S čerty nejsou žerty

Ať už peklo bylo, nebo nebylo, tohleto vymyslelo dobře.. Vtipné, skvěle obsazené (Kemr, Preiss, Nárožný) a ve zcela nenucené atmosféře. Čím to, že se za posledních 20 let v žánru nikdo ani nepřiblížil? Mrknu a vidím… Dvě věci jsou jisté. Heřmánek patří do nejlepší filmové pětky v kategorii "Vládci pekel" (dále Nicholson, Pacino, De Niro, Stormare) a postava chamtivého správce nabízí nebývalou nadčasovou podobnost se současnými státními úředníky („Ne, ne, ne, to nemuselo být...“) či ministerstvem financí („Veškeré?!“, případně „Který z vás je nejbohatší?“). Je jen škoda, že už dávno neplatí to, co na konci říká vypravěč Munzar, že žádný člověk si nemůže myslet, že zlo zůstane nepotrestáno. Ostatně, kdo by pořád v pekle spravoval tu strhlou váhu… (01.09.2008)

Nejlepší čertovská pohádka, jakou kdy svět viděl. Takhle mají vypadat pořádní čerti, ne jako ta uřvaná karikatura z Princezny ze mlejna. Výborný Heřmánek jako Lucifer, výborný Preiss jako správce, výborný Nárožný jako kaprál, výborný Kemr jako kníže a to nebudu vypisovat další menší či věší role (např. Drápal). Btw nejlepší hláška - Viktor Preiss: Který z v....(který z vás je nejbohatší) (29.11.2008)

Pekna humorna rozpravka, avsak mne staci na jedno pozretie... 22.01.2009 ______ Vladimír Dlouhý - (Petr) +++ Ondřej Vetchý - (Janek) +++ Jana Dítětová - (Babička) +++ Josef Kemr - (Kníže) +++ Viktor Preiss - (Správce) +++ Jaroslava Kretschmerová - (Dorota) +++ Dana Bartůňková - (Angelina) +++ Monika Pelcová - (Adélka) +++ Karel Heřmánek - (Lucifer) +++ Petr Nárožný - (Kaprál) +++ Vladimír Hrubý - (Čert-písař) +++ Luděk Munzar - (Vypravěč) +++ Jiří Růžička - (Čert) +++ Petr Růžička - (Čert) +++ Hudba: Jaroslav Uhlíř +++ (06.08.2008)

"Té síly díl jsem já, jež chtíc páchat zlo vždy dobro vykoná." To říká Faustův Mefisto. Můžeme čerty samozřejmě vidět jako pokušitele, ale není přece nic nesmyslného v nich spatřovat i uskutečňovatele spravedlnosti na této zemi. A z toho hlediska nevím, proč se kdo z vás pozastavuje nad kladnou úlohou čertů v této pohádce. ( Takový ďábel je třeba i Wolland z Bulgakova Fausta a Markétky.) Tady i tam si my lidi na páchání zla vystačíme dočista sami a nebýt ďábla, který je alespoň občas ztrestá, byl by život na zemi opravdu peklo. - I pokud jde o mne patří tahle pohádka mezi nejoblíbenější, asi hned po Vorlíčkově Popelce. - A nejspíš díky písničkám Svěráka a Uhlíře jsem vždy měla dojem, že v ní poznávám svěrákovsky laděný humor. I když scénář je dílem zcela někoho jiného, takže ten dojem musí být nesmysl. (15.12.2008)

Často se žehrává na to, že obraz společnosti, nabízený lidovými pohádkami z doby prvních sběrů - tj. zhruba první poloviny předminulého století - , je nadsazený: útlak, byl-li jaký, se dal snést, vrchnost, nešlo-li o zvrhlíky, byla víceméně lidumilná a společnost jako celek, až na politováníhodné nečetné výstřelky, vlastně - zvláště ve srovnání se současností - idylicky vyvážená. Nejidyličtější a nejnešťastnější česká spisovatelka Božena Němcová nejen zde prokazuje opak. Zoufalství a beznaděj, v níž žil "dělný lid robotný", poddaní, byly často nezměrné a jejich přežívání víc než než nesnadné. Zpochybňovalo se tím všechno, co se do nevzdělaných lidových vrstev horem pádem cpalo (v Němcové najdeme tento rys asi nejvýrazněji v DIVÉ BÁŘE), zpochybněn byl nejednou sám všemocný Bůh, který tomu všemu měl přihlížet z výsosti nebes, kde údajně strměl jeho pomyslný trůn. Čert, ďábel a peklo, splývající v tomto vnímání s přirozeným strachem z neodvratné smrti, chápané jako jediná doložitelná spravedlnost, se za těchto okolností měnili ve svůj opak: ve své druhu boží pomocníky (koneckonců se beztak jednalo také o anděly, byť padlé, tj. čest a mravnost před tváří boží ztrativší). Z tohoto myšlenkového pozadí o to více oceníme jak čerstvost předlohy Němcové, tak nenásilné aktualizace (zpodobení pekla ve filmu ne náhodou připomíná základní znaky pozdní normalizace) neméně pozoruhodného filmového zpracování. Dva nadějní, tehdy začínající herci Ondřej Vetchý a Vladimír Dlouhý tu dostali - a beze zbytku také využili - mimořádně cenné příležitosti. Česká klasická filmová pohádka a její škola tu dosahují jednoho ze svých výsostných vrcholů. Tvůrcům filmu (spoluautorem scénáře je divadelní historik a kabaretiér Jiří Just známý i svou polistopadovou ekologickou publicistikou) se dařilo a daří k vytržení opakovaně přivádět již druhou a třetí diváckou generaci. Myslím, že není pochyb o tom, že generace nikoliv první a nikoliv poslední. (27.01.2008)