Smích se lepí na paty

Docela neobyčejný film o docela obyčejných lidech s docela neobyčejným Vlastimilem Brodským. Neutuchající životní optimismus jeho postavy je sice poněkud neuvěřitelný, nicméně právě Vlastimilovo podání role jí uvěřitelnost dodává v dostatečné míře. Moc a moc jsem se s tímto filmem ztotožnil a dávám 90%. (23.03.2010)

Lyrizovaná smutná komedie o stárnoucím muži, kterému ubíhá život v horské idyle a za "moderní civilizaci" by jej nevyměnil. Z jeho poklidného prožívání podzimu života ho vytrhne setkání s neznámou ženou, které se mu zdá být osudové... Vynikající melodramatický koncert Vlastimila Brodského a Jiřiny Bohdalové. (13.12.2011)

Snímek Smích se lepí nad paty jsem již před dvěma roky viděl a pak ani neměl potřebu ho vidět znovu. Ale během těch dvou let jsem si Vlastimila Brodského velice oblíbil a když ku příležitosti sto let od jeho nárození byl volně ke zhlédnutí na ivysílání, šel jsem do toho. Taky s tím, že se mi to minule zdálo jako lepší průměr a třeba změním k názor k lepšímu. To se úplně nestalo. Brodský je tady v poloze v jaké ho mám nejradši a to dobrotivého svérázného staršího pána. Hudba Petra Skoumala s elektronickým osmdesátkovým aranžmá se tentokrát ovšem moc dobře neposlouchá a bylo mi z ni spíš smutno. To samé by se dalo říct i o režiii, která se z horského prostředí nevytáhla moc žádnou poezii, poetiku a lyriku. Celé to působí tak nějak...No, trochu ušmudlane. I scénáristicky, kdy se mi poměrně hodně líbila rodinná linka s nezdárnými Brodského potomky, kdy Karel Heřmánek byl v záporné roli exceletní. Závěrečná půlhodina se zamilovaním do neznamé ženy středního věku, ze které se nakonec vyklube podvodnice taky není špatná, nejvíce vynikne skvělá scénu s STbáky a prostor pro Jiřínu Bohdalovou v zajímavé roli, kde se vymanila z televizních estrách. Zbytek filmu mě tolik neoslovit, byť je docela z milý a   z herců si zaslouží ještě alespoň malinkou zmínku Petr Čepek. Svůj názor ponechávám na lepším průměru a hodnocení na lepších třech hvězdách. (14.12.2020)

Československý film o svérázném a nápaditém Joskovi Platejzovi, žijícím na samotě v podkrkonošské chalupě. Osamělost se snaží překonává stykem s okolními lidmi, věrné přátele si našel zejména v místním učiteli (ve stáří ještě dokonalejší legendární J. Kemr) a hajném (taktéž legenda P. Čepek), pokusil se dokonce kontaktovat i děti s rodinami žijící v Praze, avšak tento krok se ukázal být fiaskem. Zasněný a posmutnělý pohled zapůjčil hlavní postavě V. Brodský, jenž zde uplatnil maximum své typické melancholie. Nelze se proto divit, že v domnění, že na stará kolena našel domnělou životní lásku, nechá naplno proudit svou naivitu a naletí zkušené podvodnici. Onu zákeřnou osobu hrála J. Bohdalová, a přestože se jedná o ústřední postavu, objevila se pouze v poslední třetině filmu. Obzvláště odpornou rolí na sebe upozornil zrádný Platejzův zeť K. Heřmánek. V menších rolích se představili V. Cibulková (Joskova dcera), dřevaři P. Nový a L. Křiváček, poštovní úřednice E. Černá, naopak očekávanou krasavici D. Bartůňkovou jsem ve snímku nezaregistroval. Tragikomický film H. Bočana, v polovině 80.let po dvaceti letech opět ve vrcholné formě, s řadou působivých detailů o muži, jenž se snaží překonat svou osamělost a navzdory neúspěchům neztrácí optimismus a životní radost. (06.05.2016)

Mě se na chodníku občas taky něco přilepí na paty, ale smích to teda FAKT není ! Vlastně on se smích nepřilepil ani do tohoto filmu. Osamělost ruku v ruce se stařím musí být asi hodně smutná záležitost. Jedinou radostí na tomhle filmu jsou opravdu vynikající hererecký výkony a nádherné záběry Krkonoš. (05.10.2009)