Věk nevinnosti

Scorseseho starý New York podruhé na mě nezabral se svou podivnou osudovou love story, byl jsem ale (jako v případě Gangů, jen na opačné straně společenského spektra) vtažen do prostředí tehdejší ultra-privilegované "Gilded Age" (#329) smetánky, se vší svou okázalostí, strojeností, povrchností, konvencí, prázdnotou a přetvářkou. Toť velmi zvláštní, fascinující svět "jednoho procenta" a ano, na pohled byl ten film skvělý. Druhá velká deviza DDL a jen další z jeho suverenních proměn. Vykrystalizovat finální část v nějak uspokojivý, uzavřenější dojem (mohlo fungovat v knižní předloze), pálím o tu hvězdu víc bez nějakých pochyb. Můžete se nudit, může vás to unést, doporučuji nepřehlédnout. "It seems stupid to have discovered America only to make it a copy of another country." (31.01.2019)

Věk nevinnosti je jednak milostným příběhem následujícím tradici tragických lásek nenaplněných kvůli striktním pravidlům soubobé společnosti, překážka ve vztahu dvou lidí už však nemá fyzickou povahu jako majetek nebo ostří meče, ale „pouze“ morální - odsouzení ze strany společnosti, pohledy skrz prsty, šepot probíhající za zády... ukazuje se však, že i tato podpovrchová moc je stejně silná. Především je však portrétem své doby a místa, aristokratické vrstvy Nového světa (který je kopií toho starého, jak sarkasticky praví jedna z postav) druhé poloviny 19. století. Nejde o příliš příběhově orientovaný snímek (i jednotlivé charaktery jsou spíše archetypy, na nichž systém vyjevuje svou povahu), prim hraje onen výsek společnosti se svými pravidly, zvyky, sociálními vazbami, a značnou romantikou - žel asi jen pro určitou cílovou skupinu. A převážně v tom tedy záleží, zda se do něj divák dokáže ponořit a naplno si užít jeho bohatství. Kažopádně jde o film kromobyčejně krásný. Dle Oscara Wildea žijícího v téže době by se měl člověk snažit vytvořit umělecké dílo i ze svého života; hlavní hrdinové jdou sice proti duchu jeho náhledu na svět, z těsných konvencí se vymanit nedokáží, přesto umělecké dílo vytvořili jaksi sekundárně. Krása estetického charakteru přetéká z každého záběru – jednak z objektů v nich obsažených (kostýmy, výzdoba interiérů a obzvlášť přenádherná Winona Ryder), ale i ze způsobu, jakým jsou nasnímány. Zajímavým vypravěčským prvkem je absence vnitřních monologů postav, na jejichž postoje můžeme usuzovat toliko z vnějších projevů. Veškeré dění komentuje vypravěč (malinko ironický hlas doby), ale herci na jevišti zůstávají zticha; své skutečné myšlenky a pocity skrývají před divákem stejně jako před svými bližními. Často si tak nemůžeme být úplně jisti jejich aktuálním postojem (což občas ústí v jistá překvapení), ale indicií je dost na to, abych jejich motivům plně věřil a mohl se psychologické propracovanosti Scorseseho díla obdivovat. Ač – v duchu soudobé etikety – plátno nepřetéká emocemi, právě naopak, na mé straně se je filmu povedlo vyvolat mnohokrát, a potvrzuje tak tezi, že silná odezva se buduje nejlépe nepoužitím explicitně silných výrazových prostředků. Tento Scorseseho výtvor u mne s přehledem překonává jeho výrazně lépe hodnocené portréty moderní smetánky (Mafiáni, Casino) i sociálně ne zcela konformních jedinců (Zuřící býk, Taxikář); jen škoda, že ty dvě a čtvrt hodiny uběhly tak rychle... (07.04.2008)

