Smích se lepí na paty

(2x) ,,Poslední věc, kterou ve svém životě udělám, bude, že uplácám svému nosu pomník z jarního sněhu..." Hořce melancholická balada o stáří jednoho všeuměla na chalupě. Zdánlivě bezstarostně pohodový život hlavního hrdiny jde do občas trpkého kontrastu s moderním světem a mladou generací, vrcholícího v polovině filmu vážným přečinem ze strany mladých. Skutečně novou jiskrou pro Joska znamená až náhodné setkání se sympatickou ženskou, jenomže se smíchem se jaksi opět lepí na paty i smůla... Snímek, který mě dojal a vyvolal pocit lítosti i bez vyloženě citového vydírání. Provinění z minula se v dobré společnosti odpykat asi vždycky musí, ale nárok na lásku a štěstí, byť plně ze strany Anny-Heleny nevyužit, zůstává. Rozhodně nadprůměrný film, kde mě oslovil příběh, přírodní atmosféra, svéraznost hlavního hrdiny i Vlastimil Brodský s Petrem Čepkem v hlavních rolích. Také ojedinělý filmový návrat Jiřiny Bohdalové v době, kdy se dlouho věnovala výhradně televizním počinům a estrádám. Trochu místy nepříjemně na mne akorát působila elektronicky aranžovaná hudba Petra Skoumala, která asi nejspíš měla dotvářet smutek a kontrast k onomu modernímu světu 80. let. (85%) (Československá filmová výzva) // V paměti mi tento film částečně splýval s jiným snímkem z konce 80. let, rovněž s Brodským v hodně podobné roli, Utopím si ho sám, který dostal ode mne před třemi lety hodnocení nejvyšší. Zde zatím nechávám původních 4*, možná přehodnotím po opětovném zhlédnutí onoho příbuzního filmu. (05.02.2019)

Lyrizovaná smutná komedie o stárnoucím muži, kterému ubíhá život v horské idyle a za "moderní civilizaci" by jej nevyměnil. Z jeho poklidného prožívání podzimu života ho vytrhne setkání s neznámou ženou, které se mu zdá být osudové... Vynikající melodramatický koncert Vlastimila Brodského a Jiřiny Bohdalové. (13.12.2011)

Mě se na chodníku občas taky něco přilepí na paty, ale smích to teda FAKT není ! Vlastně on se smích nepřilepil ani do tohoto filmu. Osamělost ruku v ruce se stařím musí být asi hodně smutná záležitost. Jedinou radostí na tomhle filmu jsou opravdu vynikající hererecký výkony a nádherné záběry Krkonoš. (05.10.2009)

Komedií bych tenhle příběh přímo nenazvala. Je to výřez ze života jednoho dobrosrdečného a osamělého člověka a taky trochu hračičky. Věřila jsem, že Helena Šmídová v podání Jiřiny Bohdalové, měla Josku Platejze opravdu ráda. Ale odkopla ho proto, aby mu nedělala zbytečně další problémy. Tenhle příběh stojí a padá s výkonem Vlastimila Brodského. I další role jsou dobře obsazeny. (09.09.2020)

Bróďa, Petr Čepek a Josef Kemr předvádí v tomto úsměvném snímku z horského prostředí herecké koncerty. Příběh stárnoucího kutila Jozky Platejza (Vlastimil Brodský) je prošpikován humornými, až tragikomickými prvky. Film by se dal srovnat k Babímu létu od Vladimíra Michálka, kde Bróďa vytvořil podobný charakter (vyloženě sobě vlastní, tak jak jsme ho mohli znát i v civilu). Základní osu snímku vytváří Jozkova vysněná ženská postava Borodyová, podle níž kouří doutníky jeden za druhým. Nakonec se za ní vypraví až na Východní Slovensko a jak to dopadne, to už nechám na divácích....A tu nádhernou chatu, kterou Jozka měl, to je zase moje vysněná představa....Moc peknej, lidskej film. (20.03.2014)