Počítání mrtvých

Stejně jako Zuřící býk zřejmě málokoho nadchnul pro box a Letec pro aviatiku, ani Počítání mrtvých nerozšíří řady zájemců o medicínu. Zachraňování životů Scorsese ukazuje ve vší špinavosti. Nejspíš si po esteticky vytříbeném, takřka krve prostém Kundunu potřeboval opět trochu zasvinit ruce. Frank nemá mnoho času přemýšlet, proč tenhle nechutný a nevděčný džob dělá, ale cítí, že ničím jiným by svůj život vyplnit nedokázal. Jako žralok, který se nemůže zastavit, jako neléčený závislák potřebující stálý přísun adrenalinu třikrát proplouvá nočním New Yorkem a společnost mu při tom dělají tři různí parťáci, jejichž chování odráží pochody Frankovy zašmodrchané mysli (od smíření k touze některé pacienty zabít). Výrazově poměrně monotónní Cage byl pro roli perfektní volbou, neboť většinu jeho stavů, ať už je nabuzený nebo v totální letargii, vyjadřují ostatní postavy, prudký střih, klouzavé pohyby kamery a oči tahající světla (zásluhou přeexponovaných scén vypadají světle oděné figury ve tmě jako duchové). Jestliže film místy připomíná psychedelický rockový videoklip, nejde (z větší části) o samoúčelné divočení režiséra, střihačky a kameramana, ale o způsob, jak nám bez dlouhých dušezpytných dialogů přiblížit protagonistovo překotné přijímání okolních podnětů (voice over bych za dušezpytný neoznačoval, neboť se vyjadřuje k obecnějším tématům). Návraty do zabordeleného bytu jsou příliš krátké, aby během nich Frank stihnul dobít energii. Jede nonstop. Utíká před pocitem viny, která na sebe vzala podobu osmnáctileté dívky. Utíká před smrtí, jejíž neodvratnost si dennodenně uvědomuje a s níž se přesto odmítá smířit. Rozhřešení a útěchu se snaží najít u Mary (Marie, Madony), ke které nachází cestu až poté, co z pozemského utrpení vykoupí jejího otce, kterého svým činem nahrazuje. V obecnější rovině je Počítání mrtvých variací věčného příběhu o střetu falešný proroků a zvěstovatelů konce světa s hrstkou vytrvalců, kteří se, i za cenu sebedestrukce, stále snaží udržet svět snesitelným. Opojná možnost být na chvíli Bohem je silnější než vědomí neodvratnosti konce a nemožnosti změnit běh věcí (opakující se situace s Noelem nebo panem Oh). Jednou spasitelem, navěky spasitelem. Lepší drogu na ulici neseženete. Jako Frank, jsme i my zahlcováni rychlými slovními výměnami, víceznačnými obrazy, hukotem ulice, hlasitou hudbou (která dotváří tripovou atmosféru a zároveň komentuje dění). Díky neustávajícímu přísunu audiovizuálního materiálu je naše mysl stále zaměstnána a film uteče ďábelsky rychle, zanechávaje nás po dvouhodinové jízdě v údivu, jakouže podivnost jsme to právě viděli (skutečně se v jednom záběru objevil bílý kůň?). Počítání mrtvých sice variuje některé situace z Taxikáře, ale není pouze jeho dodatkem. Hlavní hrdina už nestojí na opačné straně než opovrhované noční bytosti. Nezbývá mu, než žít s nimi. Přestože pochopil, že boj nemá smysl, nepřestává se snažit. Ryzí Scorsese. 80% Zajímavé komentáře: gudaulin, Silas, Vronsky, Arkanoid, ink flo (14.01.2021)

Jeden z nejméně nápadných snímků Scorseseho filmografie, ne však co se jeho kvalit týče. Znovu se nám dostává mistrně vystavěné režie, která reflektuje psychický stav hlavního hrdiny (Nicholas Cage v obdobně famózní roli, jakou známe z "Leaving Las Vegas"). Scorsese si vydatně pomáhá písňovým doprovodem, ten občas slouží jako komentář dění, jehož jsme zrovna svědkem. Další věcí jsou skvostně nasnímané noční záběry a dynamický střih, který tvůrce začal výrazněji používat od dob "Mafiánů" a k dokonalosti ho dovedl ve "Skryté identitě". Co se může zdát o něco slabším článkem, je scénář, kombinující reálné situace a momenty očividně bláznivé. Chvíli trvá, si na takový mix zvyknout, jakmile se vám to však podaří, tento malý nedostatek se stane předností a hlavní devizou filmu, jenž sice nikdy nebude patřit k těm zásadním, ale originalitu mu odpárat nemůžete. Smutné a místy hodně ujeté dílko. 8/10 (14.11.2009)

Sanitkář, pardon, Taxikář o dvě desetiletí později. Opět Scorsese se Schraderem, opět oba ve vrcholné formě. A k tomu fantastický Cage, stejně tak Goodman, Rhames, Sizemore, zatraceně, prostě všichni tu jsou perfektní... k tomu Richardsonova parádní kamera... a ta atmosféra! Scorsese je jeden z největších filmařů vůbec, co film, to pecka, ale Počítání mrtvých mi obzvlášť přirostlo k srdci. Tady na čé-es-ef-dé hrubě podhodnocený film! (10.04.2023)

Tak takto si predstavujem totálne vyčerpaného a vyhoreného človeka, N. Cage to zahral na jednotku. Jemu takéto výrazné a komplikované postavy balancujúce medzi životom a smrťou idú, to je voda na jeho mlyn. Trúfam si povedať, že bez neho by film nedosiahol možno ani priemerné hodnotenie. Tiež sa dá povedať, že som práve videl jeden z najzvláštnejších filmov od Scorseseho vôbec, akoby to ani netočil on. Na druhú stranu je škoda, že sa film nevyhol stereotypnému opakovaniu jedného obsahového motívu (ožerem sa, nafetím sa, zachraňujem, odovzdám pacienta na záchranke....). Chcelo to ešte niečo, čím by sa dejová konštrukcia oživila, v jednej scéne by tu síce snaha bola (scéna z bytu dílera drog), ale to bolo vzhľadom na dĺžku filmu málo. Našťastie aj napriek tomuto handicapu snímok nenudil, hlavne vďaka výrazne temnej atmosfére a zaujímavým dialógom. 70/100 (08.06.2015)

...ovšem nejen podobné tolikrát omílanému Taxikáři, nýbrž i stejně komornímu Po zavírací době. Urputná snaha dosáhnout něčeho, co se divákům jeví jako bezproblémově jednoduché, ale pro naše hrdiny je to nepřekonatelné. Paul Hacket se chce v noci "pouze" dostat domů, saniťák Frank touží dostat i jiný případ než pacientovu zástavu srdce, odskočit si na kafe či dát šéfovi výpověď. Nemožné. V obou snímcích hraje výraznou roli atmosféra "špinavých ulic", oba se odehrávají v noci a v nepřetržitém pohybu (Frank jezdí v sanitce, Paul stále někam utíká); pojí je i stejný tragikomický humor. Marty si s kameramanem Richardsonem v Počítání mrtvých více pohráli s obrazem - výrazné a přeexponované barvy, klasické svícení kolmo na hlavy... Zběsilý střih Thelmy jen umocňuje soucítění s bezradným Frankem. Za zmínku stojí hudba, jejíž texty parádně souzní s obrazem, případně na dané situace "odpovídají". Nenápadný, přesto další z výborných filmů Martina Scorseseho. (01.12.2006)