Zítra to roztočíme, drahoušku...!

nostalgické +3* Starší a okoukaná, ale stále zábavná komedie s tehdejším hereckým výkvětem o českém maloměšťáctví. Docela by mě zajímalo, jak může působit na mladou generaci, jestli tehdejší normalizační problémy dokážou pochopit. [ PŘÍBĚH: 2 /// SMYSL: 0 /// ATMOSFÉRA: 1 /// TEMPO: 2 /// ORIGINALITA: 1 /// NÁLADA: 3 /// ART: 0 /// STYL: 1 /// CASTING: 3 (3*MAX) ] (05.04.2018)

Normalizační satirická komedie. Dnes už si často ani neuvědomujeme, že „maloměšťácký“ a „maloburžoazní“ byly kdysi bolševiky zavedené přívlastky pro společenské jevy, o nichž se věřilo, že cestou ke komunismu vymizí. Dneska mě na tomhle dílku nejvíc baví jeho nechtěný realismus, s nímž odhaluje odpornost 70. let. To je sranda, když má soused v novém panelákovém bytě více poruch než já, když cestou do nového domova šlápne do sraček, když v celém tom hnusu a mizérii žije ještě o kousek hnusněji a mizerněji, než moje vlastní zmrzačená existence! --- Když odhlédnu od těchto historických konotací, vidím skvěle obsazenou, leč scénáristicky nepříliš silnou komedii. (16.04.2011)

Myslím,že o tomhle filmu si udělá každý svůj obrázek. Ten můj je asi takový,že dřív jsem se u toho i dost nasmála,a to především,když si dělali sousedé naschvály.Teď už mi přijde film dost neoriginální a ve druhé polovině,film spadá do strašné, "nápadité" slátaniny a už to není co bývalo. Iva Janžurová mě ale dostane ať chci či ne. :-) (08.06.2011)

Hezká česká komedie, zajímalo by mě, jestli by fungovala i jinde. Závist, naschvály, ale vše jakž takž v mezích i po letech je vtipné. Mírný černý podtón v podobě nevěry je naštěstí brzy zašlapán a manželé spolu vydrží i do dalšího filmu. Pěkná situační komedie s příjemnou fyzickou komedií. Koncert pro ústředních 6 lidí. Co horory - tohle by mělo mít předmluvu v podobě - Natočeno podle skutečných událostí. A kdo je chytrý, nejen, že se pobaví, ale ještě si z toho odnese nějakou cennou lekci. (21.11.2014)

Já to šmírování a pronásledování sousedů nijak záporně nehodnotím. Za a) vzhledem k tomu, že život nemá žádný objektivní smysl, je jedno, jak ho člověk stráví, jestli tímhle způsobem nebo nějakým jiným, třeba všeobecně považovaným za lepší. A za b) je to přeci hezký pocit, když jeden ví, že na něj ten druhý neustále ve dne v noci myslí... pravda, sice myslí s nenávistí, ale myslí! Furt lepší než bejt přehlíženej, každýmu lhostejnej. Takže si jeden připadá tak trochu jak nějaká rocková hvězda, u nich si fanynky lepěj na stěny jejich portréty a decentně po nich vzdychají, u toho jednoho si zase sousedi lepěj na stěnu uši a hrnečky a nedecentně řvou, takže v podstatě to samý. (24.09.2015)