Volný pád

Potížista Douglas vytekl v dopravní zácpě jak tužková baterka a záhy se na tragikomické křížové výpravě směr Venice dostane za kritický "point of no return". Nedá mi to a musím se zastat některými kritizované linie s policistou před penzí Prendergastem (podivínský Duvall). Samostatně mimo seriály pro pletací jehlice nepoužitelná, ale tady má své opodstatněné místo z důvodu konfrontování vnitřní vzpoury prováděné mírnějšími, přesto účinnějšími prostředky a destruktivní taktiky spálené země outsidera D-fense. Vždyť ti dva si byli vlastně tak podobní.. Kvalita Schumacherových filmů hopsá jako jojo, nicméně Falling Down lze směle zařadit do těch horních pozic, už jen kvůli tomu, že Douglasův výkon je bez nadsázky životní. Podepisuji se pod Billův názor ohledně využití pozemků golfových hřišť (odpusť golfisto). (29.09.2008)

Douglas válí, jeho přerod na skoro úplného šílence jsem mu zcela věřil. A jelikož k tomu ani předtím osudným horkým dnem v zácpě neměl nikdy daleko, bylo to zcela uvěřitelné. Duvall jako končící policajt sice nedostal zrovna nejoriginálnější postavu a má hrozně otravnou ženu, ale zahrál svoji roli dobře. No kdyby většinu scén s ním vynechali a sledovali co nejvíce Douglasova Fostera, a ještě více studovali jeho vnitřní démony a co ho k tomu vedlo, byl bych úplně uspokojený divák. Takto jsem divák před vyvrcholením, který si ale odnáší z filmu dost zajimavý zážitek a pár výborných scén mu bude dělat v hlavě paseku ještě nějakou dobu. Stejně jsem ho ale chápal, v tomto moderním světě člověka mnoho věcí neskutečně cuchá nervy. (20.09.2011)

Další z variací na téma Nespokojenec, který rozpoznal chybu v systému, ale vzal to vše za špatný/divný konec. Pokud jsme měli možnost ve Scorseseho TAXIKÁŘI (1976) vidět osudy vietnamského veterána Travise Bickleho či ve "fincherovštině" SEDM (1995) prapodivný boj Johna Doea, tak tentokrát jsme seznámeni s nelehkým životem Williama Fostera. Film, u něhož na jedné straně rozumíte pohnutkám hlavního protagonisty, ale zároveň pragmaticky (a imho zcela logicky) docházíte k závěru, že touto cestou to opravdu nejde. Joe Schumacher předkládá výbornou myšlenku k zamyšlení, skvělé herecké výkony a jako třešničku: pořádného brouka do hlavy. Shrnuto a podtrženo: Vynikající film o tom, jak to s námi může dopadnout, až nám jednou rupne v bedně. (08.12.2004)

Mám tísnivý pocit, že čím bylo pro Williama Fostera horko a dopravní zácpa, bude pro mě co nevidět věta "takový účet žádná banka nenabízí." Ale vážněji řečeno, Joel Schumacher a Michael Douglas nám velmi názorně dokázali, že každý máme svůj hraniční bod, nad kterým z nás spadne to, čemu říkáme civilizovanost, slušnost a ohleduplnost, a kdy do role ventilu nahromaděné frustrace nastupuje bezohledné, běsnící násilí. Volný pád je vražedně věrohodný film navozující jistotu, že i my se nezadržitelně řítíme směrem dolů a že ač je to cesta daleká, tvrdá země je blízko a bude to hodně bolet. (11.12.2007)

A tohle nerežíroval Paul Verhoeven? Ne vážně - Joel Schumacher to zvládnul perfektně! Pěkný film, občas fakt přehnaný, občas vážný, ale je to šikovně vybalancováno. Scénář není úplně bezchybný, ale působí svěžím dojmem. Jinde než v Americe by takovej příběh pochopitelně nefungoval, no možná ještě v Asii bych si ho dovedl představit.. Jinak dost ocenuji, že kromě hlavního taháku - Michaela Douglase - je značný prostor věnován i ruce zákona v podání Roberta Duvalla. Když člověk odhlédne od faktu, že je to celé trochu na hlavu, tak se jedná o výborné téměř komorní drama, které předznamenává stylisticky podobně natočenou Telefonní budku. (30.09.2009)