Pasťák

Velice příjemné nahlednutí do instituce zvané Pasťák. Tohoto pojmu jsem ještě já jako malé dítě slíchal jako hrozbu. Šlo o místo kam údajně posílali zlobivá a neposlušná děcka. V dnešní době již zařízení podobného typu dá se říci není, protože školství prošlo jistou reformou a žáci jsou rozřazovány do škol podle příslušné mentální úrovně a pro žáky s poruchami chování jsou pak vyhrazeny samostatné zařízení. Zde je zřejmé, že dříve tomu tak nebylo a žáci s různými typy postižení (samozřejmě spíše lehčí) končili z důvodu nedostatečné a nesprávné výchovné a vzdělávací péče ve stejném zařízení jako žáci s poruchami chování, s neústou k autoritám a se špatným hodnotovým systemem. Taková zařízení tudíž měla velice problematickou klientelu dětí a od vzdělávání a výchovy se opouštělo a vše se řešilo prací. Taková malá exkurze do toho jak to dříve chodilo s dokonce velice pro mě šokujícím koncem. (Předchůdce filmu Bastardi) ZA zmínku stojí i hvězdné obsazení a asi nejlepší role Jiřího Krampola! (07.01.2012)

,,VÍTÁM VÁS DO NAŠEHO ÚSTAVU.…“ /// Mísí se tady filmařina doby minulé s výdobytky socialismu, tedy abstrakty, který vlastně byly realitou. Chci tím říct, že je z toho cejtit ten komančsky vyčpělej svět, kterýmu ta krásná (v uvozovkách) deprimující atmosféra pasťáku, baráku, kterej je plnej mříží a musí se zamykat (ale prej si tam každej zvykne), dodá onu sílu. NIKDY SE K NIM NETOČTE ZÁDY A BUĎTE VE STŘEHU. Po obsahový stránce je zvláštní zjištění, že se dneska – krom všudypřítomný humanizace grázlů a příživníků – vůbec nic nezměnilo. Film na mně působí taky v osobní rovině, páč mi připomíná moje začátky – všude možně. A tak tu realitu vnímám asi silněji. Každopádně v rámci socialistický kinematografie, až neuvěřitelně pravdivej a drsnej snímek, kterej prostě musel skončit v trezoru. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Jsem spíš na ty mladý kriminálníky. 2.) Často přemejšlím, jak by vypadal život mezi houpacíma koněma. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (23.02.2014)

Příběh natočený na motivy novely Karla Misaře. Po tragikomickém úvodu na venkovské škole, kde je pomocí listování v kronice vykresleno překabáťování starého učitele (František Kovářík), následuje krátká kritika byrokracie (učitelovo putování po úřadech) a pak už film syrově zobrazuje komunitu v pražském ústavu ochranné výchovy mládeže. Název U Dobrého pastýře působí opravdu kontrastně k řádění chovanců. Učitel v podání Ivana Vyskočila se sice snaží humánně napravovat hříšníky a pomáhá slabším, ale závěrečným střetem s vůdcem rebelů - Holubem (Jiří Krampol) - vzájemná fackovaná spouští čůrek krve, který je pak startovacím mechanismem definitivního lynčování v samotném konci. Na chvíli jsem věřil, že další vůdčí chovanec Topol (Václav Sloup) podá učiteli pomocnou ruku, ale nepřekvapil. V davu je síla. Jedinec je bezmocný. Silný dojem umocňuje výborná kamera Jiřího Šámala i hudba Vladimíra Klusáka. (15.02.2009)

"Proč tam učí dospělý?" ptá se mě můj desetiletý syn. Inu proč? Protože bylo zvykem, že studenty a učně hráli třicátníci. Pokud je mi známo, polepšovny byly určeny pro nezletilé. Když se podíváme na obsazení, zjistíme, že mezi Ivanem Vyskočilem a Václavem Sloupem byl desetiletý věkový rozdíl. Vychovateli bylo 22 let, jeho chovanci 32 ... Pobyt v diagnosťáku byl do 18 let. To je jen jeden z důvodů, proč film nepůsobí věrohodně. Celkový dojem rozpačitý. (25.08.2014)

"Za dobrotu na žebrotu!"... Konstatovala jsem suše v průběhu koukání na závěrečnou scénu Pasťáku. Jinak toto brutální, depresivní, syrové a autentické dílo na mě vůbec nepůsobilo brutálně, depresivně, syrově a autenticky. Přijala jsem ho s ledovým klidem cynika, nejspíš proto, že celé prostředí ústavu i se všemi potetovanými chovanci nepůsobilo vůbec věrohodně. A tož tak... (14.02.2009)