Psi a lidé

Povídkový film Psi a lidé se zcela vymyká Evaldovým filmům, oproti většině jeho psychologických snímkům jako třeba Každý den odvahu, Den sedmý - osmá noc nebo Návrat ztraceného syna. Psi a lidé se nese v poetičtější rovině, zejména povídky Nahý v trní (kde se prakticky vůbec nemluví a Václav Babka jako naháč vyluzuje pouze různé zvuky) a Hry lásky (tam je nádherně vidět práce Ester Krumbachové a povídka má až Hrabalovské vyznění). Poslední povídka Věrnost je asi nejlepší a herci Vlastimil Brodský a Ilja Prachař jako kamarádi, kteří se přou o jednoho psa jsou postavy nádherně zahrané. Hlavně bitka mezi nimi, to je něco, co mě vcelku vyrazilo dech a hlavně ten konec, ten mě doslova zmrazil a dorazil. Předposlední filmový počin Evalda Schorma, pak už se až do své smrti věnoval zejména divadelní režii. (05.12.2015)

Dvě nádherně poetické povídky vystřídala jedna s hnusným koncem. Rejdy Trautenberka jsem Prachařovi odpustila, ale v téhle roli byl tak přesvědčivý parchant, že potkat Prachaře v sedmdesátých letech na ulici, odplivla bych si před ním. Václav Babka si svůj výkon také mohl oprávněně zařadit mezi svůj umělecký vrchol. (28.04.2013)

Jedna (prvá) poviedka lepšia než tretia. A najlepšia druhá. Nemá groteska o pánovi s kufrom plným kníh (bol jeden mních, mal kopu kníh a hovno v nich), ktorému sa všetko vymkne z rúk vystrieda farbistý kolorit obecnej pospolitosti pod kuratelou miestneho umelca a jeho nezbedného psíka, aby bol ukončený dedinským krutým závistlivým primitivizmom. (12.08.2021)

,,Dívám se Rafíkovi do očí a vždycky vidím, že to je přece jen spíš člověk." Tenhle film přináší pohled na tři různé vztahy mezi člověkem a jeho věrným čtyřnohým přítelem. V první povídce s Václavem Babkou ve stylu němé grotesky sledujeme komicky těžký život tuláka a současně vývoj vztahu s toulavým psem, přecházející z počátečního zápasu a nenávisti až k zalíbení. Druhá nás na vlnách filmové poezie nechá v jedné z dějové linek nést na vlnách vášnivé lásky k malování, ženě i pejskovi, příběh třetí se z komedie mění na smutné drama plné nespravodlivosti. Myslím, že v druhém plánu možno obsah vnímat i jako studii lidských povah a různých mezilidských vztahů. Navzdory žánrové pestrosti drží povídky svou kvalitou, tématem a poetickým laděním pohromadě.                                                                                                                                                       // Komu přijde (jako mne) většina filmů Evalda Schorma náročná a těžko ztrávitelná, zde ho jméno režiséra vůbec nemusí odrazovat. Mnohem větší tvůrčí podíl v rámci tohoto filmu totiž patří Vojtěchovi Jasnému, který k němu před emigrací napsal komplet scénář a připravoval celý snímek k natáčení (byť se jméno tohoto režiséra a scenáristy jako emigranta v titulcích nesmělo objevit). Jeho rukopis v povídkách i po převzetí režijní taktovky Schormem výrazně zůstal. Hodně scén situovaných z větší části do přírody připomene jeho Všechny dobré rodáky a není to zdaleká jen scéna, kde malíř a herec Josef Hlinomaz maluje přítomné obsazenstvo a sekunduje mu k tomu Helena Růžičková. Nebo scéna velkého hledání ztraceného psa až příliš evokuje scénu hledání a volání po dětech v dalším Jasného snímku Až přijde kocour. V celkovém vyznění mi ale tyto momenty Jasného "vykrádání sama sebe" nijak zvlášť nevadily, myšlenka z filmu (jež jsem popsal výše) je zcela jiná a svá... Krásný poetický film. (90%) (28.06.2018)

Velmi zdarily povidkovy film o vztahu lidi a psu. Nahy v trni - prosta nema veselohra, kde se clovek musi smat spolecne se zenami z JZD:-). Hry lasky - pro Josefa Hlinomaze usita role na miru, pekna choreografie. Vernost - vyborne herecke vykony, opet znamenity Ilja Prachar. Vyborna rezie Evalda Schorma s poetickym nadechem. (22.10.2011)