Attack of the Killer Tomatoes!

V první chvíli mylně získaný pocit z nějakého neotřelého „guilty pleasure“ se vytratí hned ve chvíli, kdy tvůrci vyjdou s barvou ven a přiznají, že chtějí dělat cílenou parodii. Bohužel parodii trapnou spočívající ve vršení jednotlivých gagů (které navíc nejsou vtipné) na sebe bez řádné dějově souvislosti, takže výsledek je zoufale křečovitou snahou být za každou cenu vtipný, což režiséra, scénáristu, autora úvodního vlezlého songu a bůhví čeho ještě Johna DeBella staví do poněkud nezáviděníhodné pozice totálního babráka, který nemá o filmařském řemeslu ani zbla ponětí a o jeho humoru lze taky úspěšně pochybovat. Zbytečná nuda, která se ale pravda, jen tak nevidí. (30.06.2006)

Tenhle film mi názvem nebyl neznámý a vždycky jsem si představoval jak takový útok rajčat bude vypadat. No a nevypadá nijak. Rajčata se prostě valí, ať už obyčejná, nebo přerostlá a lidi před nimi utíkají, křičí a občas nějak umřou. A hlavně to není horor, ale parodie a to parodie mimořádně divná. Humor je většinu času za hranou absolutní debility (parašutista, tančící vojáci), občas se povede zásah do černého (chlápek křičící Tomato v jídelně, spící senátní výbor, který mi připoměl jednoho našeho knížepána) a ke konci jsem se přistihl že se proti své vůli celkem bavím. Hlavně když se zbraní hromadného ničení stává příšerná ukvílená písnička Puberty Love, jejíž originál jsem v rámci objevování hudby 70 let našel (ke shlédnutí tady http://www.youtube.com/watch?v=bYDgjY7_jW8 ). Ale celkově stejně strašná blbost a nechápu ty tři pokračování. (03.07.2014)

Takto to dopadne, ak sa ľudia bez humoru rozhodnú nakrútiť ultra/mega/vtipnú paródiu. A rovnaká partia ľudí bez vkusu a srandy si povie: buhaha, toto je kult jag sviňa! Nuž a odvtedy tróni kadejakým rebríčkom a knihám kultových filmov. Z ktorých je ale naozaj podarených a čímsi osobitých ako šafránu. Je to číročíry odpad, o ktorom nemá zmysel vôbec nič konkrétne písať. Preto opíšem len predstavu, ako na mňa zapôsobil a prečo si vyslúžil až jednu hviezdu: Kedysi dávno k nám zavítala rodinná návšteva. Mali dvoch chlapcov. Na raňajky dostali maslové chleby a nakrájané rajčiny. Na stole k nim mali soľ. Vtom obaja chalani zaprotestovali: "My nechceme soľ, ale cukor!". My sme sa začudovali, že oni si rajčiny nesolia, ale sladia. Oni zase, že my si ich solíme. A dodali: "Prosíme si práškový cukor!". Dostali. Výdatne si popráškovali rajčinové lodičky a schuti nimi zajedali maslové chleby. Pri predstave tej chuti sa mi obrátil žalúdok. Nuž a presne taký pocit som mal z filmu. Pri jeho sledovaní som si spomenul práve na túto príhodu. A nakoľko film aj príhoda z detstva boli o rajčinách, má film hviezdu. (10.08.2021)

Ani to neviem riadne definovať. Na komédiu málo vtipné, na horor postrádajúce všetko hororové, rajčinového pretlaku málo, plagát je najlepší, názov dvojnásobne prekonáva každú minútu filmu. Tvorcovia pracovali so zámerom vytvoriť komédiu a bolo by lepšie (vtipnejšie) kebyže sa Útočiace rajčiny tvária vážnejšie, alebo rovno vážne a brutálne. To by bola prča. Divák čaká že bude môcť aplikovať frazeologizmus "tak zlé, až dobré"- čím si najviac a rýchlo narazí čeľusť (áno, aj Čeľuste sú tu paródované). Priveľmi sterilne usmiate, nudné a všestranne neškodné, bez iskry, ktorou srší len názov. (12.02.2013)

Ono je velice zajimave pozorovat zenu, ktera dostava hystericky zachvat pri pohledu na mrnave rajce, ktere se jen tak s mrucenim prevaluje ve drezu a pomalu se k one hospodynce blizi pres celou kuchyn az se ji nakonec rozpatla po obleceni a tim ji zabije, ale.. to pocatecni nadseni cloveku vydrzi ani ne deset minut, protoze ten film je neuveritelne stupidni a sve kvality (netvrdim, ze jich je mnoho) okamzite utapi pod zasterkou "parodie". (26.08.2004)