The Beatles: Get Back

V podstatě se nejedná o nic jiného, než osmihodinový záznam o skupině čtyř týpků, co natáčí jedno album – navzdory neustálému mumraji kolem, přicházejících a odcházejících hostů a také faktu, že nové album začínají s naprostou tabula rasa. Jenomže ti čtyři týpci jsou Harrison, McCartney, Lennon a Starr – natáčejí jedno z nejlepších alb na světě „Let it Be“, mumraj tvoří filmový štáb (jehož kamery natočily více než 60 hodin materiálu) a jejich tým, a přicházejícími a odcházejícími hosty jsou celebrity (Peter Sellers!) a členové rodin. Sledovat tu tryskající tvůrčí energii je čirá radost. Když McCartney z doslova ničeho vykřesá nesmrtelné „Get Back“ a vy máte možnost sledovat zrod písně od prvních akordů až po finální podobu, jednoduše musíte smeknout. V další chvíli pak Lennon blbne, dělá obličeje a do toho jenom tak v rámci rozcvičování celá kapela zpívá různé provařené fláky – protože tyhle kluky to pořád hrozně baví a hudba je pro ně „alfa omega“ (a shodou okolností zdrojem obživy). Nakonec dojde i na určité tenze – ale není to nic dramatického, snaží se to řešit, protože jim záleží jeden na druhém a vždycky „v tom byli spolu“. Ten pocit vzájemné sounáležitosti, kus společného osudu, byl pro mě asi zdaleka nejdůležitější. Nesledoval jsem firmu na hity, ale čtyři chlapy, co díky svému nesmírnému talentu dali světu pořádný žvanec hudební historie (včetně pro mě niky nepřekonaného živého vystoupení na střeše Apple Studio v Londýně, jehož záznam jsem viděl jako kluk, a už to ve mně zůstalo). A pokud jsem si to užil já – jako člověk, co neumí zpívat, ani na cokoliv hrát – nedokážu si představit, co musí prožívat ti, co hudbu dělají. Ti musí explodovat. (16.02.2022)

The Beatles mne nikdy až tak nebrali. Všichni to poslouchali apod. Raději jsem měl The Who a další kapely ze stené éry, ale Peter Jackson, kromě technického oživení půl století starého materiálu, že vypadá jako natočený nedávno, dokázal, že mi vůbc nevadilo se dívat na 4 týpky jak zkouší legendární skladby a kecají o všem možným. A finální koncert na střeše to vše završil. Beatlemaniacs asi museli mít orgasmus několikrát po sobě. (04.08.2022)

Vynikající! Buď to diváka uhrane a jede si to nadšeně do poslední vteřiny, nebo ho to mine. Správně, tady bylo A). Dívat se na přes padesát let staré, v podstatě civilní záběry The Beatles ve kvalitě takřka minuloroční, je zážitek sám o sobě. Sledovat je při tvorbě, být tam s nimi, poznávat, jací byli, i když máme načteno a viděno... Moc pěkné. Stokrát slyšet, jednou vidět. Jo a (dodatek, který si neodpustím, poněvadž nelze přejít mlčením)... Tak ono se všeobecně ví, že Ono to celé rozprášilo, jenomže ono se toho nakecá, čili na Ono třeba já měla názor nestranný, zrovna proto, že ono se toho vždycky nakecá... Dneska? Pokud tohle uvidí svět, a pokud v něm existuje více duší, které byly vůči Ono neutrální, řekla bych, že také jim ta neutralita rychle skončí. No naprosto psycho, šílené, odpudivé cosi, co se vprdelilo zcela oprskle mezi pracující, veskrze srdečné kluky, deset čísel nejdál od Johnovy paže, takové to lepivé individuum, ze kterého člověku není dobře, které jako ošklivý duch stojí, sedí, klečí, neustále vedle Johna a pichlavým zrakem probodává vše v místnosti. Těžko šlo hlavě zakázat ty absolutně bez pardonu vyskakující záběry Nat Geo, v nichž nadšení dokumentaristé nasnímali takové ty makaky červenolící, sedící v zimě ve vodě, čumící strnule, s  nasraným výrazem do jednoho bodu. Nehrozilo tuhle asociaci vyhnat z palice. Ty vole, ta tam prostě chtěla zpívat a ne že ne. Mno zpívat... Kdo viděl, ten to slyšel. Jasně, bylo to trendy, no ale nic pěkného. Ne, nikdy neříkejte svojí drahé, že je stíhačka. Nikdy. A pokud to o někom povíte, pusťte si tohle. Že ji uctivě ignorovali tři brouci, tomu rozumím. A snadné to neměli, jelikož je neustále probodávala nenávistným, dlouhým pohledem, to musela být síla, tohle snášet.. Ovšem jakmile jsme se dostali v druhé části do fáze, kdy si jí nevšímal ani Lennon, ale Ono se to o něj neustále opíralo, stále ho obíralo, šprtalo do něho, ano, správně, během samotného ostrého nahrávání desky, tak to by si asi na čelo neťukal málokdo. Z mé strany nehynoucí obdiv ke všem, kteří tohle snášeli po anglicku, z jiného bandu by letěla po prvních třech hodinách, a opravdu i s celým Johnem. Dokument staré princezně nepřidá, tak jasně, ona má v zadku, ale tutově vyléčí hromadu shovívavých lidí, kteří se, jako já, domnívali, že to nemohlo být tak hrozné. A ono bylo. (12.12.2021)

