Strach

Schulhoffovy detektivky s Kalašem mám ještě o chloupek radši, než ty Sequensovy s Vacátkem. Zatímco Sequens využívá reálie první republiky k budování úsměvně nostalgické retro-atmosféry, Schulhoffovův strohý, úspornější styl dává divákovi prostor představit si práci kriminalistů co možná nejvíce realisticky, aniž by tím však film tratil na atmosféře, v tomto případě naopak temné a ponuré. Pravda, následující dvě pokračování jsou možná ještě malinko působivější (a mrazivější), ale třeba je to jen tím, že v nich hrdinové vyšetřují ještě hrůznější zločiny. Filmařsky podle mě Strach nijak výrazně nezaostává. (03.08.2011)

Odhlédneme-li od propagandy a momentek nabubřelosti státní moci v Československu roku 1963, vysoce kvalitní dílo českého detektivního žánru! Brzobohatý a Hrušínský se jako filmové postavy vyrovnávají Dalzielovi a Pascoe a herecky je dokonce předčí (důsledek výtečné Schulhoffovy režie). Výborné rozuzlení. Nelze než doporučit všem fanouškům detektivek s určitou schopností povznést se nad detailní dobové nešvary. (01.08.2011)

První snímek o majorovi Kalašovi a bohužel se vezoucí ve své době na velmi oblíbeném propagandistickém idealismu. Západní špionáž byla využívána jako hrozba všemi způsoby. Dávalo se najevo, že tito lidé se nezataví před ničím a před nikým. Minulost nacismu se na takovéto ponuré příběhy velmi hodila a byla hojně používána. Podobně zaměřených snímků vznikalo opravdu mnoho. Rudolf Hrušínský a Jaroslav Brzobohatý tu ztvárnili dvojici vyšetřovatelů s takovým respektem, že i z nich jde zkutečně strach. Nejen film, ale i doba, ve kterém se to odehrává, byla temná, což nejednomu pamětníkovi připomene hlavně soudní proces na konci příběhu. Ten je zachycen opravdu reálně. Z politického hlediska je strach na svém místě. Film je nejen zajímavě napsán, ale i velmi dobře natočen. Napětí tu sice žádné není, ale u takového dějství není ani potřeba. Snímek jako jediný s majorem Kalašem nebyl vydán na DVD. Z jistého hlediska se to dá pochopit, ale proč tomu bránit a vytvářet nový filmový trezor? Politicky zaměřený detektivní film je natočen velmi zdařile a to je zásadní. Do poslední chvíle asi málokterý divák pachatele odhalí. A tak to má být. (16.01.2015)

Z příběhů s majorem Kalašem zatím znám, a rád si opět zopakuju, Vrah skrývá tvář a Na kolejích čeká vrah. Jak by řekl jeden náš bývalý předseda vlády(dej mu pámbů věčnou slávu), jedná se o křišťálově čistou detektivku. Žádné postranní (zbytečné) motivy, žádná složitá rodinná pouta pánů detektivů či cokoliv podobného a přesto to funguje na jedničku a nemáte pocit, že koukáte na dokumentární, tedy chladně odtažitý, záznam detektivního vyšetřování.  Lidský rozměr dodávají herecké výkony, a to nejen pánů Hrušínského a Brzobohatého, ale zejména všichni ti vyšetřovaní podezřelí, u nichž máte pocit, že je určitě znáte ze sousedství, Tomu se říká civilní herectví a přesně takové patří do realistického detektivního příběhu, jakým tenhle první Kalašův případ bez pochyb  je. Napětí by se pak v mnoha scénách dalo krájet a o zvraty inteligentního detektivního příběhu taky není nouze. Špionážní příchuť pak neměla pražádné znaky propagandistických prorežimních hloupostí, tohle se mohlo odehrát i na opačné straně ostnatého drátu.  Závěrečné odhalení u soudu  rovněž slušně šlehne. Čtyři hvězdy, ale jen proto, že si nechávám malou rezervu pro další části. (26.09.2022)

"Jinými slovy: páčili zámek, zamčeno nebylo … vloupání je fingované." Tak to byl zapeklitej případ - sraženej chodec, nahotinky, špionáž a věšení bulíků na nos soudruhům kriminalistům. Jenže ti dumají a dumají až to vydumají. To mne samozřejmě potěšilo, ale ještě větší radost mi udělali orlové. Tedy vlastně Orlové. Samozřejmě Orel 1 a Orel 2, protože slyšet ve vysílačce: "Tady Orel" mě vždycky dokázalo pobavit. A taky mě dost bavilo závěrečné soudní jednání, protože to byla neuvěřitelná taškařice, kterou kazily jen zbytečně zachmuřený tváře všech zúčastněných. (12.11.2018)