Poslední pokušení Krista

Dokonale podnětný film, jehož zařazení na černou listinu dobře dokumentuje bezvýchodné směřování současné katolické církve (což bohužel říkám jako evangelík, příslušník církve možná ještě bezvýchodnější...). Kazantzakisův román a Scorsseho citlivý filmový převod nejsou v žádném případě kacířské - oba autoři se upřímně a usilovně snaží o interpratci příběhu, který ovlivnil směřování celého lidstva. Úhelným kanemen je pro ně Ježíšova lidská podstata a s ní související všepřítomný strach - z údělu Mesiáše, ze svých vlastních pochyb, ze smrti. Zatímco Mel Gibson prezentoval svého Krista ve filmu bez jakékoliv stopy po duchovnosti, Scorseseho dílo je od samého začátku prodchnuto fascinujícím a bolestným hledáním, zoufalstvím a vírou. V Gibsonově filmu vystupuje Ježíš Kristus jako ovce jdoucí na porážku, jejíž užitečnost se projevuje až po smrti (církev tento film přijala s otevřenou náručí), u Scorseseho je Ježíš zatoulaným beránkem božím hledajícim do poslední chvíle smysl svého bytí, smysl své oběti a odpověď na všepřítomné "proč?". (02.06.2007)

Uff...Neviem, kto robil namet, ale pravda je taka, ze ma dostal.Teraz, ked som videl Passion of the Christ, mozem porovnat dojem, aky vo mne obe filmy nechali....Lutost...to je ten pocit, ktory u mna "obaja Jezisovia" zanechali.V "Utrpeni" je to lutost na fyzickou bolestou, pri tomto snimku lutujem Jezisa, za to cim musel prejst vo svojej hlave... (03.04.2004)

Dle knižní předlohy Nikose Kazantzakise "Poslední pokušení" (1952) zpracoval Martin Scorsese téma víry, pochybnosti, hledání životní "cesty" a "místa" na světě. Vedle výborně zpracovaných myšlenkových linií a hlubokých zamyšlení je třeba u tohoto díla vyzdvihnout efektně vystiženou atmosféru, pečlivě propracované scény i drobné detaily. Pro zdůraznění myšlenky byly také nanejvýš vhodně zvoleny exteriéry (pustina, zahrada atd.). Poznámka: Celé řadě nedorozumění a přemíře silných (negativních) emocí, které "vzplanuly" v řadě diváků, by se předešlo náležitým zohledněním a pochopením úvodních slov: "Film není založen na Evangeliu, ale na fiktivní exploataci věčného duchovního konfliktu." (04.09.2003)

Poslední pokušení Krista představuje věrohodnou adaptaci knihy, která bourá slepé následování až podezřele jednoznačných dogmat a pohlíží na postavu Ježíše ze zcela jiného (lidského) úhlu. Ježíš tápe, Ježíš se bojí, Ježíš chybuje i pochybuje, film je to velmi přemýšlivý a obsahově hluboký, avšak zdá se mi, že někdy až trochu moc spoléhá na to, že se divák "zabaví" vlastními úvahami. Tempo je rozvolněné a 164 minut dost, jenže pro úspěšnou interpretaci a plynulost myšlenkových pochodů Ježíše není možné zrychlovat, či zkracovat, tudíž pokud divák 21. století pocítí jistou zdlouhavost, musí ji akceptovat jako nutné zlo... Scorsese odvedl na tomto náročném tématu výbornou práci (Mel Gibson jen závidí), kterou limituje jen poněkud skromnější rozpočet. 8/10 (07.11.2008)

Scorsese malounko trpí velikášstvím, a tak má dojem, že každou scénu, kterou natočil, musí bezpodmínečně použít ve filmu, protože je dokonalá. Není, film má spoustu hluchých míst, bez nichž mohl mít stsndardní stopáž. V každém případě se jedná o snímek velice zajímavý, z kterého dostane psotník zajisté každý katecheta. Dafoe byl skvělý. (08.12.2019)