Reminiscence

V podstatě něco jako Ad Adstra, pokud jde o relativně zbytečné, ale ve výsledku vesměs fungující spojení dvou různých žánrů, kdy by si jeden bez druhého vystačil, ale naštěstí se navzájem netlučou. Bavilo mě to hlavně proto, že 1) zoufalství hlavního hrdiny mi přišlo téměř hmatatelné (a že je Jackman výborný herec tomu samozřejmě hodně pomohlo), 2) Rebecca Ferguson se pro roli osudové ženy narodila a 3) sci-fi omáčka nelichotivé budoucnosti možná neměla tunu detailů, ale působila uceleně a nabídla hned několik dech beroucích záběrů. A mám slabost pro takové ty esteticky načančané dialogy jak z románů Oscara Wildea. There’s no such thing as a happy ending. All endings are sad, especially if the story is happy. Žeru i s navijákem. (21.08.2021)

Práve tento film bol tým, ktorým sme prerušili pozeranie filmu Sweet girl so synovcom a bol rozhodne o niečo lepší, avšak s príšerne nudným úvodom a s viacerými hluchými miestami. Avšak v konečnom zúčtovaní priemer, aj keď rasistická poznámka afroamerickej mentálnej atlétky o bielych zadkoch si libtárdny neofašisti mohli odpustiť. (26.08.2021)

Zabitej potenciál ženskou režisérkou, která nechala x-mena vzlykat, brečet, a aby se neřeklo, že je to posedle narůžovělý, naroubovala tam dvě střílečky. A ten konec působil značně zoufale. Kdyby to bylo víc krimi, a využili ty reálie zatopenýho města, mohlo to bejt ok. Tohle ale nestojí ani za starou bačkoru. 30%. (20.11.2021)

Vizuálně podmanivý snímek s neotřelou premisou, který ale trpí na neúměrnou stopáž a na to, že v záplavě dalších podobně laděných snímků vlastně nijak markantně nevyčnívá. Režisérka Lisa Joy se zde sice může opřít o skvělé herecké výkony v podání spolehlivého Hugha Jackmana a krásné Rebeccy Ferguson, nicméně její styl vyprávění jenom lehce klouže po povrchu a nejde až na dřeň ke skutečným emocím. Ve finále tedy bohužel dostaneme velmi prostinký a snadno zaměnitelný snímek, který by v jiných a schopnějších rukou vypadal určitě daleko lépe. Škoda. „All endings are sad. Especially if the story was happy.” (05.09.2021)

Paní Milada, 58 let, vášnivá čtenářka Rosamunde Pilcher a kulturně - yntelechtuálního vzdělávacího magazínu Rytmus života, co nejvíce ze všeho miluje fantastické české seriály z produkce Prima Hnooj a TV Hovna, přičemž ve volných chvílích kartáčuje kočky a luští sudoku (dost neúspěšně): Ježyš to bilo ale tak skvjelý! Užily jsme sy to úpa všichni - Mycynka i Mykeš taki. Bilo to dokonce aji lepčí než Ulyce i Hasyči s Petrem Rychlím, a to už je co řýct!!! A ten Húk to vám je takovej fešák! A cytlivej až za hrop! A navíc romantyk. Vosudovej!!! Ach. Ne jako ta sudová svyně Myloš, kerej se na mě ve čtyryceti visral, že prej mám poráškovou váhu, chlupatý vole a smrďí my z huby. Hlavně, že von bil jako proutek a voněl, hlavně ty jeho nohi, debyl. A hlavně, že skončil u Balabánový vodnaproti, kerá tenkrát měla taky nejmíň čistejch pětadevadesát a to jen když zatahovala! Šak dobře mu tak, za pár let ho virazila i ta tlustá kráva, když už si na něj přes to panděro nevyděl a chcal jí v hajzlu na kachlyčky. A jednou ji dokonce pochcal aji Jezevčýka! No nebilo to pro mě lehkí vobdobí zrovna mně virazyli vod kýble z Komerčki a začly mi votejkat nohi! Prostě děsnej hajzl, řýkala to i ta paní redaktorka z Rytmu, kerá sepysovala ten můj pravdivej přýbjech kerej pak četli milióny žen na celím světě! Ale Vám povym holki, tohle bila naprostá paráda a nejlepšý byják za posledňý roki! Fantastyckéj přýběch - takovej chitrej hlubokej a fylozofyckej skoro jako vod Rozamudy, a tak děsněj doják plnej láski, že jsem u toho prosmrkala dva kapesňíky, voba rukávy na to mím voblíbeným růřovým županu s plameňáki a dokonce i Mykeše. Chudák Mykeš, taky bil z toho úpa vodvařenej, když jsem sy pak třesoucý rukou natahovala na boku punčocháče na křečáki, votíral se mi tak jakože tklyvě vo záda a prej Mňááááááu. Takový dlouhý a táhlý. Taksem mu musela dát rybu, abi nebil zas tak smutnej. Doufám, že už to vyděla i Mylena, hned jak zejta půjdem na dorťýk, musýme to řádně probrat a zas protřepat sulc pořádným pláčem a zavzdichat nat Húkem, ježyš to je chlapák, bít mladšý, docela si na něj mislím, ne jak ta hnusná vichrtla čúza, co si ho vůbec nezasloužyla! *** Myslím, že pro něco takového ještě filmově teoretická věda nemá odborný termit. Jsa věhlasným průkopníkem, přicházím tedy já, celý v hnědém, s naprosto výstižnou kategorizací na rtech, a sice „Plytký červený postapo-homonoár pro otylé chovatelky koček za zenitem“. Sofistikovaný a moudrý to filmový žánr, u něhož nejedna ovarová ruka najde cestu k celoživotně zanedbanému a notně zacupovanému bobrovi a po vzdychajících masitých obličejích všech těch vkusných intelektuálek protečou potoky plnotučných slz. (25.08.2021)