Režie:
Walter SchorschScénář:
A. Jaroslav UrbanKamera:
Ferdinand PečenkaHudba:
Roman BlahníkHrají:
František Krištof-Veselý, Jindřich Plachta, Václav Trégl, Eva Gerová, Rudolf Deyl st., Vítězslav Boček, Raoul Schránil, František Roland, Bedřich Veverka (více)Obsahy(1)
Jindřich Plachta v úsměvném příběhu o neobvyklém dědictví. Mladý muž Láďa Tůma získá s dědictvím po bohatém strýci i strýčkova oblíbeného komorníka Vlastimila Chytráčka, se kterým musí mít po dobu jednoho roku uzavřenou pracovní smlouvu. Ta je podmínkou k získání dědictví. Chytráček se o nového pána stará stejně oddaně, jako se staral o jeho strýce. To však přináší mladíkovi mnoho komplikací - v zaměstnání i v lásce... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (46)
Jindřich Plachta byl okouzlující jako Vlastimil Chytráček, ale už jsem s ním viděla mnohem lepší filmy. No, nemůže být každý den posvícení. Kdyby tady Jindřich Plachta nehrál, tak se možná ani o tomhle filmu nedozvím a nebudu chtít vědět o co vlastně jde. Škoda, že to nebylo bláznivé nebo nějak jinak potrhlé. Takhle jsem se chvílemi i nudila. ()
Co všechno může způsobit jedno dědictví, které má ovšem jeden malý háček, jednu malou podmínku? Jindřich Plachta zde exceluje v roli komorníka, neboli sluhy gentlemana, Chytráčka, který se po dlouhé době vrací do vlasti z Jižní Afriky. A svým vytříbeným a uhlazeným chováním způsobí nejednu radost i starost – obsazení Plachty do této role bylo opravdu trefou do černého! Navíc ho skvěle doplňuje Václav Trégl, takže je o zábavu postaráno a já mohu tuto povedenou komedii jen a jen doporučit! ()
On je sportsman a ona půvabná dcera prezidenta sportovního klubu. Nečekané a neobvyklé dědictví v podobě sluhy s perfektním vystupováním se ovšem neslučuje s existencí chudého úředníka, kterého v zaměstnání i v soukromém životě čekají horké chvilky. Ovšem nikde není psáno, kdo má být sluhou a kdo pánem... Tvůrci vypilovali příběh málem k dokonalosti – především scény s kropením chodců, pojízdnou rychložehlírnou a zmařenými zásnubami jsou nejen vtipné, ale mají také správně načasovanou pointu a zaujmou tím i náročnějšího diváka. Z herců nelze nevyzdvihnout Jindřicha Plachtu, který v roli oddaného komorníka vytvořil rozkošnou figurku, zábavnou a svrchovaně bezprostřední, a Václava Trégla, jehož krejčík, oddaný poetickým (sebe)klamům, vnáší do filmu žádaný a žádoucí komediální esprit. Láska, mládí, píle, odhodlání, vytrvalost a také nakažlivý optimismus, který z tohoto půvabného filmu doslova prýští, sebou strhává i současného diváka, unášeného na vlnách tehdy ještě nezlom(e)né prvorepublikové demokracie. ()
Neobyčajné dedičstvo je zápletka netradičná, prevedenie so zámenami už trochu obohraté. Herci často svoje pasáže vyložene recitujú prehnane teatrálnym spôsobom, asi viac ako bolo aj na tú dobu zvykom. Pritom vtipy sú slabšie, niektoré násilné až trápne. –––– Tenhle má komorníka. No! Z toho kouká pět let. –––– Promiň múzo, že tě klamu, budu básnit pro reklamu. ()
„Odpusť múzo, že tě klamu, budu básnit pro reklamu!“ Prvních 15 minut slabota. Naštěstí se film pak sice těžkopádně, ale přece jen rozjede, když „Čajtrsek“ dorazí do Tůmova bytu. Potom už dojde i na nějakou tu vtipnou dialogovou výměnu, a hlavně herectví pánů Plachty a Trégla, kteří tu opravdu září. Když se dá totiž dohromady gentlemanský sluh….komorník (!) Chytráček (takový druhý Saturnin) a zanícený básník Mourek (dokonale vyparáděný, nesnášející houpání, pošilhávající po gazelách a trousící rýmy na požádání), je to parádní zábava. Bohužel jsou v tom docela osamoceni, protože ostatní postavy jsou poměrně mdlé (ani představitel hlavního hrdiny příliš nebaví). Ale díky tomuto filmu už znám tu správnou odpověď, když se mě někdo zeptá, jak se mám, vím, co to znamená „tříčtvrteční abstinent“, a zapamatuju si, že na neodbytné domácí je vhodné narukovat s otráveným oštěpem. Za mě to budou slabší 4*. „Třeba nějakou básničku, že byste mu řek?“ - „Von má rád?“ - „Strašně.“ - „Tady vo tom jezeru.“ - „Není dlouhá?“ - „Né, dvacet stránek.“ ()
Reklama