Volný pád

A je to tady. "Dostal bych tě," sípá Michael Douglas a Robert Duvall si otře vodu z tváře. D-Fens, bojovník za práva obyčejných, ekonomicky nehodnotných občanů v (donkichotském?) boji za lepší svět. Doporučuje 6 z 5 nasraných. "Jdu domů." - "Netrefil ses.":))) - "A teď tady asi umřete v tý svý blbý čapce. Jakej je to pocit?" P.S. Tenhle film si pouštim pravidelně každej silvestr, když přiblblé televizní veselí dosahuje vrcholu. (13.04.2006)

Pro me asi nejlepsi Schumacheruv film a taky jedna z nej roli Michaela Douglase, kterej tu je dost podobnej Kirkovi, vypada spravne drsne a ma hustou prezdivku D-fense. I kdyz pribeh neni nak zvlast komplikovanej a jde jen o to, ze jde D-fense domu a stavaj se mu situace, ktery by nasrali i me, je tu do toho pridano detektivni patrani a vystrasena manzelka a jako celek to je naprosta parada. Mozna by se mohl trochu vic propracovat moment, kdy se Douglas nasere, ale i takle to pusobi docela verohodne, navic kdyz se postupne dozvime napr. z videa, ze tak trochu magor uz byl. Navic i kdyz to je thriller, jsou tu prvky cerne komedie, at uz ze strany poldy Roberta Duvalla, tak v hlaskach samotnyho Douglase. Mozna se dalo zapracovat lip na hudbe, James Newton Howard uz slozil lepsi kousky, ale prevazne dej docela slusne doplnuje. Nechapu jak muze Schumacher jednou natocit sracku a podruhy takovej napinavej masakr jako je Volny pad. (04.03.2006)

Co by se stalo, kdyby se v člověku postupně začalo vypínat Superego? Na to odpovídá legendární thriller Joela Schumachera, ve své tenzi předskakující Fincherův Klub rváčů o nějakou tu dekádu. Stres městského života kapku po kapce plnící vrchovatou nádobu lidské trpělivosti. Volný pád má něco z Taxikáře, ale ta frustrace z ,,betonové džungle" má trochu odlišný rozměr...není tu podána na syrovo, ale se zjevnou nadsázkou, satiricky...což je styčná plocha právě s Fincherovým filmem. Hutný černý humor je nosný, ve všech těch scénách reflektujících všednodenní stresující situace, ty malé každodenní buzerace, ústrky, korporátní šikanu řadového zákazníka, úskalí mezilidského styku, lidskou neomalenost a agresivitu...škoda, že jak se příběh chýlí k závěru, tvůrci udělali z hlavního hrdiny vyloženého psychopata, ta dřívější nejednoznačnost, dvojaká interpretace jeho postupných činů byla pro vnímavého diváka mnohem zajímavější... (16.07.2016)

9 / 10 Zaujímavá, bohužiaľ trochu skratkovitá štúdia psychického rozpoloženia človeka v modernej (cítite pachuť toho slova?) spoločnosti vystavaná okolo koncepčne jednoduchšieho, no výbornými dialógmi okoreneného scenára. Ak však čakáte divokú jazdu plnú prekvapení a zvratov, ste na zlej adrese - Voľný pád plynie v pomalom tempe, konflikt strieda konflikt a bezvýchodiskovosť situácie sa stupňuje. Schumacher precízne buduje napätie, silné momenty neprehlušuje efektným hudobným doprovodom, no necháva ich rozplynúť sa v tichu amerického predmestia, a nezištne tak na seba strháva čo najmenej pozornosti. Tá sa potom môže plne sústrediť na to, čo je najdôležitejšie - obdivuhodný výkon Micheala Douglasa a najmä famózneho Roberta Duvalla, ktorého civilný prejav pomohol nádherne vykresliť už tak dosť dobre napísanú postavu. Aby ste ma však nepochopili zle, Voľný pád určite nie je dokonalý - mrzí ma hlavne absencia silnejšieho spojiva, ktoré by držalo hrdinovu očistnú cestu pokope (tá sa totiž v konečnom výsledku mení len na viac či menej náhodný sled zrážok jedinca so spoločnosťou) a fakt, že z obeti hodnej našich sympatií sa na moju neradosť postupne stáva obyčajný psychopat - no aj napriek tomu nedokážem ísť pod päť hviezdičiek. Robím tak ale len s varovne vztýčeným prstom a veľavravne zdvihnutým obočím. (14.04.2006)

Nedávno jsem si vyslechl krásný dvouhodinový monolog všech firemních nedostudovaných menedžrů na téma: sundáme vám prachy, přihodíme pracovní náplň a především zodpovědnost, radujte se, loajalita je krásná věc, veselte se, přece sem nelezete pro peníze, volejte halelůja, šroubci vykurvený. Cestou k příbytku jsem si potrénoval výměnu kola u přibližovadla, neboť pražské ulice připomínají předpolí kdesi u Verdunu. Náladu mi prudce zvedla hodinka na poště, kde ten čupr systém prostě přeskočil moje vylosované numero (fakt, já na tu tabuli zíral celou dobu jak Somálec na paštiku), abych se od mužatky v kukani dozvěděl, že to prostě není možné, protože se to nikdy nestalo, jenom každý den si pár blbečků vymýšlí podobné kravinky, aby jí zhnusili službu národu (a práskla knírem tak, až mě odvála ze dveří). Do toho mi zavolala nějaká prodejkyně snů s dotazem, mám-li čas na monitorovaný hovor. Na mé suché ,,Ne!" mi sdělila, že můžu své úspory narvat do pařátů fungl nové finanční skupiny bla bla bla...Po zavěšení to klidně zkusila ještě dvakrát. V masně se mi snažil prasobijce vnutit údajně extra čerstvé kotletky, no celý páchl podezřele jarem až přes pult, zatímco na mase byla sem tam vidět bublinka. Na parkovišti před nákupákem jsem načapal u vozidla pár sympatických tmavočechů. Jeden nenápadně zandal šroubovák a na přímý dotaz mě ujistil, že ,,nhíc nesthíhli, théď théprf přííšlí, né", zatímco druhý parazit se v klidu pokusil vysomrovat cigáro. V mírně rozrušené formě jsem dorazil za dveře místa klidu, lásky a relaxace, útočiště těžce zkoušených, zkrátka domů. A stará ječí z obýváku - ,,kde seš? Si někde chlastáš a já tu furt jenom čekám jako ....". Přesně v tomto okamžiku se mi vybavil momentálně komentovaný film. Udržel jsem vodiče nervových vzruchů na uzdě. Zatím. Neserte mě, kurva! (16.07.2012)