Mys hrůzy

Pro ty, kteří znají obě verze příběhu je hodně těžké nesrovnávat. Musím se přiznat, že malinko straním jednoznačněji vyznívající předloze, která je učebnicovým příkladem klasického thrilleru. Scorsese tímto vzorcem ne zrovna pohrdl, ale rozhodl se základní téma filmu zkomplikovat, tím, že trošku zamlží rozdíl mezi dobrem a zlem, spravedlností a šílenstvím a z nekomplikovaného thrilleru udělá thriller psychologický... Sam Bowden už není tím stoprocentním klaďasem, otcem nevinné rodiny, kterou zcela poprávu brání před iracionálně se mstícím, pološíleným zločincem Cadym. Nick Nolte má své stíny minulosti, stejně jako De Niro vás v některých pasážích téměř přesvědčí, že si vlastně svou krutou pomstu zaslouží. Pokud Scorseseho verze v něčem jednoznačně předčí klasickou předlohu je tím něčím výkon Roberta De Nira, který v úloze Maxe Cadyho starší Mitchumovo ztvárnění (také výtečné) překonává o několik koňských délek. On je tou nejsilnější zbraní filmu. Závěrečná scéna na rozbouřené řece sice zaváněla poměrně jasným symbolismem, ale přesto se mi k celému filmu jaksi nehodila, připadalo mi, jako by ho trochu shazovala... Ale to je jen můj osobní problém. 80% (24.01.2007)

Mys hrôzy ponúka v prvom rade dobrý a napínavý príbeh, kde atmosféra a napätie pod režisérskym dohľadom Martina Scorseseho hrajú prvé husle. Nick Nolte nepatrí medzi hercov, ktorých môžem a zo začiatku mi ani nebol úplne sympaticky, ale čím viac sa blížime k finále, tým je to strhujúcejšia jazda a vlastne tomu brilatému právnikovi som aj začal fandiť. Každopádne hviezda filmu (ako pri Scorseseho filmoch býva zvykom) je tu šialený psychopat v podaní famózneho Roberta De Nira. Bavil ma príbeh a aj dianie okolo toho, no nemôžem sa zbaviť pocitu, že mi to prišlo natočené trošku priemerne. Kamera bola fajn, no aby som to zostručnil, tak je to film natočený v roku 91, no keby som to nevedel, povedal by som, že je to rok 81. Pôsobilo to na mňa dosť staro. Tak či tak, slušný triler. 75% - 4* (30.09.2021)

Právě tohle je film, při kterým mě došlo jakým obrovským filmařem a mistrem příběhu je Martin Scorsese. Ono totiž v porovnání s tím nedomrlým černobílým originálem z roku raz, dva to na mě doslova řvalo. Každá postava je zde daleko lépe prokreslena, film jde mnohem více do detailu a to hlavní teprv přijde. Ještě teď se otáčím za sebe, jestli tam náhadou nestojí namakanej tetovanej chlápek s ksichtem DeNira. Brrr to byli pocity během sledování tohoto Mysu hrůzy. Věřte že každá scéna je suprácky vychytaná a filmu ty vymazlený scény dodávají to pravé napětí a atmosféru a je jedno, jestli ta scéna trvá několik vteřin / DeNiro na plotě / a nebo několik minut / rozhovor DeNira a Juliette Lewis ve školním divadle /. Stálo se už skoro samozřejmostí pět ódu na předvedený herecký výkon DeNira. Já nevím jak to ten chlap udělal, ale měl jsem z něj strach, prostě bombózní je hraní v jeho podání, ale pozor není sám, kdo tady ze sebe sype tuny hereckého talentu, je tu ještě Juliette Lewis to něco neuvěřitelnýho, když jsem se koukal jak hraje svou postavu, vybavily se mě snad všechny holky co jsem poznal, když jim bylo - náct ! Konec je sice nastavovanej, ale zato velkolepě a perfetně natočenej. Mys Hrůzy je zkrátka ohňostroj filmařský kvality. (03.12.2007)

Kdepak Mel, DeNiro je ten pravý "Mad Max!“ Jediné nedostatky ve Scorseseho poctivém thrilleru bych viděl v poněkud okatě studiovém konci a v přehnaně afektovaná J.Lange, která občas naruší precizní herecké výkony všech zúčastněných. Září především J.Lewis v roli nejisté lolitky, sloužící jako nástroj sladké pomsty potetovaného kriminálníka, co měl spoustu času naučit se číst. Být jejím tatínkem místo Nolteho, řešil bych to ukázkou pár fotografií ze spisu, zobrazujících Maxův láskyplný vztah k něžnému pohlaví.. Jakmile si automechanik Cady začne za jízdy prohlížet podvozek Bowdenovic vozu, vždycky si vzpomenu na parodii Cape Fear v Simpsonech (ďábelský Levák Bob). (23.03.2009)

Děsivý thriller, jenž v sobě citelně přenáší odkaz na Alfreda Hitchcocka, postupně přitvrzuje a nabízí famózní gradaci. Ta je vytvořena nejen agresivní kamerou, údernou hudbou, ale i vynikajícími hereckými výkony, obzvláště pak v podání dcery Bowdenových. Drsňácký Robert DeNiro a jeho neuvěřitelně chladné a účelné dialogy dokážou přenést své emoce i na diváka, a to velice efektivně. Co se ale moc nepovedlo, je opravdu přehnané zakončení tohoto napínavého příběhu. [80%] (28.11.2015)