Arvéd

Chytl jsem se až ke konci. Fakt to není lehký film, a ikdyž mám rád tyhle hry s divákem, tak tohle bylo fakt moc. A ten film to sráží. Takže se ani tomu nízkému hodnocení tady nedivím. Každopádně Michal Kern si tady namazal všechny české lvy posledních 10 let na chleba. Za tohle se v us dostávají oscaři. 6/10 (08.10.2023)

Po traileru jsem já čekal hutné společenské a historické drama, šmrncnuté okultismem a dočkal jsem se filmu, který je sice pro Česko netypický, ale jehož forma, jakkoli odvážná, mnoho diváků buď unaví nebo otráví. Arvéd je snímek velice zajímavý, ale ve své repetitivnosti dost ubíjející. Jako jeho jednoznačný klad lze ovšem označit to, že Saša Rašilov nejml. se po desítkách let neobjevil v nějaké TV ptákovině nebo rovnou sračce. Snímku uděluju rozčarovaných 70%. (02.01.2023)

Ani nemám potřebu k těmhle dvěma stručným, výstižným komentářům (Matty a Radek99) nic moc dodávat, snad jen že výsledek je kluzký jako sama postava Arvéda, fascinující, uhrančivý, přitažlivý i odporný jako samo zlo. A je to velký posun, pro Maška. Okupace byla jakožto dílo explicitně zlá (zde moje recenze), jak arogantně kopala do ubožáků a vynášela líbivé povrchní soudy, povyšovala se, ale nezmohla se na nic důstojnějšího... Zde však nelze vůbec oddělit postavu od díla, dílo si nedrží umělý morální distanc, je tu naopak jen nehodnotícím zprodstředkovatelem, téměř mizejícím, a vynést soud nad vyjevovaným, či zreflektovat, jaké emoce to v něm probouzí, musí v sobě každý divák sám... Nečekala jsem to, ale překvapená a potěšená hodnotím vysoko. *~ (14.02.2023)

Arvéd skvěle vypadá, Kern a Rašilov parádní, moc se mi líbil zvuk a atmosféry tu je taky na rozdávání. Co chybí, je drama. Vám to vadit nemusí, ale já nějak prostě věřím, že film je zobrazení vývoje dramatického konfliktu, kdy nějaká postava něco chce, my s ní jdeme a vidíme, jak její snaha postupuje, jak se postava vyvíjí a přitom víc a víc rozumíme tématu filmu nebo jeho sdělení. A scény, které nejsou součástí vývoje toho dramatického konfliktu, by ve filmu neměly být. Tady bv Arvédovi ale není žádný konflikt, žádné drama, žádný příběh. Arvéd v halucinogenních smyčkách přeskakuje mezi kanceláří StB, celou a svým bytem, ale nic nechce, nikam nesměřuje a my se o něm nic nedozvídáme. Po deseti minutách filmu víte, že to byl okultista co práskal lidi, a na konci filmu víte to stejné. Všechny scény jsou jakási intelektuální vata, kdy Arvéd uvažuje o homosexualitě DaVinciho, satanismu Kostky Neumanna, přesvědčuje někoho aby si přečetl Kafku... ale nikam to neposouvá příběh, jen to dokladuje sečtělost Arvéda a autorů filmu. Pak Michal Kern zaleze do skříně a jede se další kolo. Pro mě to bylo místy k neukoukání. Já nevím, kamarádi, artový přece nemusí znamenat nedramatický! (24.08.2022)

Dokonalý protipól Slova od Beaty Parkanové. A přitom jsou to v jádru podobné filmy: teatrální, dobové, zaklesnuté do paralel, dualit, opakování. Jenže zatímco ve Slově jde o morální čistotu, přičemž neosobní veličiny jako řád a velké dějiny se tyčí nad postavami, které musí vynaložit zbytečky sil na to, aby se vůbec zvedly z domácího gauče a došly do kanceláře, Arvéd naopak do posledního místečka zlovolně ovládá a kolonizuje celý svůj film, rozlézá se do všech štěrbin, cizích těl a českých kulturních ikon (Švejk, Kafka, Oldřich Nový...). Takhle vypadá přebujelé ego na plátně, maniakálně rozpínavé, ale přitom vnořené do sebe, do několika málo interiérů, támhle jedna cimra, támhle druhá a jeden exteriér nakonec, až když je po všem. Film tak arvédovsky egomaniakální, že sebereflexivně komentuje každý svůj krok, tón, přetvářku, uzel ve vyprávění. Trochu nadsazuju, v popisu i hodnocení, ale je mi to jedno. (08.12.2022)