Po zavírací době

Znáte to. Světla v hospodě jsou už vypnutá. U stolu jste jen vy a pár přátel. Misionář s pípou se mění v nepříjemného chlapíka, který se ohání tisícikorunovým účtem, na kterém je více čárek, než je člověk v daném stavu schopen spočítat a přesně v tuto dobu se odehrává Scorseseho snímek. Ostatně název to vyjadřuje přesně. Pro Paula Hacketta to mělo být obyčejné rande, jenže to by se nesměl vydat do čtvrti plné bláznů. Takže potkává bláznivé dívky, zloděje a nakonec se zaplete i s místní domobranou. Rozhodně se jedná o nejbizardnější Scorseseho film, ale na druhou stranu také nejslabší. Jako thriller film funguje bezvadně. Atmosféra je hutná a člověk s napětím očekává další patálie, které čekají na hlavního hrdinu. Ale film moc nefunguje jako komedie. Jestli jsem se zasmál tak dvakrát, tak je to opravdu málo. After hours můžete brát jako thriller, ne jako komedii, který vás naučí vážit si své práce a nechodit ven jen tak s dvackou v kapse. (07.06.2007)

Kolik je příběhů (nejspíš nekonečno), tolik je nočních můr. Tahle můra byla skutečně vlezlá; ale jsou i jiné, mírnější, ale i takové, na které člověk ráno (horkotěžko) vzpomíná, nechce se mu s nimi hned tak rozloučit, a nechce se mu proto z postele. Těm se tradičně říká sen, případně i zlý sen, a od různých snářů až po Freudovo "Traumdeutung" je toho celá literatura. Scorsese, který je s nočními můrami zrejmě dobře obeznámen, spojil několik nočních děsů dohromady, možná při snaze vytvořit jednu obecnou noční můru, ve které každý pozná ty svoje. Přesto, že tu jeden zásadní prvek chybí - levitace, Pavlík měl uniknout rozzuřenému davu vzduchem -, nejspíš se mu to podařilo, protože jsem měl pocit, že ležím v posteli a snažím se vzpomenout si, o čem se mi to právě zdálo. Pozn.: Ostatně kvalitu snu mají i samotné filmy (viz tento), s vypětím sil se je snažíme uchovat v paměti, ale posléze se rozplynou ve zhutnělou tresť moralit, příměrů a komentářů, pokud úplně nezmizí v nevědomí. (05.03.2018)

Paul si během svého pozdně nočního probuzení z nevzrušivého spánku kancelářské krysy musí neustále opakovat, že cokoliv zlého jej potká, za pár dní se tomu zasměje, ale úplně jistý si tím nikdy být nemůže. A divák díky Scorseseho zálibě v temných koutech měst i lidských duší také ne. Labilní chůzi od komedie k thrilleru a zpět jistí velmi stabilní režie i zdařilý scénář, dříve či později eliminující jakékoliv pochybnosti ohledně samoúčenolnosti toho kterého rozvětvujícího se motivu. Vše do sebe krásně zapadá, vše souvisí se vším a celé to končí úžasným kancelářským tanečkem, ujištěním, že v tomto případě nešlo o nic velkého, zásadního či přelomového. Jenom trocha filmařského řádění. Na té nejvyšší řemeslné úrovni. Apendix: Další položka na dlouhatánský seznam filmů, kterými se Timur Bekmambetov inspiroval při tkaní Wanted. 80% Zajímavé komentáře: Flipper, Peytl (27.08.2012)

Jasné, filmy preháňajú. Ale to nič nemení na fakte, že v noci niektoré veci proste fungujú inak. Mnohé podniky sú preplnené práve vtedy, iných celé osadenstvo tvorí len personál. Na ulici stretávate divných ľudí, ktorí, aj keby divní neboli, po tme tak jednoznačne vyzerajú. A možno je to len tým, v akom stave ste vy. Síce sa väčšinou reálne nedeje, že človek, ktorého spoznáte, ešte v ten večer spácha samovraždu a zároveň chce niekto zabiť vás. No je celkom bežné, že sa ocitnete niekde inde než ste pôvodne plánovali, s inými ľuďmi, či v inom rozpoložení. Hlavne, keď ste pod vplyvom alkoholu, drog, žien a ďalších návykových látok. A nakoľko ja nepochádzam z veľkomesta na úrovni New Yorku, môžem kľudne pripustiť, že tam by sa mi prihodilo čokoľvek (ako by povedal ďalší krajan). (23.07.2014)

Scorsese si stojí v mém osobním žebříčku filmových režisérů hodně vysoko, ale tentokrát nastal první případ, kdy jsem se s Martinem skutečně minul. Snímek Po zavírací době na mě působí dojmem nevtipného chlápka, který - posilněn několika skleničkami alkoholu - začne dělat dojem na přítomnou slečnu, je dotěrný, bez charismatu, pouze trapně snaživý, prostě opruz. Příběh drhne a vůbec nedrží pohromadě, scénárista chce ohromovat novými a novými nápady, jenže situace nedotahuje do vtipného konce, a postavy (vesměs přehnaně afektované a s charakterově vyhraněné do extrémní, nerealistické polohy) přicházejí a odcházejí, aniž by se jejich mikropříběhy nějak naplnily. Ani ty dvě hvězdičky nejsou nijak přesvědčivé. Celkový dojem: 35 %. (10.08.2013)