S čerty nejsou žerty

Jistě, paktovat se s čerty je sice nemorální, ale když je to sebranka těch největších sympaťáků v čele s (doslova) démonickým Karlem Heřmánkem, není těžké na pravidla této pohádky přistoupit. Hynek Bočan režíruje s přehledem, výprava je působivá (peklo zvláště), skvělé triky účelné a celá nálada snímku se nese v příjemně odlehčeném duchu, kde česká herecká elita cedí božské hlášky, což filmu otevírá cestu k vrcholu česko/slovenské pohádkové tvorby. (26.11.2006)

Často se žehrává na to, že obraz společnosti, nabízený lidovými pohádkami z doby prvních sběrů - tj. zhruba první poloviny předminulého století - , je nadsazený: útlak, byl-li jaký, se dal snést, vrchnost, nešlo-li o zvrhlíky, byla víceméně lidumilná a společnost jako celek, až na politováníhodné nečetné výstřelky, vlastně - zvláště ve srovnání se současností - idylicky vyvážená. Nejidyličtější a nejnešťastnější česká spisovatelka Božena Němcová nejen zde prokazuje opak. Zoufalství a beznaděj, v níž žil "dělný lid robotný", poddaní, byly často nezměrné a jejich přežívání víc než než nesnadné. Zpochybňovalo se tím všechno, co se do nevzdělaných lidových vrstev horem pádem cpalo (v Němcové najdeme tento rys asi nejvýrazněji v DIVÉ BÁŘE), zpochybněn byl nejednou sám všemocný Bůh, který tomu všemu měl přihlížet z výsosti nebes, kde údajně strměl jeho pomyslný trůn. Čert, ďábel a peklo, splývající v tomto vnímání s přirozeným strachem z neodvratné smrti, chápané jako jediná doložitelná spravedlnost, se za těchto okolností měnili ve svůj opak: ve své druhu boží pomocníky (koneckonců se beztak jednalo také o anděly, byť padlé, tj. čest a mravnost před tváří boží ztrativší). Z tohoto myšlenkového pozadí o to více oceníme jak čerstvost předlohy Němcové, tak nenásilné aktualizace (zpodobení pekla ve filmu ne náhodou připomíná základní znaky pozdní normalizace) neméně pozoruhodného filmového zpracování. Dva nadějní, tehdy začínající herci Ondřej Vetchý a Vladimír Dlouhý tu dostali - a beze zbytku také využili - mimořádně cenné příležitosti. Česká klasická filmová pohádka a její škola tu dosahují jednoho ze svých výsostných vrcholů. Tvůrcům filmu (spoluautorem scénáře je divadelní historik a kabaretiér Jiří Just známý i svou polistopadovou ekologickou publicistikou) se dařilo a daří k vytržení opakovaně přivádět již druhou a třetí diváckou generaci. Myslím, že není pochyb o tom, že generace nikoliv první a nikoliv poslední. (27.01.2008)

Tak tahle pohádka se časem už zařadila do zlatého fondu česko(slovenských) pohádek. Líbila se mi již jako malému klukovi, líbí se mi i teď po více jak dvaceti letech, filmová kvalita přetrvala... Výborné herecké výkony, chytrý scénář, hodně humoru a sympatičtí čerti (ti jsou ale tak trochu jediným kontroverzním bodem pohádky - to, že my Češi v našich národních pohádkách máme tendence bagatelizovat úlohu pekla a zlehčovat až zesměšňovat postavu čerta, je všeobecně známo a svědčí to i o jistých rysech našeho národního naturelu. Tvůrci tohoto filmu však posunuli mantinely ještě trochu dál... Peklo a Lucifer jsou dokonce kladné elementy v opozitu hříšnému a veskrze zkaženému světu a postavám nahoře. ,,Díky" Boženo Němcová za toho Tvého ,,čertova švagra"...) (18.01.2007)

Po právu česká (nejen) pohádková klasika, která postrádá snad všechny neduhy většiny děl tohoto žánru (kulisovost, otravné moralizování, nesympatické a nezajímavé postavy, tupé dialogy atd.). Herecké obsazení je samo o sobě lahůdkové, především Heřmánek a Nárožný jsou zde absolutně špičkoví. Dokonce i atmosféra, výprava, kostýmy, či hudba fungují na jedničku. O takovéhle kvalitě si v dnešní době může nechat zdát nejenom Zdeněk Troška, ale (bohužel) i téměř všichni ostatní tvůrci pohádek... 80 % (26.12.2010)

-"Na čerty začnu věřit, až nějakého uvidím." Vždycky si říkám, jestli rodiče vědí, jak poznamenávají život svých dětí, když jedno pojmenují Angelína a druhé Adélka. To tu starší mohli rovnou pojmenovat Andělská mrcha a tu druhou Nanynka. Každopádně to asi bude nejhláškovatější česká pohádka, a rovněž nejbonbonkovatější v tom smyslu, jak si její tvůrci vyhráli s optickou kopírkou a vůbec s různými tríčky a vychytávkami a tak. I jenom jak se z Ondry odpařuje mlha, když ho polijí vodou, nebo když vylézá správce z truhly plné mouky jako umrlec z rakve, nebo když ďábel roztahuje svůj plášť nad hříšníky na komíně, nebo když hodí čerti Dorotu do kotle a my vidíme jen záblesk světla a hustý, čpavý, okem neproniknutelný dým pohltit vše kolem... a což teprve když ohnivý kočár jede vzduchem ku branám pekelným. Ikonické. -"Jé, já si zlomil šavli." (22.01.2021)