Strach

Je vidět, že se jedná o Schulhoffovu první detektivku. Zatímco pozdější filmy jen září exteriéry, zde se rozehrává ateliérové konverzační drama (atmosféra scén s chatou pak výrazně dokládá, jaká je škoda, že se exteriéry nevyužily více). Scénář je ve srovnání s Vrah hledá tvář či Po stopách krve až příliš komplikovaný, postavy rozvleklé a film ubíjející. Ideologický námět o špionáži, bývalých nacistech a únoru ´48, tedy o tématech, která by vydala za samotná zpracování, dělá navíc z tohoto snímku velice povedenou agitku, přičemž závěrečný soud a la komunistické procesy z 50. let sráží Schulhoffův Strach ještě níže. Pokud se filmy Strach, Vrah skrývá tvář a Po stopách krve považují za trilogii, Strach kulhá na obě nohy. (12.02.2010)

Zápletka vychází na půl cesty vstříc ideologickým potřebám své doby, což ovšem není úplně neobvyklé ani u těch filmařských počinů, které tehdy vznikaly na opačné straně železné opony, takže kvůli tomu není třeba mravokárně pozdvihovat hlas. Nicméně pointa jakoby byla do děje dostrkaná spíše hrubou silou nežli racionálními argumenty, což celkovému vyznění zrovna dvakrát nepomáhá. Na druhou stranu ústřední dvojice kriminalistů Rudolf Hrušínský + Radoslav Brzobohatý funguje na jedničku s hvězdičkou a atmosféra se taky nikde zbůhdarma nepoflakuje a má se čile k dílu, takže nakonec za 3,5* (09.11.2018)

Z příběhů s majorem Kalašem zatím znám, a rád si opět zopakuju, Vrah skrývá tvář a Na kolejích čeká vrah. Jak by řekl jeden náš bývalý předseda vlády(dej mu pámbů věčnou slávu), jedná se o křišťálově čistou detektivku. Žádné postranní (zbytečné) motivy, žádná složitá rodinná pouta pánů detektivů či cokoliv podobného a přesto to funguje na jedničku a nemáte pocit, že koukáte na dokumentární, tedy chladně odtažitý, záznam detektivního vyšetřování.  Lidský rozměr dodávají herecké výkony, a to nejen pánů Hrušínského a Brzobohatého, ale zejména všichni ti vyšetřovaní podezřelí, u nichž máte pocit, že je určitě znáte ze sousedství, Tomu se říká civilní herectví a přesně takové patří do realistického detektivního příběhu, jakým tenhle první Kalašův případ bez pochyb  je. Napětí by se pak v mnoha scénách dalo krájet a o zvraty inteligentního detektivního příběhu taky není nouze. Špionážní příchuť pak neměla pražádné znaky propagandistických prorežimních hloupostí, tohle se mohlo odehrát i na opačné straně ostnatého drátu.  Závěrečné odhalení u soudu  rovněž slušně šlehne. Čtyři hvězdy, ale jen proto, že si nechávám malou rezervu pro další části. (26.09.2022)

První z řady ,,kalašovek" je sice dobrým rozjezdem této strhující série černobílých detektivek, tedy poctivá detektivka s charismatickým majorem Kalašem, ale propagandistický rozměr v závěru stahuje celou, do té doby tak sympaticky syrovou detektivku dolů. Naroubovat na činnost západních rozvědek bohapusté vraždění je tah dobově oblíbený a hojně využívaný v ideologicky motivovaných filmech, navíc scéna u lidového soudu vyvolává nepříjemné pocity v asociaci skutečných procesů z let padesátých. Podobné velmi silně politicky motivované filmy bych normálně ohodnotil odpadem, ale mám pro majora Kalaše slabost a většina filmu plyne v jiném tónu, tedy i přes ten propagandistický rozměr vnímám tenhle film jako zajímavý rozjezd této detektivní série... (01.08.2011)

Odsýpající Schulhoffův celovečerní debut, ve kterém Kalaš ve své lehké aroganci a bez použití slovíček děkuji a prosím rozlouskne případ s ideologickým zabarvením. Zaměření na posluhovače prohnilého západu tomu ublížilo, ale chápu, že úlitby soudružským přáním byly průvodním jevem této doby. Nutno podotknout, že při pohledu na přístroje na nasávání pachů z hlíny či odhalovaní odstraněných tratolišť krve by Horatio z CSI Miami neměl hlavu na straně, ale nevěřícně s ní kroutil. A v okamžiku, kdy major zavolal z obchodu kolegům přibližnou lokaci, kde by se mohl ukrývat podezřelý a oni mu za pár desítek sekund zavolali zpět, že tam dotyčný není a chata je vykradená, by si slavný Horatio tu hlavu ukroutil.. (03.04.2020)