Poslední pokušení Krista

Obligátně: Nečetl jsem předlohu, takže nevím, komu náleží chvála za myšlenku a její rozvinutí. Možná je to výhoda, beru-li v potaz Isherwoodovu kritiku filmu vzhledem ke Kazantzakisově knize. Film jako takový je výborný. Jsem rád, že jsem ho poprvé viděl v době, kdy jsem ve věci víry "hledal". Později už bych ho asi nevnímal tak otevřeně, ale spíš stranicky a povýšenecky. Ani tehdy, ani dnes nevnímám film jako "provokativní" (leda provokující k myšlení) nebo dokonce "odhalující", "bořící" či usvědčující", nýbrž ho považuji za vynikající rozehrání hlubokého, lidsky a myšlenkově věrohodného alternativního pohledu na člověka, který se stal (zde vlastně nestal) Bohem. Nejde o žádné lacině senzační "co když to bylo všechno jinak". Je znát, že tvůrce (spisovatel?), si je velmi dobře vědom, o kom vypráví. I s kanonickým podáním o Ježíši a těch ostatních nakládá bravurně. Mýlí se Maralkey, když tady píše, že se pojetí tohoto filmu "vůbec neřídí podle evangelií, natož pak podle Bible". Samozřejmě, jde o "konkurenční" podání, ale způsob, jak přitom dalekosáhle respektuje kánon (byť proto, aby jeho zvěst obrátil na ruby), je obdivuhodný. (22.04.2011)

Dle knižní předlohy Nikose Kazantzakise "Poslední pokušení" (1952) zpracoval Martin Scorsese téma víry, pochybnosti, hledání životní "cesty" a "místa" na světě. Vedle výborně zpracovaných myšlenkových linií a hlubokých zamyšlení je třeba u tohoto díla vyzdvihnout efektně vystiženou atmosféru, pečlivě propracované scény i drobné detaily. Pro zdůraznění myšlenky byly také nanejvýš vhodně zvoleny exteriéry (pustina, zahrada atd.). Poznámka: Celé řadě nedorozumění a přemíře silných (negativních) emocí, které "vzplanuly" v řadě diváků, by se předešlo náležitým zohledněním a pochopením úvodních slov: "Film není založen na Evangeliu, ale na fiktivní exploataci věčného duchovního konfliktu." (04.09.2003)

V rámci pojatia našich svetových náboženstiev sa považujem za ateistu. Preto ma každé rýpnutie do ich zavedených trápnych dogiem vždy patrične zaujme. Ja si tiež myslím, že Kristus, ak existoval a žil v takej forme, ako sa "píše", bol človekom pochybujúcim, trpiacim a musel hľadať ťažko a dlho svoje životné poslanie. Ak ho neskôr pochopil, určite z neho nebol nadšený. To by si mali uvedomiť aj ortodoxní kresťania a namiesto kritizovania Scorseseho psychologickej štúdie ich modly radšej o nej popremýšlať. Vedenie zhora mu raz nariaďuje kázať lásku, potom sa chopiť sekery a nakoniec mu oznámi, že bude usmrtený. Do toho mu ešte kecá aj satan. Ja sa mu vôbec nečudujem, že mal v tom taký bordel. (08.07.2012)

Mám voči Scorsesemu nejaké resty, pričom na jeho "The Last Temptation of Christ" som sa naozaj dosť tešil, keďže iný biblický príbeh "The Passion of the Christ", je pre moju osobu doslova filmárskym skvostom, ktorý sa mi navždy vryl do pamäte. No a to bude asi aj ten zásadný problém. Neviem ich totiž neporovnávať, pričom kým ma jeden doslova emocionálne zožul, druhý na mňa pôsobil dojmom, akoby ma chcel svojimi omšovými žvástami dokopať k samovražde. Ja chápem, že v tomto prípade ide o hĺbku podstaty myšlienok náboženstva a jeho následného šírenia. A prakticky to, čo v úvode tvorcovia uvádzajú, že o toto v tomto prípade nepôjde, no tak presne o toto v tomto snímku ide v prvom rade. Strašne na mňa snímok pôsobil, pričom jediné čo dokázal vyvolať, bol dojem neodbytného Jehovistu stojaceho pred dverami, ktorý extrémne tlačí na pílu. No a toto má u mňa úplne opačný efekt. Toto je film čisto pre "veriacich", ktorým súvetia v tomto počine, nijakým spôsobom nebudú rezať uši. (10.11.2023)

Originální pojetí příběhu Ježíše Nazaretského, které se vůbec neřídí podle evangelií, natož pak podle Bible. Martin Scorsese si to prostě natočil podle sebe a dost dobře se mu to povedlo. Může děkovat hlavně za kameru, kterou má geniální, za Defoa, který se nechal kvůli filmu klidně i dvakrát ukřižovat, ale hlavně kvůli tomu, že film je skutečně epický. Obsahuje plno mytických představ o stvoření náboženstvích kolem Ježíše Krista. Abych se ale přiznal, tak ze začátku jsem se trošičku ztrácal, než jsem se do příběhu skutečně dostal, po půl hodině už to ale šlapalo jako po másle a já sledoval okolí. Okolí, které režisér dokázal neskutečně opsat od doby před dvouma tisíci lety. Nikdo neví, jak to tehdá ve světě vypadalo, ale jemu bych to klidně věřil. Všecko je to natočené tak autenticky, že jsem si fakt přišel, jako bych stál na kopci a sledoval ukřižovaného Ježíše. Na filmu se mi ale líbí hlavně to, že vypráví CELÝ Ježíšův příběh. Od osvícení Bohem, přes získané davy až po samotné ukřižování a zmrtvýchvstání. Něco to do sebe určitě bude mít, jenom by to nemuselo být tak dlouhé. I když pak by to nebylo zase tolik epické. Je to natočené obyčejně, pro obyčejného diváka. Žádné efekty nebo cokoliv jiného. Akorát dokonalé hrátky se zvukem a obrazem. To jen dokazuje, jak je Martin Scorsese dokonalý režisér. Ale také si vzal na krk dost závažné téma. To by se ani jinak natočit snad nedalo. Možná dalo, tak jak to natočil Mel Gibson, ale ten to zase pojal z naprosto jiné strany. Když bych ale měl vybírat, určitě bych sáhnul po tomhle vyprávění. Je opravdovější i když se o v něm nemluví latinsky a nehraje se na nechutné přehánění, jenom aby z toho lidi byli v šoku a měli důvod kolabovat v kinech, jako se u Gibsonova filmu bez problémů stávalo. (14.12.2009)