Každý den odvahu

Kvalitní drama. Slibný úvod, silné téma, depresivní atmosféra, výborní herci (a to všichni, ale nejvíc mě zaujala postava Brodského-"chválím"), zajímavý konec. Jako de facto režijní debut více než slušné. K absolutoriu nechybí moc, snad trochu víc přitlačit na pilu, nastínit ještě bezvýchodnější situaci, deziluzi, takhle jsem měl občas pocit, že hlavní hrdina na tom není zase tak moc špatně (jak by určitě mohl být). Naše první filmové setkání s panem režisérem Schormem (opravdu nechápu, že až teď) a po projekci tohoto filmu vím, že jistě ne poslední. "Já jsem ten vůl, co to všechno oddřel a nic z toho nemá." - "Hm, to jsme všichni, ne?" (14.06.2012)

Doba, jež je sice pořád bolestně zarytá do českého povědomí, ovšem její rány se již pomalu zacelují, a jako vždy se zapomíná. Syrovost, s níž je film podán, pak ztrácí na kýženém efektu. Střípky kritiky, po filmu roztroušené, ztrácejí na srozumitelnosti. Proto jsem schopen ocenit vynikající výkony herců, Schormův kumšt, invenci a inovativnost, ale složení této mozaiky je pro mne asi stejně obtížné jako skládat tisícové puzzle poslepu. Nemohu říct, že bych se nudil, že bych odcházel od snímku beze stopy. Přesto také nemohu říct, že bych byl zasažen... A co teď s tím? (20.05.2009)

Nadčasové. V koncentračnom tábore žije spoločnosť od dôslednej realizácie osvietenských konceptov neustále, takže vždy je proti čomu rebelovať. Napríklad proti pokryteckému spohodlneniu, žartovným výčinom bez príčiny (ako ich predvádza Pepík Abrhám) alebo celkovej cynickej skepse v štýle uvažovania_ "nič nemá zmysel, nejako to tu doklepeme v tomto kultúrnom marazme". Tak sa vymedzuje hrdina Jarda, zarputilo uľpievajúci na budovateľských frázach a ideáloch 50. rokov. Evald Schorm vystihol perfektne aj celkový otravný modus spoločnosti, ktorý pár tunajším komentárorom znepríjemnil zážitok z filmu samotného, tak i urputnú, nadhľad a vtip postrádajúcu smutnú postavu osamoteného, solitérskeho bojovníka za vyššie pravdy. Poznámka: Dnes sú osamelí buriči rôzneho typu, zväčša usilovne študujú a prahnú po obzvlášť chytrých intelektuálnych pravdách, "ktorým tupá spoločnosť konzumnej stádovitej zábavy" nemôže rozumieť. Spoločným znakom všetkých týchto rebelov proti malomeštiactvu, konzumu, spoločnosti, či rebelov proti rebélii samotnej je strata humoru. Akonáhle dôjde na ich tézy, strácajú nadhľad a urputne s vrhajú do zápasu nielen so spoločnosťou, ale najmä so svojim rozorvaným vnútrom. Partnerské konflikty i rodinné hádky či spory medzi kolegami i kamošmi nenechávajú zvyčajne na seba dlho čakať. V zásade sa teda opakuje schéma tohto Schormovho celovečerného debutu. Preto tá nadčasovosť. (05.09.2013)

Kdybych žil v té době, nebo kdykoli potom během dalších pětadvaceti let, asi bych tenhle film chápal mnohem víc. Na tohle totiž školská moudrost o tom, že jsme tu měli čtyřicet let komunismus, že byl kult Stalina a v šedesátých letech přišlo mírné uvolnění, které skončilo pod pásy tanků spřátelených armád varšavské smlouvy, prostě nestačí. Formanovy ranné filmy ke mně promlouvají mnohem, mnohem více. Moje první celovečerní setkání se Schormem nedopadlo zrovna nejlépe... (21.05.2008)

Vlastně dost nepříjemný film s ještě nepříjemnější a nesympatickou hlavní postavou, která tak nějak neví co chce, ale jde si za tím zarputile. V tomhle ohledu před Kačerem klobouk dolů, pojal ho dobře. Film bez záblesku pozitivity, bez špetky pozitivního světla. Film vedlejších postav a rolí. Skvělý kočky nenávidějící děda, neméně skvělá Jirásková, i ten Abrhám pobaví (hlavně když huláká z okna). No a Brejchová je kapitola sama o sobě, ta měla neskutečnou jiskru. (19.04.2016)