"Yoko nemůže za vaše posraný životy." -Jiří Špičák --- Obsáhlejší komentář popisující mé (truchlivé) myšlenky jsem před lety napsala k extra zhuštěnému sestřihu tohoto materiálu Let It Be z roku 70, a s radostí teď vidím, že Peter Jackson tím, že nechal události mnohem víc plynout a nevybíral jenom špeky, některé moje tehdejší chmury rozptýlil. Ale musím teda říct, že některé údaje uvedené v titulcích na obrazovce se mírně lišily až odporovaly některým faktům, která si pamatuji z dřívější četby mnoha biografických knih o skupině a o Georgi Harrisonovi. (20.03.2022)

Pro každého beatlofila osmihodinová extáze (8 hodin? Nebylo těch natočených materiálů na 60 hodin? Kde je ten zbytek?!), vhled, jak to tenkrát, při natáčení filmu a desky vypadalo. Škoda, že se oboje týká dost možná nejslabšího alba v diskografii nejlepší kapely ever. Ale pořád je to nejhorší album v diskografii Nejlepší kapely ever, takže... (No, být kamery při natáčení takového Revolveru, White Alba nebo samozřejmě i toho Sgt. Peppera... wow wow wow). Jak už tu určitě zaznělo vícekrát, je fajn, že nám, fanouškům, Peter Jackson potvrdil, že ta atmosféra tenkrát nebyla až tak napnutá, jak se nám někteří životopisci snažili namluvit, přeci jen dokázali Brouci po Let it Be ještě natočit jednu ze svých nejlepších placek- Abbey Road. Sypat se to začalo až o něco později. Co mi ještě tento dlouhý dokument dal? Miluju Paula i Johna, ale kapelu bych s nima mít nechtěl (chudák George). Naopak s kým bych desku natáčel moc rád, je/byl George Martin. Jsem nadšen, vidět tyhle čtyři legendy při tom, co jim bylo tak přirozené, dívat se jim pod prsty, vidět, jak se natáčela ta která pecka, kterou jsem slyšel už aspoň tisíckrát... Zkrátka i když je, jak už jsem psal, Let it Be nejméně povedenou deskou Beatles (kterou posléze ještě víc pokazil Phil Spector, pokud můžete, vždycky dejte přednost vydání Let it Be... Naked), přestože je vidět, že už zdaleka nebyli tou semknutou jednotkou (George už je myšlenkami na sólové dráze, Paul nenaplňuje své ambice a John... je myšlenkami kdo ví kde), pořád jsou to kurva The Beatles! (Btw ta Yoko Ono, samozvaná nedoceněná avantgardní umělkyně, ale měla taaak moooc volného času...). (27.08.2022)