Diagnóza smrti

Rutinérsky natočená detektivka v ponurém prostředí normalizačního Mostu. Ale netřeba se obávat, exteriérů je minimum, stejně jako soudruhování. A tím samozřejmě lépe, absence politické roviny dělá z této detektivky koukatelné civilní drama. Jednotlivé střípky jsou umně odhalovány ve správný čas, takže divák sice od půlky tuší, ale stejně je nakonec pointou trochu zaskočen. Aspoň u mě to tak bylo. Co se týká herců, není co vytýkat, potěší Čepek či Hofmanová, překvapí Jandák v téměř kladné roli. (24.07.2015)

Čistě technická poznámka: kvalit starých kalašovek Vrah skrývá tvář a Po stopách krve tento film nedosahuje, nicméně nejhorší kalašovkou nejspíš bude třetí z původní filmové série, Strach, kde se naneštěstí a narozdíl od zbývajících dvou výrazně, až nesnesitelně uplatnila dobová ideologická linie... která vám v Diagnóze smrti naopak tolik po mozku šlapat nebude. (29.10.2012)

Československá krimi zabývající se vyšetřováním dvou zdánlivě nesouvisejících událostí : zranění mladé ženy v lese a autonehody nákladního vozidla. Případem je pověřen známý major Kalaš v podání R. Hrušínského, jemuž při odhalování neznámých skutečností asistuje více či méně úspěšně V. Besser. Během pátrání vychází najevo úzká souvislost mezi jednotlivými činy a poté už není pro zkušeného kriminalistu problém najít pachatele. Herecké výkony byly slušné, hlavní kriminalista Kalaš však ztratil jeho pověstný odstup a tajemno z předchozích dílů této krimisérie. Také samotný příběh nebyl tak ohromující, jak by snad divák mohl vzhledem k starším filmům s tímto charakteristickým vyšetřovatelem očekávat. Potěšilo mě obsazení P. Čepka, jenž i v malé roli předvedl své nezaměnitelné herectví. Přestože mám Seqeunsovy kriminálky ve velké oblibě, tento režisérův počin hodnotím pouze jako průměrný. Zejména časté zobrazování nemocničního prostředí bylo snímku na škodu, neboť rozmělňovalo stupňující se dramatičnost během vyšetřování. (04.10.2013)

Tak tenhle mrazivý, psychologický film s kriminální zápletkou mě vážně dostal. Ze čtyřky Schulhoffovych krimi filmů s Rudolfem Hrušínským za mě je Diagnoza smrti nejsilnější, po všech stránkách. V případě filmů Vrah skrývá tvář a Po stopách krve šlo o ponurá pátrání po úchylných vrazích, kde kriminalisti museli prakticky pořád čekat na další vraždu, aby se ve vyšetřování dostali dál. Zde zůstává zkušený major Kalaš i tísnívá atmosféra, mění se téma a nejde o standardní detektivku. Hrušínského major Kalaš figuruje pouze jako jedna ze dvou "vrchních" postav vedle nemocničního doktora v podání Zdeňka Ornesta, hodně důležitou se stává psychologie všech postav a postupné odhalování až překvapivě blízkých vztahů mezi dvěma náhodnými oběti (zdaleka nejen na pozadí policejního orgánu), plného nečekaných zvratů až do samotného závěru. Příběh se stává silným mimo jiné díky složitým etickým otázkám života, smrti a překročení zákona nebo morálky v hraniční chvíli, včetně kontroverzního tématu transplantace lidských orgánů, resp. čekání na smrt nemocného v prospěch uzdravení někoho jiného. Tenhle film není ani propagandou žádného názoru či politiky, není ani strhující krvavou podívanou, jde prostě jen o smutný příběh ze života, lehce možná šokující a s cílem přivést diváka k zamyšlení. Pro mě zatím jedna z nejlepších čs. krimi ze 70. let, společně s Tatranským pastorále majora Zemana. Vynikající herecké výkony. (90%) (25.05.2018)

Jasně nejslabší kalašovka. Je až k neuvěření, že Diagnózu smrti režíroval a hlavně napsal stejný Petr Schulhoff, který dal vzniknout dnes už legendární volné sérii pochmurných černobílých detektivek s majorem Kalašem v hlavní roli. Fuč je magie a uhrančivost černobílého obrazu (přechod na barevný film atmosféře hodně ublížil), stejně jako až depresivní vyznění, o které se nyní stará už jen silně expresivní hudba. Vjem ruší také mizanscéna, dobová realita normalizovaného Československa diváckému zážitku věru nepřidá. (Místy mi skoro přišlo, že Schulhoff dostal ideologický úkol propagovat úspěchy socialistického zdravotnictví a coby úlitbu režimu cosi takového do svého krimi filmu infiltroval.) Co ovšem schází oproti předchozím dílům kalašovek nejvíce, je napětí a nepředvídatelnost, když je neustálým exponováním dotyčné postavy zhruba od poloviny filmu zjevné, kdo je vrah, musí ono udivené ,,Opravdu?" vycházející z Kalašových úst zahrát jedině takový herecký velikán, jakým byl Rudolf Hrušínský, který jediný film drží nad vodou, jinak by vyznělo skoro až směšně... (24.07.2015)