Velké jméno v kolonce režisér a velká nuda od začátku až do konce. Těžko říct, co je toho příčinou. Všechno se jevilo markantně dobře. Herecké obsazení Daniel Day-Lewis- Michelle Pfeiffer-Winona Ryder je přece zárukou dobrého p(r)ožitku z filmu. Jenže jejich herecká aura zanikla v pěkné výpravě a kostýmech, které oko diváka potěší zdaleka nejvíc. Martin Scorsese se však uvolil jít cestou rozvleklého příběhu s nulovým, nevzrušivým tempem. A zde se právě nabízelo s látkou pracovat hned několika způsoby. Decentním anebo provokativním až dekadentním. Scorsese se pohybuje spíše v intencích decentně načrtnutých struktur, které jsou až příliš ohraničené fádním pohledem na společenskou smetánku, ve kterém se sází na působivé a honosné kamerové obrazy se spoustou dialogových scén. Nejednou se stane, že vkusná práce kamery navodí zdatně klasický věk podpořený vhodným výběrem typově odpovídajících herců. Oproti tomu film nedokáže zaujmout ve své rozvláčnosti a trpí častými výpadky, ke kterým dochází v okamžiku, kdy nějakou vzácně vypjatější scénu vystřídá scéna, ve které se divák cítí po nějaké chvilce znuděný. Znuděnost se však nikam výrazně neposouvá. Na explicitní erotiku si film nepotrpí a divák "čuník" má v tomhle případě obří smůlu. Ono mít ve filmu dvojku Ryder s Pfeiffer je vážně fajn, ale copak se tam, pane režisére, nenašlo vážně něco pikantnějšího, co by film dostalo z dialogových scén někam do vyšších sfér? Můžeme si to shrnout. Kamera, kostýmy a výprava jsou na špičkové úrovni. Vytahat za uši by potřeboval střihač, který z filmu udělal neúnosně dlouhou procházku devatenáctým stoletím s dobrými herci jako průvodci, ale režisérem, který ten zájezd nevěděl, jak a hlavně kdy ukončit. Stačilo málo. Film o několik zbytečností zkrátit, zredukovat nudu na vitálnější pojetí. Přitom téma mělo v sobě víc, než nakonec z diváckého pohledu dostálo. Výsledkem je značně rozvláčný film, který tímto ztrácí na síle a jeví se nepříliš poutavě a zajímavě natočen, přičemž herecké obsazení by si zasloužilo větší režisérské zanícení a především cit pro odpovídající délku filmu. Mé hodnocení: 40% (29.11.2014)

„Dala jsi mi poprvé nahlédnout do pravého života a potom jsi mi řekla, abych žil dál v tom falešném.“ Život v lepší společnosti má jasně nalajnovaná pravidla a neměnné rituály. Jenže právě ta striktní rovnováha je kolikrát na škodu. Zásady, rádoby dokonalost, přetvářka. Tradice ctí i naivní a slepě oddaná Winona Ryder a její snoubenec právník Daniel Day-Lewis. V duchu sešněrované morálky směřují ke schvalovanému sňatku. Jenže přípravy „rozšlápne“ přítomnost emancipované hraběnky Michelle Pfeiffer, která je na rozdíl od dětsky čisté snoubenky velmi ženská. Výsledek není jen o milostném trojúhelníku (místy zvláštním, to si přiznejme), stěžejní je tu i sama doba a její detailní popis. Martin Scorsese (evidentně přístupný každému žánru) vstoupil na půdu obrazově pestrého kostýmního filmu. Mnohé si dělá po svém, přesto bych uvítal méně „mučivých“ momentů (délkou i uchopením) a prostě do toho víc šlápnout. Za mě je to příliš precizní a příliš „hlídané“, přál bych si větší tah na branku, víc vzrušení a rafinovanosti. Herecky samozřejmě velmi dobré. Čtyři hvězdy dát ale prostě nechci. (30.03.2022)

Další důkaz Scorseseho režijního mistrovství, protože jen díky němu dokázal zdlouhavý a z hlediska mého čtenářského zážitku poměrně nudný dobový román E.Whartonové přetavit do fascinující podívané, v níž se zdánlivě nic neděje…vše podstatné totiž bublá pod povrchem. A bez Scorseseho by to nezachránili ani herci, ani dokonalá výprava, ani výborná Bernsteinova hudba. (05.03.2007)