S čerty nejsou žerty

Často se žehrává na to, že obraz společnosti, nabízený lidovými pohádkami z doby prvních sběrů - tj. zhruba první poloviny předminulého století - , je nadsazený: útlak, byl-li jaký, se dal snést, vrchnost, nešlo-li o zvrhlíky, byla víceméně lidumilná a společnost jako celek, až na politováníhodné nečetné výstřelky, vlastně - zvláště ve srovnání se současností - idylicky vyvážená. Nejidyličtější a nejnešťastnější česká spisovatelka Božena Němcová nejen zde prokazuje opak. Zoufalství a beznaděj, v níž žil "dělný lid robotný", poddaní, byly často nezměrné a jejich přežívání víc než než nesnadné. Zpochybňovalo se tím všechno, co se do nevzdělaných lidových vrstev horem pádem cpalo (v Němcové najdeme tento rys asi nejvýrazněji v DIVÉ BÁŘE), zpochybněn byl nejednou sám všemocný Bůh, který tomu všemu měl přihlížet z výsosti nebes, kde údajně strměl jeho pomyslný trůn. Čert, ďábel a peklo, splývající v tomto vnímání s přirozeným strachem z neodvratné smrti, chápané jako jediná doložitelná spravedlnost, se za těchto okolností měnili ve svůj opak: ve své druhu boží pomocníky (koneckonců se beztak jednalo také o anděly, byť padlé, tj. čest a mravnost před tváří boží ztrativší). Z tohoto myšlenkového pozadí o to více oceníme jak čerstvost předlohy Němcové, tak nenásilné aktualizace (zpodobení pekla ve filmu ne náhodou připomíná základní znaky pozdní normalizace) neméně pozoruhodného filmového zpracování. Dva nadějní, tehdy začínající herci Ondřej Vetchý a Vladimír Dlouhý tu dostali - a beze zbytku také využili - mimořádně cenné příležitosti. Česká klasická filmová pohádka a její škola tu dosahují jednoho ze svých výsostných vrcholů. Tvůrcům filmu (spoluautorem scénáře je divadelní historik a kabaretiér Jiří Just známý i svou polistopadovou ekologickou publicistikou) se dařilo a daří k vytržení opakovaně přivádět již druhou a třetí diváckou generaci. Myslím, že není pochyb o tom, že generace nikoliv první a nikoliv poslední. (27.01.2008)

Že sú Oriešky pre popolušku najlepšou českou rozprávkou? No mário. Pre mňa ani náhodou. Toto je ten pravý skvost. Kultová vec po všetkých stránkach. Obsadenie dokonalé, P.Nárožný a jeho buzerácia to sú najlepšie momenty, príbeh výborný, réžia slušná, ale čo dvíha túto rozprávku vysoko nad ostatné je aj dokonalá hudba, v tomto prípade bezchybný pekelný motív. Pomocou pekelného motívu zadupávam Oriešky pre popolušku hlboko do zeme...da ,da,dá...dááá.100%. (27.12.2009)

Jedna z našich nejlepších filmových pohádek a víte, proč tehdy ty pohádky měly takovej úspěch? Protože tvůrci tehdy brali děti jako sobě rovné a chtěli jim předložit kvalitní příběh s trochou zamyšlení a prokreslenými postavami. Žádný jednovrstevný vodový omáčky, jako dneska o hovadinkách typu Rumplcimprcampr. A navíc mám k tomuhle filmu i duchovnější vztah, protože jsem se narodil zároveň s ním. Už od dětství to byla moje nejoblíbenější pohádka. A Karel Heřmánek je ten nejlepší čert v dějinách filmu, hned po Ladislavu Peškovi z Martina Kabáta a Al Pacinovi z ďáblova advokáta. (12.12.2005)

Že, "S čerty nejsou žerty"? No ja si dovolím tvrdiť opak. Pri pozeraní tejto čertovskej komédie, ktorú natočil režisér Hynek Bočan v roku 1984, som sa vždy veľmi dobre bavil. A to som ju videl už niekoľko krát. Klasická, veselá, tak trocha mysteriózna rozprávka z československej produkcie, poteší nie len dobre napísaným scenárom, ale aj plejádou známych hercov, a kvalitným filmovým spracovaním. Dvadsaťdva ročný Ondřej Vetchý v úlohe pekelníka Vraníka Janeka je nezabudnuteľný. Taktiež Vladimír Dlouhý bravúrne zahral hlavnú úlohu - Petra Máchala. Obsadenie hlavných postáv sa pánovi režisérovi Bočanovi podarilo na výbornú. **** (13.03.2008)

Počertech nejlepší pohádka o čertech jakou jsem kdy viděl. Zpracování pekla prostě úžasné! O hereckých výkonech všech ani nemluvě. Preis, Heřmánek, Dlouhý, Kretschmerová, Vetchý, Nárožný, Kemr... Je vidět, že si všichni natáčení řádně užívali. Po Popelce je toto další z vánočních pohádkových evergreenů, který se dá vidět vícekrát za sebou. * * * * (02.01.2012)