Batman navždy

Neonové šílenství. O něco horší než první Burtonův Batman. Některé záběry při soubojích byly tak nešťastně sestříhané, že jsem nevěděl kam mám v danou chvíli vlastně koukat a prakticky tam nebylo pořádně nic vidět. Právě díky těm neonům se vytratila atmosféra, kterou měly předešlé dva filmy a samozřejmě bez hudby Elfmana schudl ještě víc. Zdála se mi také odfláknutá romantika, vymejvání mozků 3D televizí taky nic moc, párkrát jsem se nudil a pomaloučku mě to rozčilovalo a tak jsem se rozhodl jen pro dvě hvězdičky, protože tu je celkem hodně negativ. (21.09.2012)

Chrání bezbranné a práce se zločinci má pořád dost, protože o ty v Gotham City nikdy nebyla nouze. Ovšem otěže převzal režisér Volného pádu Joel Schumacher a po Burtonově temném gotickém stylu představil oslnivě pestrobarevnou a výpravnou comicsovou podívanou, která to dle mého zbytečně schytávala. Soupeři temného rytíře spravedlnosti jsou tentokrát bývalý prokurátor Two-Face a labilní Riddler (Hádankář) s agresivní komikou Jima Carreyho, který pár měsíců zpět zažil suverénně nejúspěšnější rok (1994) své kariéry. Má to samozřejmě kromě sympaticky zabalených momentů i nepříjemné propady, ale pořád je to poctivý komerční biják. Kamera (oscarová nominace pro Stephena Goldblatta) létá sem a tam, ovšem někdy je ona snaha o maximální vizuální atraktivitu přeci jenom ku neprospěchu. I tady jsou prostě potřeba jisté mantinely. Tím pádem pak trochu přichází jakési divácké opotřebení. Schumacher to ale se svým týmem evidentně bral tak, že si může dovolit kroky, které si v „normálním“ filmu dovolit nemůže. (17.05.2022)

„Filmový labužník zírá, divák jenom vejrá, jak nám zkonil netopejra,“ aneb Joel Schumacher nebyl stvořen pro Batmana tudíž nemohl Batmana stvořit. Po poutavých temných a zvláštně groteskních vyprávěních Tima Burtona přišli (v jeho samotné produkci) s „lacinou“ neonovou fraškou, netopýra udělali víc sexy, mocně vymodelovali latexovou prdelku (já si nemůžu pomoct, mě prostě necharismatický Val Kilmer nesednul), přihodili jeho dávného comicsového parťáka Robina a z padouchů udělali excentrické magory, kdy Jim Carey (nepřehlédnutelná hlavní postava filmu) předkládá svoje gumárenský post-grimasoidní „sežral sem vodpornéj citrón“ a Tommy Lee Jones ala Dvě tváře asi nechtěně parafrázuje Nicholsonova Jokera. Navíc prostor, který odvrácená strana mince dostala, koncentrace hollywoodských stár stejně četná, jako nášlapné miny na předměstí Bagdádu, udělali z hlavní postavy mnohdy pryžového komparsistu. Jeho boj se vzpomínkami tak vyznívá spíše comicsy, teda komicky. Ani pro mě nezajímavý hudební doprovod Elliota Goldenthala, ani slušný český dabing už na mém finálním hodnocení nic nezmění. Batman Forever zůstane v mé paměti jako modernistický paskvil, který ještě sám tvůrce dokázal „vyšperkovat“ v mnohem absurdnější blábol v jeho následném kýčovitém pokračování. Kdysi jsem dával za tři hvězdičky, po dalším shlédnutí ale jdu ještě níž. Sorry for Jim, nesorry for Joel! [4/10] (07.05.2004)

Úvodní scéna s Two-Facem hezky navnadí (let několikatunového trezoru na tak směšném lance velkoryse promíjím), pak je to však do Edwardovi proměny v Hádankáře trochu slabší. Tommy Lee Jones a Jim Carrey byli dobrá volba. Sedí k sobě skvěle a pěkně Batmanovi zatápí. Robin díky Bohu moc prostoru nemá, proto zůstávám na pěkných 70% (09.11.2011)

Je docela překvapující, že tvůrce strhující Telefonní budky byl kdysi schopen stvořit toto dílo. Film místy až křečovitě bláznivý. Nejspíš se na mém úsudku ve velké míře podílel také dabing Jima Carreyho. Nijak extra povedené pokračování, upadající kvalita je zde již zřejmá, pořád však slušný a hlavně ještě snesitelný díl ságy Netopýřího muže. Zčásti také díky překrásné Nicole Kidman. Ani Val Kilmer nebyl tak děsivý, jak jsem očekávala. Doufala jsem, že bude, po co nejvyšší možnou dobu pod maskou, protože můj vztah k jeho herecké osobnosti, projevu a výrazovým dispozicím je na bodu mrazu. Ale nakonec jsem se na jeho výkon, byť, pravda, trochu prkenný, byla schopna dívat. (02.11.2010)