Smích se lepí na paty

Já bych k Brodského postavě nijak shovívavý nebyl. Z různých náznaků vyplývá, že se v minulosti ke svým dětem a manželce nechoval moc dobře, takže sklidil jen to, co v nich zasadil. Což pro rodiče může být poučení, že nutnou, nikoli postačující podmínkou dobrých vztahů v rodině je doopravdy děti respektovat, neponižovat je, nesázet jim do hlavy všelijaké nesmysly, pocity viny, kvůli kterým pak mají problémy s prosazením se v životě apod. (26.08.2023)

Bůh dal Joskovi Platejsovi hodně. Píli, samostatnost, smysl pro humor a značnou dávku šarmu a kouzla osobnosti. Takoví lidé bývají středem obdivu, ale s odhadem lidí, důvěřivostí a naivitou bývají při své sebestřednosti na štýru. Joska je svým způsobem velmi šťastný i ve své samotě a já si umím docela žřetelně představit, že bych mohl takhle jednou žít.. Jen bych měl problém s vyvařováním pro bandu dřevorubců, to ať po mně prosím nikdo nežádá! :-) Obsazení a režie staví film na jedno z předních míst v Bočanově pestré tvorbě. Jen jednu velkou chybu Joska udělal: Svojí vysněnou Borodyiovou si měl ponechat jenom snem a byl by ještě šťastnější… (24.01.2009)

Vlastimil Brodský v úlohe finančne zabezpečeného dôchodcu samorasta Platejza, žijúceho na chalupe v horách. Osamelý život mu spestrujú kamaráti, ktorým pomáha v lese drobnými opravami a hlavne výborným jedlom. Deti sa mu nevydarili a ako sa ukáže ani zať či nevesta. Hoci sa chváli svojím nosom/frňákom/radarom ako spoľahlivým poradcom, poštárka ho necháva chladným, ale zaľúbi sa bezhlavo do podvodníčky stelesnenej Jiřinou Bohdalovou. Tento krátky románik má však krátke trvanie, a tak sa Joska vracia k Borodyovej, jeho virtuálnej láske, ktorá sa vinie celým filmom. Pokúsi sa ju síce "zreálniť" ale žiaľ je blondína :) (15.10.2023)

Hynek Bočan má na svém kontě řadu skvělých filmů a tohle je jeden z nich. Citlivý a posmutnělý vhled do života muže, samorostlého solitéra, jehož dostihlo stáří a samota... Už samo usazení do osamělé horské chalupy kdesi v Krkonoších je symbolické - sem člověk utíká před světem. Joska Platejz však ve své samotě štěstí a klid nenachází, latentně je u něj přítomna potřeba komunikace a vztahu coby opory. Jeho vlastní syn mu příliš jistoty a zpětných vazeb nenabízí (vynikající scéna, kdy Jozka odpovídá Heleně, že žádné děti nemá...) a ani kruh blízkých přátel a sousedů jeho vnímání životního naplnění úplně neodpovídá. Jiskru do podzimu jeho života může přinést jedině láska... Krásná smutněveselá úvaha nad pocitem a darem štěstí, nad vitalitou uprostřed rezignace opotřebení věkem a únavy z dlouhého života, nad neodvratitelností stáří... Vynikající Vlastimil Brodský (v jedné z rolí, kde hraje hodně jakoby sám ze sebe...všichni víme, z jakých důvodů a jaký způsob odchodu v životě nakonec sám zvolil... ), jakož i první liga českých herců (Kemr, Čepek, Bohdalová...), to, co Vladimír Michálek později pojmenovával ve svém Babím létě, to tu Hynek Bočan úspěšně o dekádu dříve pojmenovává také - stáří je hrozné, ale je třeba se mu postavit... (02.03.2008)

Vážně netuším, proč by se měl smích lepit zrovna na paty. Spíš to vidím tak, že se přilepil na podrážky ... na bezpočet podrážek. Tudíž ho bezpočet nohou roznesl po širokém okolí, jeho koncentrace tím pádem rapidně poklesla a popravdě řečeno - mnoho z něho nezůstalo. Tím ovšem nechci jakkoli naznačit, že by se snad proto narodil špatný film. Jistě - není dokonalý: Až příliš okatě cílí na emoce, neboť předpokládá, že správný divák je útlocitný. Až příliš neomaleně postrkuje do popředí Joskovo trochu podivínské hračičkovství, neboť předpokládá, že správný divák se chce pobavit (jen tak mimochodem - co se všestranného kutilství i obveselovacích schopností týká, s velkou převahou vede všeuměl Bohouš ze seriálu "Chalupáři" z roku 1975). Nicméně jádro příběhu je zdravé a jeho zpracování empatické. Jen je v něm až moc hořkosti a smutku a samoty - na to, aby se s čistým svědomím mohl nazývat komedií ... 3,5*. (07.05.2019)