Volný pád

Nedávno jsem si vyslechl krásný dvouhodinový monolog všech firemních nedostudovaných menedžrů na téma: sundáme vám prachy, přihodíme pracovní náplň a především zodpovědnost, radujte se, loajalita je krásná věc, veselte se, přece sem nelezete pro peníze, volejte halelůja, šroubci vykurvený. Cestou k příbytku jsem si potrénoval výměnu kola u přibližovadla, neboť pražské ulice připomínají předpolí kdesi u Verdunu. Náladu mi prudce zvedla hodinka na poště, kde ten čupr systém prostě přeskočil moje vylosované numero (fakt, já na tu tabuli zíral celou dobu jak Somálec na paštiku), abych se od mužatky v kukani dozvěděl, že to prostě není možné, protože se to nikdy nestalo, jenom každý den si pár blbečků vymýšlí podobné kravinky, aby jí zhnusili službu národu (a práskla knírem tak, až mě odvála ze dveří). Do toho mi zavolala nějaká prodejkyně snů s dotazem, mám-li čas na monitorovaný hovor. Na mé suché ,,Ne!" mi sdělila, že můžu své úspory narvat do pařátů fungl nové finanční skupiny bla bla bla...Po zavěšení to klidně zkusila ještě dvakrát. V masně se mi snažil prasobijce vnutit údajně extra čerstvé kotletky, no celý páchl podezřele jarem až přes pult, zatímco na mase byla sem tam vidět bublinka. Na parkovišti před nákupákem jsem načapal u vozidla pár sympatických tmavočechů. Jeden nenápadně zandal šroubovák a na přímý dotaz mě ujistil, že ,,nhíc nesthíhli, théď théprf přííšlí, né", zatímco druhý parazit se v klidu pokusil vysomrovat cigáro. V mírně rozrušené formě jsem dorazil za dveře místa klidu, lásky a relaxace, útočiště těžce zkoušených, zkrátka domů. A stará ječí z obýváku - ,,kde seš? Si někde chlastáš a já tu furt jenom čekám jako ....". Přesně v tomto okamžiku se mi vybavil momentálně komentovaný film. Udržel jsem vodiče nervových vzruchů na uzdě. Zatím. Neserte mě, kurva! (16.07.2012)

Další z variací na téma Nespokojenec, který rozpoznal chybu v systému, ale vzal to vše za špatný/divný konec. Pokud jsme měli možnost ve Scorseseho TAXIKÁŘI (1976) vidět osudy vietnamského veterána Travise Bickleho či ve "fincherovštině" SEDM (1995) prapodivný boj Johna Doea, tak tentokrát jsme seznámeni s nelehkým životem Williama Fostera. Film, u něhož na jedné straně rozumíte pohnutkám hlavního protagonisty, ale zároveň pragmaticky (a imho zcela logicky) docházíte k závěru, že touto cestou to opravdu nejde. Joe Schumacher předkládá výbornou myšlenku k zamyšlení, skvělé herecké výkony a jako třešničku: pořádného brouka do hlavy. Shrnuto a podtrženo: Vynikající film o tom, jak to s námi může dopadnout, až nám jednou rupne v bedně. (08.12.2004)

O co se to pokoušíte? To mě chcete zabít golfovým míčkem? Jako by nestačilo, že jste si zabrali všechny tyhle krásný pozemky pro svojí směšnou hru a ještě se mě snažíte oddělat golfovým míčkem! Tady by si měli hrát děti, rodiny by tu měli mít pikniky, měla by tu být zoologická zahrada a vy tady místo toho máte tyhle srandovní vozejčky pro starý dědky! Situace na golfovém hřišti kterou jsem vybral je jenom jednou z mnoha dokonale absurdních scének vytvářející v celku tenhle geniální film. Michael Douglas co zastává filozofii já jdu domů uhni mi z cesty ty sráči! podává bezesporu svůj životní výkon za který bych mu dal oscara. Nehraje tu žádnýho vylízance kterej zabije každýho koho potká to ne spíš je jeho výkon až znepokojivě uvěřitelný a reálný. Do toho ze sebe trousí naprosto neskutečný hlášky, který kdybych měl všechny vyjmenovat tak je to tak na 50 řádků. Každopádně ostatní mu celkem zdatně sekundují, ale přeci jenom je Michael svojí one man show tak trochu zastiňuje. Nicméně dokázal jsem se do jeho postavy dokonale vcítit a kdoví co bude až takhle jednou mrdne mě, pak je možný všechno. Každopádně filmový vrchol pro Douglase i Schumachera a zcela jasných 100% (02.07.2014)

Právě v tomto okamžiku se venku čerti žení - lije, fouká a je tam zima. Sahám na topení a zjišťuji, že hřeje, takže ten silný, mrazivý pocit můžu mít jen z dnešního Volného pádu. Michael Douglas se pro tuhle roli snad narodil, všechno jsem mu věřila. Ta beznaděj, kdy sedíte v nekonečné zácpě, je dusno, vedro zákonitě musela na labilního Fostera zapůsobit, že se jednoduše sbalil a pěšky se vydal městem domů. Měl fakt smolný den ... co se mohlo podělat, se podělalo. Lepila se na něj jedna pochybná existence za druhou a bylo jen otázkou času, kdy se v něm naplno probudí potlačované psychopatické sklony. Bylo uklidňující, že se kontroloval natolik, aby cíleně někomu ublížil. Taky zjišťuji, že si nemůžu vůbec vzpomenout na hudební doprovod, měla jsem pocit, že ve filmu je víc hudebního ticha, což bylo super! Člověk takhle mohl víc vnímat dialogy a různé jiné zvuky městských ulic. (15.05.2014)

Michael Douglas a Robert Duvall - dvě esa v rukávu kouzelníka Schumachera. Bravurní jízda! Douglas nejenom, že vezme věci do zpocených rukou, ale je v podstatě ztělesněním toho, čím jste možná někdy chtěli alespoň na okamžik být. Se svým vzezřením, připomínajícím snad až hustě terminátorovský profil, se vydá na "cestu domů", přičemž ji čistí od lidské špatnosti. A divák s ním sympatizuje a žere mu jeho výstup od prvního do posledního pohybu. Robert Duvall je oproti tomu postarší chlapík, jenž se s těžkým srdcem loučí s prací policisty, a tito dva pánové způsobují, že film je herecky "plný". Schumacher výborně pracuje s netradičním scénářem a hned od začátku zařadí nejvyšší rychlost, pravý pedál sešlápne k podlaze a až do konce na něm stojí. Absolutně parádní jsou ranařské hlášky, v českém dabingu (Štěpnička, Vlasák) hodně drsný! Jediná vada na kráse je místy možná až zbytečně nadsazený projev Douglasovy postavy. Jinak teda na výsost spokojenost. 90% 41 miliónů dolarů(výdělek celosvětově) (09.02.2008)