Volný pád

Mistrně natočená i zahraná schizofrenie a pekelný výlet až na samé dno lidské duše. Michael Douglas v roli muže, kterému tak trochu povolí společností šponované nervy a vezme osud do svých rukou. Stačí malá souhra několika nepříjemných náhod či událostí a muž, který si je jistý svým životním postojem a prioritami, je rázem na druhé straně barikády. Co je dobro a co je zlo? A jak vypadá spravedlnost? Existuje vůbec? Člověk, který měl skvělou práci i rodinu, se během jednoho dne dostane na šikmou plochu a může ztratit vše, na čem mu kdy záleželo. Najde cestu zpět? (17.11.2009)

Poměrně abstraktní film s výbornou atmosférou a excelentním, ďábelským Michaelem Douglasem. Ačkoliv víte, že hlavní hrdina je pouze psychopat, kterému ruply nervy, při jeho cestě "domů" mu držíte palce, protože vám ukazuje něco, co svým způsobem chápete a máte taky často chuť to udělat... Pár minut před koncem jsem si už říkal, že to byl slušný čtyřhvězdičkový thriller, jenže závěr filmu mě prostě dostal, nevím proč, vlastně ani nebyl nijak geniální, (pozor SPOILER) ale když Douglas tasil tu svou vodní pistolku se slovy "I would have got you", nějak to na mě dolehlo a zlepšilo dojem z celého filmu. 9/10 (31.01.2008)

Další z brilantních snímků, ve kterém volí jedinec revoltu jako jediné možné východisko. S hlavním hrdinou Williamem/Billem (Michael Douglas v jedné ze svých životních rolí), který je „násilník“ a mívá psychické problémy, tak strávíme jedno SKUTEČNĚ nervózní odpoledne. Po strhujícím rozjezdu ale ve druhé polovině mírně ztrácí tempo a nejde si tak radikálně za svým jako podobně laděné snímky (The Fight Club). Schumacher tak nahlas říká jisté věci, ale vyslovuje je člověkem, který není právě kompetentní. Kontroverzi tématu o radikálním řešení potlačené frustrace tak na závěr mírně shodí a otupí. Ale dá se to ustát. Každopádně jde o jeden z nejpodařenějších filmů první poloviny 90. let – totéž platí i o Schumacherově filmografii. (19.06.2007)

Super film. Každému, kdo někdy zažil stav, kdy má člověk všeho až po krk a velkou chuť někomu pěkně namlátit, se nejspíš bude líbit. Na mne místy (tedy po určitou dobu) působil docela inspirativně :D Až zas někdy budu mít podobnou náladu, určitě si na tenhle film vzpomenu. Každopádně D-Fens to tak trochu přehání a dojde tak daleko, že veškeré chutě jej napodobit člověka rychle přejdou. Přecijenom řešit věci s chladnou hlavou je pořád výhodnější. (31.08.2008)

Is that why my chicken dinner is drying out in the oven? You're mad because they lied to you? Listen, pal, they lie to everyone. They lie to the fish. But that doesn't give you any special right to do what you did today. Byla by blbost nahlížet na D-Fense prostě jako na někoho, komu jednoho dne přetečou trenky, kdo se postaví proti buzeraci a bojuje za své podobně neprobuzené spoluovčany, či jako na oběť, jíž se ubližuje, nebo na psychopata, který konečně dává průchod svým latentním sklonům k násilí. D-Fens je totiž od všeho trochu a výsledná mixáž nedává dohromady nějakého Robina Hooda nebo špinavého padoucha, ale obyčejného člověka, který nezvládl, co na něj život naložil. Všechna "moudra", která Douglas ve filmu pronese, nejsou nějaké osvícené novinky, které by ti blbouni, co zůstávají tvrdnout v zácpě, neznali - oni je znají až moc dobře, taky ale vědí, že s nimi musí žít a že zvednout hlavu a řvát "nespravedlnost" není ideální a už vůbec ne zaručený způsob, jak se nespravedlnosti zbavit. Nakonec jediný, kdo tu dělá nějakou skutečnou a produktivní vzpouru, je Robert Duval. (31.10.2010)