Smích se lepí na paty

Skoro se zdá, jako by byla mimořádnost tohoto Bočanova filmového opusu tak trochu dílem náhody, ale třeba je to mýlka. Nedá se totiž přímo říci, že by šlo o výrazný režijní počin a ani kamera není nikterak převratná, i když jistě neurazí. Obojí působí dosti průměrně a jistě by bylo možné najít, například v seriálové v produkci tehdejší ČST, leccos podobného. Vysloveně pochválit nelze ani scénář, který působí dosti literárně, nepravděpodobně a vykonstruovaně. Přesto je v tomhle filmu něco, něco těžko definovatelného, co jej činí mimořádným... Asi je to především dáno účastí celé plejády skvělých herců, obsazených navíc takovým způsobem, že mohli do své postavy vložit až nečekaně mnoho ze sebe samých, do značné míry ale také jde o šťastnou kombinaci velmi hořkosladkého humoru a takové té tiché všednodenní melancholické tragiky. Přes všechnu nepravděpodobnost a vykonstruovanost je tak "na paty se lepící smích" nakonec filmem moudrým a hluboce pravdivým. Tenhle v pomalém tempu vyprávěný opus si tudíž vnímavého a citlivého diváka rozhodně získá a zadere se pod kůži až nečekaně hluboko... Celkový dojem: 85% Zajímavé komentáře: Radek99, Pohrobek (01.06.2012)

Na Voyo jsem objevil tento nenápadný a příjemný snímek, hořkou komedii s vynikajícím Vlastimilem Brodským v titulní roli. Postava Josky mi vzdáleně připomínala Babí léto, nejvíce asi tím, jak celý film ovládne. Nádherné krkonošské scenerie, vynikající pokrmy, které Joska připravuje dřevorubcům a humor střídající se smutkem a melancholií vytváří dohromady kompaktní celek. Hynek Bočan byl po pohádce S čerty nejsou žerty na té správné vlně a přidal do české kinematografie tuto dnešním slovníkem dramedy. Nejvtipnější scéna - Joska s doutníkem ve vaně u svého syna. (09.11.2023)

Čekal jsem teda něco jinýho. Tady je v žánru uvedeno "komedie", navíc i podle názvu jsem tak nějak předpokládal, že se u toho člověk zasměje. Ale tohle mi teda moc jako komedie nepřišlo. No možná chvílema by se to dalo považovat za hodně hořkou komedii. Rozesmála mě snad jediná hláška: "Až mě pustěj z vězení, tak ty už budeš prdět do hlíny." Je to takovej obyčejnej film ze života, spíš smutnej. Pro mě celkem průměr... (02.06.2012)

Nejbrodštější možný Brodský ve své obvyklé podobě a formě jako svérázný samotář s kupou nápadů, chutí do nových činností, přesvědčením o vlastních schopnostech, ale přesto též s těžko vysvětlitelnou a popsatelnou skepsí z osamělosti a také z nezastavitelného stárnutí. Člověk, který si většinu ze svých trablí zavinil sám, ale nebyl by to on, kdyby jimi netrpěl. Člověk, který se rozešel ze svou rodinou, a zařídil si svoji vlastní z lesních dělníků a hajného. Člověk, který by ještě rád nalezl velkou lásku, ale dobře si uvědomuje, že pravděpodobně je na ní příliš starý. Ale hlavně tato vlastně autobiografická postava pana herce Vlastimila Brodského netrpí žádnými ohavnými rádobysymbolizujícími rysy, které tak často úplně dělají z obyčejných lidí "hrdiny" a "velké lidi". Ani náznak nepřirozeného patetismu, falešné nostalgie a zastírajícího sentimentu! Jednoduchý, a proto tak složitý a pravdivý člověk! (01.01.2005)

Melancholickou náladou je protkán tento klidný příběh stárnoucího kutila a samotáře, který touží po společnosti na své zastrčené chaloupce v podhůří Krkonoš. Vlastimil Brodský předvádí standardně nadstandardní skvělou práci při ztvárnění naivní role Jozky Platejze a sekunduje mu při tom plejáda nezapomenutelných skvělých herců. Nejlepší kus tu ale zahrála, překvapivě, Jiřinka Bohdalová, která naprosto přesvědčivě vdechla život své prohnané postavě. Obědy pro dřevařskou partu, rozmluvy nad viržinky Borodiové a věčné peripetie se ženami, to vše zosobňuje hořkosladký klenot. Ač smutný, přece veselý je tenhle film s nádechem nostalgie a tragické skutečnosti lidského bytí a nebytí. Rozhodně patří k české klasice, kterou je třeba vidět. 80% (29.11.2015)