Král komedie

První polovina filmu se nikam nežene, ale hlavně, že vůbec někam směřuje (za toto geniální slovní spojení děkuji uživateli TheRaven). Král komedie je zpočátku poměrně vlažný, už už se zdá, že napíná divácká očekávání až za únosnou mez, ale když poté přijde zlom a hlavně vynikající pointa, je hned jasno, oč tu kráčí. Král komedie má veskrze geniální myšlenku, která přesně charakterizuje showbusiness (nejen) v Hollywoodu. Je to tak absurdní, černohumorné a přitom vlastně pravdivé a ani ne tolik přikreslené. Líbí se mi, že režisér nemoralizuje a nepokouší se v závěru o nějakou katarzi spravedlnosti. Ne, ne, tohle je hollywood a ten někdy přeje i šílencům. :) 7/10 (22.03.2014)

Jeden z nejméně známých filmů Martina Scorseseho řadím (příjemně překvapený) k těm jeho úplně nejlepším. Tahle satira na cestu za showbyznysovou slávou je sice pořádně hořká, ale zároveň neskutečně lehká a vtipná. Hlavní hrdina se mění ze svým způsobem sympatického podivína (sympatického spíš divákovi než lidem, kteří ho ve filmu potkávají) ve férového magora (nelze si nevzpomenout na Taxikáře), aby naprosto šokujícím způsobem na konci zazářil. Člověk prostě musí mít Ruperta Pupkina (opět famózní De Niro) rád. (05.02.2007)

Výborná komedie s naprosto úžasným Robertem De Nirem v hlavní roli. V tomhle filmu si střihnul zřejmě svojí nejlepší komediální roli, on jich sice moc nehrál, ale tady přímo exceluje a totéž se dá říct i o Scorsesem, ten taky moc komedii nenatočil, ale tahle se mu opravdu povedla. král komedie rozhodně neni žádná taškařice, spíš to připomíná britský komedie, všechno to je takový nenucený a přirozený. Na tohle se fakt stojí podívat (14.01.2007)

Martin Scorsese ve svých filmech většinou ukazuje nezáviděníhodný osud člověka, který převyšuje své okolí a potýká se s problémy vlastní seberealizace a smyslu svého konání (Zuřící býk, Poslední pokušení Krista). Podobně rád Forman vypráví o géniích nepochopených svým okolím (Amadeus, Muž na měsíci). Kam se ale poděl příběh mnohem častější, obyčejnější a nám všem mnohem bližší? Kam se poděl příběh nenadaného, ale zoufale o svém talentu nepochybujícího, individua, které by hrozně rádo dostoupalo svých vysněných výšin? Napadá mě snad jen Čapkův Život a dílo skladatele Foltýna. No, pochopitelně. Režiséři samozřejmě točí o tom, co je zajímá, trápí, a k čemu mají blízko. A kdyby jim skutečně scházel talent, nikdy bychom se s jejich díly nesetkali, anebo pokud jim talent opravdu chybí a oni se nějakým omylem dostali až za kameru, zase si tento nedostatek rozhodně neuvědomí a ani je nenapadne, aby se něčím takovým zabývali. Proto jsem s nadšením přivítal Krále komedie, když jsem vycítil, že by mohl tento problém řešit (Přece jenom myslím, že jsem dosáhl sebeuvědomění alespoň na úrovni Gavrily Ardalionoviče). Scorsese si však ze mě a z podobných průměrných nýmandů škaredě vystřelil a ukázal, že když ne komik, alespoň psychopat může být každý. Stokrát mu za to hanba!!! (25.12.2004)

Pumpkin? Pipkin? Putkin? Papkin? Robert Pupkin. Muž, který chce být slavný. Komická figurka, ze které mrazí. Scorseseho první výlet do komediálního žánru končí dříve, než se ke komedii vůbec dostane. Jedině tak může na život ve stínu amerického showbusinessu hledět s nezlehčujícím satirickým odstupem a vlastně brát komedii podobně vážně jako Pupkin. Neexistence odstupu, schopnosti nahlédnout své chování zvenčí, na druhou stranu představuje Pupkinův hlavní hendikep. Je příliš pohlcen svou rolí a veškerou realitu vnímá jako televizní show, v jejímž středu pochopitelně stojí on sám. Téměř až do kriminálního dramatu, ale stále s mimořádným citem pro starý dobrý slapstick (jehož styl ocení zejména fanoušci Jerryho Lewise), je situace vyhrocena poté, co Pupkin začne do svých vzdušných zámků zatahovat také druhé. Neodhadnutelnost jeho chování tím přechází od své komediální funkce k funkci thrillerové, namísto humoru vytváří napětí. K prolnutí obojího dochází během Pupkinova královského večera – jeho komediální vystoupení je ve skutečnosti přetavením velmi traumatizujících zážitků z dětství do líbivější podoby (podobně terapeutickou úlohu plní stand-up výstupy Jakea La Motty v Zuřícím býkovi). Chtěl nám Scorsese sdělit, že na tomtéž, na skrývání vážného za frašku, stojí celý televizní průmysl? Nebo ho zaujal především příběh muže tak silně toužícího dostat se na seznam, že mu nakonec nezáleží, bude-li na něm navždy zapsán jako cvok? Muže, který se definuje skrze hvězdy a vlastní identitu tím ztrácí? Odpovědi bych hledal hlouběji pod povrchem než ve filmech, které z legrace vědu nedělají. 85% Zajímavé komentáře: Pohrobek, Djkoma, Oskar, Legas, dzej dzej (27.08.2012)