Rozhovory

Film je postaven na spoustě zajímavých myšlenkových podnětů, které se na diváka hrnou od začátku až do konce, čímž sice na jednu stranu dělají dílo poněkud hůře uchopitelným, ale na druhou zas lákavým k dalším zhlédnutím (přirovnal bych Rozhovory ke knize krátké a nesmírně obohacující, avšak náročné na vstřebání a pochopení, ke které se čtenář čas od času vrátí a s chutí se do ní začte). Jinak je to de facto drama o 2 hercích (zaujal mě hlavně dokonale cynický Kačerův soudce) a dialozích (mimochodem ostrých jako břitva) na téma smrt, spravedlnost, (ne) právo a vina (ve vedlejší linii se ještě dostává na lásku a souznění duší muže a ženy). K napálení 5* mně ovšem brání to pozadí natáčení, které mi svými výklady zřejmě mělo vykouzlit hořký úsměv na rtech, mě však velmi rušilo, Macháčkovými výrazy iritovalo a zbytečně upozorňovalo na to, že jde o umělý a režisérem vykonstruovaný příběh (jakoby to snad bylo potřeba). Ale jak už jsem nastínil výše, k Rozhovorům se rád v budoucnu vrátím a zase si u nich chvíli zapřemýšlím. „Kdysi jsem si myslel, že budu mít dost sil, abych stál za svým přesvědčením. Pak jsem ale shledal, že vzdát se svého přesvědčení je snadné, ba dokonce rozumné, a přestal jsem to pokládat za zběhnutí…dneska soudím bez nenávisti a bez lítosti. Z mých úst Vám vzejde smrt, přitom k Vám cítím úctu.“ – „Pak tedy nejde o nic jiného, než o moc…právo je tvář moci.“ (04.05.2014)

Filozofování o neuchopitelném pojmu "spravedlnost", nebo spíše o jeho neuchopitelnosti. Ve své době dech beroucí, dnes trošku ukoptěné a spíše mudrlantské než moudré. Po chvíli děj začíná nudit a neorganické vsuvky o nesmrtelnosti lásky má člověk tendenci přetáčet, aby už došel ke konci, který je od počátku zřejmý. (03.03.2014)

Film, který stojí na dialozích o spravedlnosti a vině v podání Eduarda Cupáka a Jana Kačera, nemůže být špatný. Obzvlášť když ty dialogy jsou takové, jaké jsou. Takovému filmu neuškodí ani zmatená režie, jež všechny ty skvělé myšlenky spíše tříští, než aby je v závěru spojila a udělala za nimi náležitou tečku. (22.11.2020)

Ach, ten Schorm a ten jeho filmový underground...! Abych řekl pravdu, tomuto snímku jsem narozdíl od šíleného Den sedmý osmá noc ze stejného roku rozuměl, jenom mě to prostě nebavilo. V druhé půlce jsem se neustále díval na čas a byl rád, když to skončilo. A to si jinak nechávám filozoficky laděné snímky nad tématem spravodlivosti klidně líbit. Tohle mě nijak nezasáhlo, ani nevím, zda je to tou "schormovsky" zmatenou koncepcí s podivnými Macháčkovy vstupy, pro mě zrovna nezajímavým Kačerem a Cupákem, téměř neustále monotónním prázdným prostorem, nebo je za tím prostě ta přílišná umělá vykonstruovanost a prvoplánovost (úplně se shoduju s komentářem od uživatele honajz). Nejspíše vše zmíněné dohromady dělá rozporuplné pocity. Milena Dvorská na fotkách pěkná, její hlasové repliky provázející film ostatně taky, ale ty jakoby zde vypadly z úplně jiného filmu. S Evaldem kamarádi nebudem...:o) (06.04.2018)

Odsouzený Eduard Cupák (se svým krásným melancholickým hlasem) a jeho soudce Jan Kačer vedou debatu o tom, co je to vlastně spravedlnost, jak je její pojetí relativní a velmi záleží na okolnostech její aplikace. Evald Schorm servíruje další snímek, který člověka nutí k zamyšlení a šrotuje mu v hlavě ještě dlouho po jeho zhlédnutí (což rozhodně není u Schormových filmů ojedinělý jev). (21.03.2014)