Taussig. Tenhle film by neměl zapadnout a spoustě dnešním lidem volící komunisty by prospěl ho nejednou vidět. Podobný film jsou Blázni a děvčátka, který natočil Karel Kachyňa o rok dříve, než Vracenky. (25.12.2018)

,,Soudruhu Vladímire Iljiči, já vím, že toho máš hodně ale prosím zařiď ať se maminka vrátí. Já ti slibuji, že v tebe budu nadosmrti věřit.. '' Vracenky jseu dětským pohledem na šílená padesátá léta, ve kterých se nedařilo rozumnět dění kolem sebe, pravdám a lžím ani dospělým natož dětem. Zatímco Honzík vždy věří tomu, nebo v to od čeho může čekat nějakou pomoc či výhodu (jednou je to Bůh, podruhé Lenin), jeho maminka zapřísáhlá komunistka je politickým vývojem ze svého původně pevného přesvědčení stále více a více zmatena. Krásným protipólem je jí skvělý Navrátil. Kouzelný byl i Suchařípa v roli ředitele školy. Vracenky jsou komedií o klukovských lumpárnách v úděsné době 50 let. Jeho děj se prakticky odehrává v období příprav ohyzdného komunistického sousoší v čele s J. V. Stalinem na Letné až do konce výstavby. --- Film a to období krásně charakterizuje otázka, kterou Honzík po dalším průšvihu položil svému kumpánovi: A čím tě doma táta bije? - Mně nebije, tátu mi popravili. -V koncentráku? - Ne vloni. .. !!!! Vracenky jsou opomíjeným krásný a bezpochyby kvalitním filmem. Doporučuji je vidět ! 5 Kg železa. * * * * * (02.03.2014)

Skoro by se dalo říct, že to je Karel Kachyňa, každopádně snímek je natočený v jeho stylu se zvláštní poetikou v tragikomickém duchu a v černobílém provedení, které má navozovat retroatmosféru. Je paradoxní, že tenhle málo známý snímek, který se objevuje na obrazovce jenom výjimečně, hravě předčí spoustu titulů, které televize cpou do vysílání po pár měsících. Dokonce bych řekl, že předčí drtivou většinu filmů, které se tzv. vyrovnávají s minulostí, protože vznikl těsně v polistopadové době, kdy se ještě nestačilo rozpadnout barrandovské zázemí a jeho tvůrčí týmy. Taky se na něm neprojevuje laciný tématický konjunkturalismus jako u jeho mladších bratříčků. Na léta stalinismu se pohlíží očima dítěte, a tak nevadí ani určité zjednodušení a idealizace. Celkový dojem: 85%. (19.03.2012)

Působivé někdy temné někdy veselé černobílé drama o dětství jednoho malého rošťáka v pochmurných padesátých letech. Budovatelsky zapálená naivní maminka nestačí na výchovu svých dvou dětí a tak se někdy vychovávají samy při provádění různých lumpáren na ulici. Zároveň kolem zuřivě běží doba, zavírají se soukromé hospody a krámy, zakládají se družstva, staví se pomníky. Pak přicházejí také velká zklamání v podobě politických procesů a přelepování jmen v učebnicích. Vše je sledováno dětskýma očima a chápáno dětským rozumem. Příjemný film, ale Svěrákovu Obecnou školu (odehrávající se jen o pár let dříve) mám radši. Trailer: nenalezen. (07.04.2009)