S čerty nejsou žerty

Bol som primerane zvedavý aký zázrak to nakrútil Hynek Bočan, keď mu patrí 54. miesto v rebríčku najlepších filmov všetkých čias. Nebol som predpojatý a aj keď som film sledoval pozorne, podstatný rozdiel medzi ním a kritizovanými Troškovými rozprávkami som nezbadal. Dokonca som ani nezistil pre akú cieľovú skupinu je určený. Pre deti sú niektoré pointy nezrozumiteľné a pre dospelých je to príliš rozprávkovité. O bezdôvodnom obsadzovaní audioherečky Kretschmerovej pomlčím, na druhej strane obsadenie Gerendáša a Upíra Krejčího do úloh čertov bolo dobrým ťahom, šetriacim maskérom prácu. A keď som sa na hodnotenie pozrel o 11 rokov a zistil, že film postúpil na 35. miesto, potom bolo odňatie hviezdičky tým najmenším, čo som musel. (19.01.2011)

Hned několik věcí je tady špatně. Předně odbytý úvod, komentovaný Munzarem ne právě přesvědčivě. Potom nepochopitelný způsob, jakým Anna Máchalová v pekle objasňuje svou totožnost: „Já jsem Petrova babička, ne macecha.“ (Nehledě k tomu, že tato do pekla omylem přivlečená žena, která si má čertův omyl odpracovat a je tedy hrdinkou typické pohádkové situace, by si zasloužila vlastnější charakteristiku než jen být něčí hodnou babičkou.) Dále vyznívá poněkud hloupě, že první Petrovo přání (vzít babičku z pekla domů) mu diktuje ona, místo aby „jedno přání už mám“ konstatoval sám. Pak ta trapná aférka se zlatým jablkem: Jelikož divák není upozorněn na fakt, že nejbohatší princ (Vydra) je labilní imbecil, těžko může pokládat jeho chování za uvěřitelné. No a na konec wtf věta „ono jí u nás nebude zle“. Tak o co tedy u ďasa jde? Než tyto drobnosti lze přejít. Vcelku tady klape úplně všechno. Má to spád i atmosféru, obé dokonale umocňuje hudba. Uhlíř si dal opravdu záležet. Úderný fór na každém kroku (třeba "No otevřete ty dveře"). Dlouhý s Vetchým oba kvalitní. Heřmánek, Preiss, Kemr, Kretschmerová... všichni boží. Ale největší guru je kaprál Nárožný. Při každém dalším zhlédnutí mám u tohoto filmu záchvaty. K problematice čertů: Jsou to tady sice lůzři, ale celá ta vnitropekelná prskanice je prostě dokonalá. (Např. Heřmánkova Lucifera jsem do dneška nerozdýchal.) Peklo je zkrátka nevlídné místo, kde nikdo nikoho nemá rád. A že je spravedlivé? No když z české mysli zmizelo Nebe jako vážně braný garant spravedlnosti (a milosti), musí tuto úlohu alespoň částečně suplovat Peklo. Jestli je to dobře nebo špatně, je otázkou. Vůbec analýza pekla a ďábla v českých filmových pohádkách by vydala na zajímavou kulturněantropologickou diplomku. K problematice žánru: Jára Cimrman by měl z této pohádky jistě radost, kdyby viděl hrdinovu veskrze racionální volbu nevěsty pro finální svatbu. Zamiloval se do svůdné Angeliny, posléze však velmi prozíravě žádá o ruku Adélky, jejíž charakterová plochost ve srovnání s Angelinou je nepřehlédnutelná na první pohled. Přišel snad v pekle na jiné myšlenky? Nebo je to podobenství, které jsem nepochopil? (07.04.2013)

Pokud se o nějaké české, potažmo československé pohádce, dá bez nadsázky říct, že je to opravdu klasika pak je to rozhodně S čerty nejsou žerty. Viděl jsem ji už mnohokrát, mnohokrát ji asi ještě uvidím, ale to mi na rozdíl od jiných absolutně nevadí. Není tak stará, jako její, možná slavnější předchůdkyně a není ani tak otravná jako třeba ruský Mrazík. Největším kladem jsou určitě kromě normálního příběhu opravdu nesmrtelné hlášky a potom hlavně herecké výkony, kvůli kterým bych osobně zavedl speciální kategorii nejlepší pohádkový výkon. Adeptů by se tady našlo mnoho. Od pana Kemra, Heřmánka, Vetchého, Dlouhého, Nárožného, k "Dorotě Máchalové", až po skvělého Viktora Preisse. Suma sumárum, výjimečná podívaná, kterou si za rok, za dva, za tři, klidně pustím znovu. (26.12.2014)

Ať už bylo nebo nebylo, vymyšleno (to) bylo (Hynku Bočane) dobře. Souhlas aneb pohádka pro celou rodinu. Malé děti se při pohledu na démonického lucifera K. Heřmánka, s jeho hrůzu nahánějícím smíchem, schovávají pod stůl a dospěláci se náramně baví, při nejedné hlášce, které během těch téměř třiceti let, již definitivně zlidověly. Jako bonus snové herecké obsazení (mému osobnímu pomyslnému žebříčku vévodí trojlístek Heřmánek-Nárožný-Preiss) a navíc je to podáno i s potřebným přesahem. Řekněte sami, co víc už si může divák, od pohádky, přát? Že je škoda, že se to nepřeneslo i do současnosti! Co na to říct. Při vánoční procházce Čertovkou, jsem dal řeč s nejpovolanějším a bohužel nemůžu zvěstovat obrat k lepšímu. Váha je, po návštěve (z) Hradu, ztrhlá, na novou stále není (obě kapsy kabátu děravé a ČNB taky zrovna nepomáhá) a ta zbylá pekelná hrstka, byť sjíždějící nonstop přesčasy, na tu stále se zvětšující nabídku, při sebelepší vůli nestačí. Dost povzdechů, končím komentář, stejně bylo na adresu snímku vyřčeno již vše. Jdu se raději obětovat do hospody ,-) (26.12.2013)

-"Na čerty začnu věřit, až nějakého uvidím." Vždycky si říkám, jestli rodiče vědí, jak poznamenávají život svých dětí, když jedno pojmenují Angelína a druhé Adélka. To tu starší mohli rovnou pojmenovat Andělská mrcha a tu druhou Nanynka. Každopádně to asi bude nejhláškovatější česká pohádka, a rovněž nejbonbonkovatější v tom smyslu, jak si její tvůrci vyhráli s optickou kopírkou a vůbec s různými tríčky a vychytávkami a tak. I jenom jak se z Ondry odpařuje mlha, když ho polijí vodou, nebo když vylézá správce z truhly plné mouky jako umrlec z rakve, nebo když ďábel roztahuje svůj plášť nad hříšníky na komíně, nebo když hodí čerti Dorotu do kotle a my vidíme jen záblesk světla a hustý, čpavý, okem neproniknutelný dým pohltit vše kolem... a což teprve když ohnivý kočár jede vzduchem ku branám pekelným. Ikonické. -"Jé, já si zlomil šavli." (22.01.2021)