Mafiáni

Jestliže Kmotr představoval výpověď o životě vznešených mafiánských bosů ve vší eleganci, pak Mafiáni vypráví o drsných gangsta z ulice, kteří se chtějí mít jak prasata v žitě, neberou si servítky a nezdráhají se někomu rozkopat držku za jakýkoli méně podařený vtípek. Po třetím zhlédnutí žasnu ještě víc než kdy dříve nad tím, jak elegantní a půvabné je Scorsese vyprávění. Jeho režie je jako malování obrazu - ladně prohání štětec po plátně, přičemž diváku se před očima rýsuje epická freska - dokonalý mistrovský celek, v němž má každá věta a každý detail své místo. Pro mě osobně je právě tento způsob vyprávění nejlepším argumentem, proč mám filmy mnohem raději než knihy. 10/10 (01.09.2008)

Slušná gangsterka, avšak né tak zábavná a akční jako Carlitova cesta. Celkem mi zde scházel lepší herecký cásting, krom Roberta de Nira, který ani nebyl hlavním hrdinou mně herci příliš nezaujali. Ray Liotta je béčkový herec jak víno, tudiž zmateně kroutím hlavou nad režisérovým výběrem hlavního hrdiny, ale znám i horší. Akce příliš není, načež jsem se shodl, že je film vhodný pouze na jedno zhlédnutí i kvůli přepísklé stopáži,ale naštěstí jsem se nenudil, příběh zaujme, ale bohužel nestrhne. Scorseseho režie je však plně v pořádku.75% (13.01.2015)

Mafiáni se stali legendou po právu. Scorsese nám ukazuje tehdejší zločinecké poměry bez zbytečných příkras, věrohodně, za vydatné pomoci typologicky perfektně obsazených herců a rozmanitého soundtracku, buduje dobovou atmosféru a pomáhá nám takřka dokonale porozumět specifické nátuře členů i vnějších stoupenců italské mafie. To vše pochopitelně zabaleno do formálního mistrovství, díky němuž nemá divák sebemenší možnost, aby třeba vinou vlastní chvilkové nepozornosti vypadl z perfektně sladěného rytmu, který dirigent Scorsese zkušeně diktuje prostřednictvím zmíněného soundtracku (kvůli hudbě bych chtěl tu doby tak moc zažít :), famózních herců (ústřední dvojice válí, Pesci nasazuje korunu) a skvělého scénáře, který staví hlavního hrdinu do konfliktu nejprve s morálkou (jeho otec), poté s rodinným životem a nakonec i proti svým, přičemž nepřestává gradovat a uchvacovat svou psychologickou věrohodností.. A zároveň je to soustavně nesmírně vtipné a vynalézavé (stop-motion, kterým se později inspiroval například Steven Soderbergh; chvílemi až groteskní, ale vždy relevantní násilí; cool kamerové jízdy v interiérech, přesouvání pozice vypravěče podporující komplexní vývoj příběhu). Casino mám sice radši, ale už Goodfellas se k dokonalosti drze a suverénně přibližují. 90% (20.06.2015)

Scorseseho pohled do života jednoho mafiána, který paradoxně nikdy mafiánem nebyl. Velmi zajímavě pojatý styl vyprávění z pohledu hlavního hrdiny zachycuje jeho pohnutky a motivy jeho jednání. Zpočátku s ním symaptizujete, ale postupně se stává čím dál odpornějším. Ray Liotta podává výborný výkon a je dost nezvyk vidět ho v hlavní roli. De Nirovi mafiáni výborně sedí. Určitě jeden z nejlepších Scorseseho filmů. (06.08.2005)

Nejlepší snímek mezi gangsterskými filmy to sice není, ale určitě jde o výrazný nadprůměr. V porovnání např. s nedávno zhlédnutým francouzským Prorokem chybí pocit absolutní autentičnosti a naopak cítím určitou, byť ne velkou, snahu gangsterské prostředí zatraktivnit, což je na druhou stranu pochopitelné z komerčních důvodů. Patrně nejvýraznější role Raye Liotty, který svůj talent později nedokázal zúročit tak, jak by si asi sám představoval. Snímek líčí příchod jednoho ambiciózního kluka mezi místní galerku a jeho postupný vzestup ve zločineckém prostředí, který nakonec vede až k jeho zatčení a spolupráci s policií. Scorsese je zkušený režisér a v těchhle vodách je jako doma, navíc se opřel o řadu špičkových herců typově dokonale odpovídajících představám diváka o mafiánských bossech a jejich kumpánech. Robert De Niro nebo Joe Pesci už na podobné role mají snad patent. Celkový dojem: 90 %. (11.03.2010)