The Beatles: Get Back

je skoro k neuvěření,že už je to víc jak padesát let,co se tohle celé odehrálo a co se Beatles nakonec rozešli každý po svém.Peter Jackson se chopil restaurování původních záběrů a z hlediska kvality to dopadlo skvostně a Get Back vypadá jako kdyby vzniklo relativně nedávno.Co už úplně nevyšlo je stopáž,která je extrémní a třeba v případě druhé "epizody",která je komplet ve studiu,celou dobu se tam jen povídá a má skoro tři hodiny je to až k nevydržení.Dobrovolně sem si tak celý dokument rozdělil do menších částí,protože dokoukat to najednou podle mě není v ničích fyzických silách.Lehce to tak sráží to,že je to jinak zajímavé a solidně to funguje nejen jako sonda oné doby,ale hlavně jako vhled do zákulisí tvorby jedné z nejslavnějších kapel ever.V tomhle případě navíc ozvláštněné tím,že šlo o jejich poslední spolupráci,což v té době narozdíl od diváka nikdo nevěděl...80% (27.12.2021)

neskutečný zážitek. peter jackson je génius. tohle byl vždycky můj sen - vidět remasterovaný beatles, MNOHEM víc mcbeardy (aka paul s vousy, kdo by nevěděl) kontentu, lindu s malou heather, krásný vzpomínky na začátek brouků, maureen a pattie, billyho prestona, vtipné tanečky, sexy george martina (daddy), koncert na střeše, “fuck the police” moment, podporu od náhodných lidí na ulici, george ve fialových košilích, johna parodující písničky od ostatních interpretů, paulův ohromující barytenor, ringovo nesmírně milou povahu, šedesátkové outfity a samozřejmě ROCK AND ROLL!!!!!!! || ❝𝐈'𝐝 𝐥𝐢𝐤𝐞 𝐭𝐨 𝐬𝐚𝐲 𝐭𝐡𝐚𝐧𝐤 𝐲𝐨𝐮 𝐨𝐧 𝐛𝐞𝐡𝐚𝐥𝐟 𝐨𝐟 𝐭𝐡𝐞 𝐠𝐫𝐨𝐮𝐩 𝐚𝐧𝐝 𝐨𝐮𝐫𝐬𝐞𝐥𝐯𝐞𝐬; 𝐚𝐧𝐝 𝐈 𝐡𝐨𝐩𝐞 𝐰𝐞 𝐩𝐚𝐬𝐬𝐞𝐝 𝐭𝐡𝐞 𝐚𝐮𝐝𝐢𝐭𝐢𝐨𝐧.❞ 🕺🏼🌈🎸 (28.11.2021)

V podstatě se nejedná o nic jiného, než osmihodinový záznam o skupině čtyř týpků, co natáčí jedno album – navzdory neustálému mumraji kolem, přicházejících a odcházejících hostů a také faktu, že nové album začínají s naprostou tabula rasa. Jenomže ti čtyři týpci jsou Harrison, McCartney, Lennon a Starr – natáčejí jedno z nejlepších alb na světě „Let it Be“, mumraj tvoří filmový štáb (jehož kamery natočily více než 60 hodin materiálu) a jejich tým, a přicházejícími a odcházejícími hosty jsou celebrity (Peter Sellers!) a členové rodin. Sledovat tu tryskající tvůrčí energii je čirá radost. Když McCartney z doslova ničeho vykřesá nesmrtelné „Get Back“ a vy máte možnost sledovat zrod písně od prvních akordů až po finální podobu, jednoduše musíte smeknout. V další chvíli pak Lennon blbne, dělá obličeje a do toho jenom tak v rámci rozcvičování celá kapela zpívá různé provařené fláky – protože tyhle kluky to pořád hrozně baví a hudba je pro ně „alfa omega“ (a shodou okolností zdrojem obživy). Nakonec dojde i na určité tenze – ale není to nic dramatického, snaží se to řešit, protože jim záleží jeden na druhém a vždycky „v tom byli spolu“. Ten pocit vzájemné sounáležitosti, kus společného osudu, byl pro mě asi zdaleka nejdůležitější. Nesledoval jsem firmu na hity, ale čtyři chlapy, co díky svému nesmírnému talentu dali světu pořádný žvanec hudební historie (včetně pro mě niky nepřekonaného živého vystoupení na střeše Apple Studio v Londýně, jehož záznam jsem viděl jako kluk, a už to ve mně zůstalo). A pokud jsem si to užil já – jako člověk, co neumí zpívat, ani na cokoliv hrát – nedokážu si představit, co musí prožívat ti, co hudbu dělají. Ti musí explodovat. (16.02.2022)

Opravdu vyčerpávající portrét nejgeniálnější a nejvlivnější kapely v dějinách hudby vrcholící legendárním vystoupením na střeše, které trvalo sotva půl hodiny, zatímco délka tohoto dokumentu se blíží nikoliv 6 ale 8 hodinám. Tehdy to mohlo vypadat jen jako nemístný úlet stále divnější kapely, ale z dnešního hlediska jde o zdokumentování posledních okamžiků kapely, která se stala nesmrtelnou. (19.12.2021)

Samolibá, egoistická mrdka Pavlík naprudko bosinguje, pokorná subinka Jirka mu u toho nepokrytě strká nagelovanou hlavu do prdele, houbař Jeník jen tak tiše levituje třicet čísel nad zemí a dává okázale najevo, jak má bohorovně v piči, a intelektuál každým coulem, Ringo, sem tam něco lopatisticky zahuhňá v cocotney dialektu a jinak tupě upírá mongoloidní pohled v dál a pekelně se soustředí, aby náhodou neminul ty své dva tolik komplikované hrnce při brutálně složitém valčíkovém rytmu. Opodál prkenně sedí a strnulé čumí odporná a řádně pošahaná džaponská sukuba, pozemská Golgota a dobrovolné mučednické pokání toho chudáka dobráka koksovatelného Broukježíše s mesiášským komplexem, která se tam dostala na základě láskyplné prosby „Já chci být taky v televizi, ty mastňácká kundo!“, přičemž ubohý Jeník, nedbaje na moudrou radu Panny Marie ze své nejznámější plísně, nechtěl zase měsíc žrát polívku ze čtverzubců a mít obden propíchané koule jehlovými podpatky. To prostě není Ono. A tak kluci sedí, plácají pičoviny, přemýšlejí u džemování svých tříakordových cajdáků, který tradicionál ještě nevyloupili, a jaký přitrouble účelový rým na slova love, freedom a seržant Pepř dosud nepoužili. V rozumné míře by to možná bylo bývalo milé retro a zajímavý pohled na odvrácenou stranu broučí prdele. Jenže Ono to v přesně tomto duchu trvá naprosto nehumánních 6 hodin!!! A to by obrostla mechem a chcípla nudou snad i ta nejzarytější a nejfanatičtější šedesátková grupí. (15.12.2021)