Diagnóza smrti

,,Óespé Hradec. V pořádku.“ Poslední Kalašovka mi zlepšila náladu opětovným obsazením Rudolfa Hrušínského, který by utáhl snad i béčko od Asylumu. Je pravda, že narozdíl od předchozích filmů je tento velmi ale velmi ponurý, smutný až depresivní. Příběh se ale odvíjí napínavě a i když je vrah už v druhé půlce jasný, dojde i ke zvratům. Čepek a Jandák jako tehdejší borci byli příjemným osvěžením. Nemocniční prostředí tomu ale uškodilo. Zvuk a obraz typicky postaru parádní, předabování se nádherně poslouchá a divák tak není rušen okolními zvuky z prostředí jako to bývá u současných filmů. Oproti předchozím Kalašovkám s Hrušínským je tento o třídu horší, možná je to způsobeno i tím, že je barevný. (20.08.2017)

Poslední kriminálka Petra Schulhoffa přišla o oku lahodící černobílý širokoúhlý obraz, kterým se pyšnily ty předchozí, ale jinak všechno podstatné zůstalo. Zajímavý příběh, přesně úsporný výkon Rudolfa Hrušínského, hudba Ivana Blatného, hutná atmosféra. Výhrady mám jedině k představitelce Linhartovy manželky Drahomíře Hofmanové, která na mě žádný velký dojem neudělala. (25.01.2015)

Sice hodně okleštěná detektivka, ale přesto mne zaujala svou temnou atmosférou plnou unisexových postav, které jsou příznačné pro tu dobu ( vše je šedé, ženy vypadají jako muži atd....) + depresivní prostředí neutěšených prostor v nemocnici. Plné uvědomělých hlášek, ale výborná hypnotuzující hudba. Vilém Besser jako správný, ale drsný policista to je těžká váha :-) (29.01.2010)

Pro mě překvapivě dlouho neobjevená kalašovka ... snad proto, že oproti ostatním nejméně reprízovaná. Proč, je nasnadě, je totiž z celé schulhoffovy série nejslabší. Ale na druhou stranu rozhodně ne špatná. Atmosféře hodně ubral přechod z černobílého nasnímání do barvy, to je bez diskuzí, ale i tak tu zůstává jakési nevyslovitelné dusno, dobře podpořené psychotickou hudbou. Herecky opět skvělé, není zde špatných výkonů (snad až na tu hlídku VN na začátku), hodně překvapuje Drahomíra Hofmanová, která svou Linhartovou trefuje poměrně přesně. (24.10.2020)

Jasně nejslabší kalašovka. Je až k neuvěření, že Diagnózu smrti režíroval a hlavně napsal stejný Petr Schulhoff, který dal vzniknout dnes už legendární volné sérii pochmurných černobílých detektivek s majorem Kalašem v hlavní roli. Fuč je magie a uhrančivost černobílého obrazu (přechod na barevný film atmosféře hodně ublížil), stejně jako až depresivní vyznění, o které se nyní stará už jen silně expresivní hudba. Vjem ruší také mizanscéna, dobová realita normalizovaného Československa diváckému zážitku věru nepřidá. (Místy mi skoro přišlo, že Schulhoff dostal ideologický úkol propagovat úspěchy socialistického zdravotnictví a coby úlitbu režimu cosi takového do svého krimi filmu infiltroval.) Co ovšem schází oproti předchozím dílům kalašovek nejvíce, je napětí a nepředvídatelnost, když je neustálým exponováním dotyčné postavy zhruba od poloviny filmu zjevné, kdo je vrah, musí ono udivené ,,Opravdu?" vycházející z Kalašových úst zahrát jedině takový herecký velikán, jakým byl Rudolf Hrušínský, který jediný film drží nad vodou, jinak by vyznělo skoro až směšně... (24.07.2015)