Nahý polibek

Psát komentáře na filmy Sama Fullera je vždycky stejný... Opět prokazuje geniální cit pro styl, opět záliba v obskurnostech, opět poměrně agresivní forma, opět geniální vizuální stránka, opět v popředí silná žena (a samozřejmě opět silný erotický podtext: fetiš na vlasy, bývalá prostitutka). Fuller je zde snad ještě nápadnější svým humanismem a odporem k rasismu. Snad trochu víc útočí na emoce a jako nástroj používá trpící děti a jimi zpívaná písnička snad až příliš lacině chce dojit slzné kanálky. Po hudební stránce dostane trochu prostoru Beethoven, kterého samozřejmě Fuller v jeho síle skvěle zakomponoval do svého stylu. Nebál bych se tohle označit společně s 40 guns, Shock Corridor a Big red one za to nejlepší, co jsem od něj viděl. Když už mluvím o těchto filmech, tak Fuller odkazuje na svojí jednotku Big red one (o které později natočí geniální stejnojmenný film) i na Shock Corridor. (18.07.2011)

(46. MFFKV) NAHÝ POLIBEK nedosahuje kvalit Fullerova o rok mladšího opusu magnum CHODBA ŠOKŮ, která se hraje v kině ve městě, do kterého přichází hlavní hrdinka. Neznamená to ale, že by nešlo o výborný film, protože soustředění se na jedno nosné téma (role žen v hierarchizované předsudečné společnosti) snímku prospívá, protože to může být zpracováno komplexně. Tvůrčí svoboda, která byla dána nízkorozpočtovostí projektu a nezávislostí na studiích, navíc vede k nebývalé formální podvratnosti, která relativizuje snadné jednoznačné pochopení příběhu se (zdánlivě jasným) morálním ponaučením na konci. Subverzivní je především pohrávání si s diváckým očekáváním, kdy se jde záměrně proti konvencím spojovaným s určitými formálními postupy. Vše nasvědčuje vzpomínku, ale nakonec se ukáže, že se jednalo o - v rámci chronologie filmového vyprávění - scénu násĺedující, nikoliv předcházející. Ústřední sekvence, v nichž dochází k zásadním zvratům, jsou natolik napojeny na vnímání hlavní ženské postavy, že o jejich objektivnosti můžeme pochybovat. Především se nám ale připomíná, že sledujeme celou dobu film, a to nejenom v podobě výše zmíněného intertextového odkazu, ale i upozorněním na samotný akt promítání a sledování, nebývale sebevědom formou a častým užitím zcizovacích postupů. Nepojednává se tak jenom o měšťácké společnosti, která se zde kritizuje, ale i o tom, jak jsou ženy jako hrdinky vyobrazeny na plátně. (03.07.2011)

Trošku matoucí film. Po chodbě šoků jsem od čekal podobný nářez. Místo toho jsem sledoval prostitutku, která v malém městečku zkouší začít znovu. Stane se ošetřovatelkou postižených dětí, zamiluje se do milionáře a kromě pár scén to vypadá jako Pretty Woman bez komedie, tedy čisté melodrama. Po brutálním zvratu to ale posledních 25 minut dostatne takový spád, že mě spadla čelist. Jednak je najednou opodstatněný žánr krimi a jedna podobný námět bych ve filmu z roku 1964 nečekal. Zaoukrouhlené 4* za tu poslední třetinu, jinak jsem se popravdě docela nudil. PS: Úžasná dětská písnička! (21.08.2021)

Film pôsobí béčkovo a z dnešného pohľadu už zastarane a nie je to len čiernobielovou kamerou. Svojou zápletkou sa síce snaží ukázať odvrátenú stranu spoločnosti - prostitútky, bordely, pedofíliu - vzhľadom na rok odvážne témy, ktoré ale v dnešnej dobe už nikým nehnú. Viaceré veci sú však predostrené iba v náznakoch (napr. spomínané pedofília či prostitúcia) a divák si musí počkať na ich potvrdenie, pretože náznaky sú všeliaké, len nie jednoznačné. Záver je zasa smiešny. Pretože stačí, keď človek, ktoré ste zabili jediným úderom opatku (!), je pedofilom, vaša vražda je týmto ospravedlnená a nezasluhuje žiadny trest. (04.11.2021)

Samuel Fuller měl dar pro zajímavé příběhy, které v sobě mají hodně temného, ale přitom jsou stále divácky zajímavé. Tenhle příběh začíná podivně a s plešatou ženou celkem překvapí. Ale on jeho průběh není o nic méně zajímavý a také rozhodně stojí za pozornost. Fuller má ve své filmografii hodně zajímavých filmů. (16.08.2015)