Špinavé ulice

První Scorseseho větší (i když ve skutečnosti dost malý) film, ve kterém poprvé spolupracuje se svým dvorním hercem Robertem De Nirem. Jelikož je z filmu cítit malý rozpočet nejedná se o takovou pecku jako byly jeho pecky z 90. let ale i zde jsou vidět jeho tradiční trademarky, které ho později proslavily. Malý ale povedený snímek, který v dnešní době zaujme předveším jako lekce z filmového dějepisu, ve kterém pozorujeme začátky jednoho z nejznámějších režiséru všech dob a herecké záčátky mladíků De Nira a Harveyho Keitela. (09.03.2010)

Sedmdesátá léta v Hollywoodu vedla k nesmírnému oživení tamější kinematografie. I Martin Scorsese bez zábran odhodil zažité konvence a na povrch nechal vyplout svůj pohled na Ameriku, který kombinuje v některých případech i s osobními zkušenostmi. Takovým příkladem může být právě Mean streets. Syrovost, jistá stylovost a nulová bázeň zobrazovat násilí takové jaké je, jsou základními tvůrčími aspekty Scorseseho tvorby 70. let. Ve Špinavých ulicích to ale jaksi skřípe. Až příliš moc volná dějová linka nás zavádí do new yorské čtvrti Malá Itálie, kde režisér sám vyrůstal. Osobitě tak zprostředkovává své zážitky, jež podbarvuje nápaditým výběrem různých oldies "vykopávek". Chybou nejspíše zůstává až přílišná snaha o autentičnost (přestože postavy jsou fiktivní), chvílemi nudná upachtěnost, jež se vkrádá do partů hlavních hrdinů. Na dobové poměry originální (odvážné), pro mě jen průměrný zážitek z "Nového Hollywoodu". (21.03.2004)

Je zajímavé, jak spolu s rostoucí popularitou režiséra roste i moc jeho ústředních postav! Skoro jako kdyby si ve svém "debutu" nevěřil na nějaké velké bosse a proto vypráví příběh o pouličních podvodníčcích a mafiánských přizdisráčích, kteří za úspěch považují okrást mladé kluky o dvacet dolarů, které jdou vzápětí utratit do kina. Samozřejmě to tak není, Scorsese prostě natočil film o lidech a z prostředí, které velmi dobře zná a kde vyrůstal. A natočil ho prý velmi realisticky (lidé, o kterých film vypráví byli údajně nadšeni) a syrově. Od začátku je jasné, že tempo filmu bude pomalejší než je u Scorseseho filmů obvyklé, obrazomalebnost ustoupila před onou realitou a syrovostí a především nízkým rozpočtem. Příběh skoro není, vesměs poklidně (až na několik rvaček a jinak vyhrocených situací) sledujeme postavu Harveyho Keitela, který se snaží skloubit vlastní mafiánskou kariéru a zachraňování průserářského kamaráda Johnnyho (De Niro). Především De Niro, ač nemá moc prostoru svou postavu hraje geniálně a skutečně působí jako přerostlé děcko, kterému by jste sice naplácali na prdel, ale jinak je vám ho vlastně líto! Osobně mi ale nejsympatičtější byla ale postava Michaela, dobrosrdečného lichváře, který má ale jen jedny nervy a tak dlouho čeká na zaplacení dluhu až se ucho utrhne! Všechno to vyústí ve strhujícím závěru! Scorsese nazklamal, přesto se Špinavé ulice v mých očích řadí k tomu horšímu, co jsem od něj viděl! 8/10 (13.01.2008)

Naturalisticky špinavá rutina budižničemů, zevlounů, nemakačenků, floutků a wannabe mafiánů přepočítávajících každý dolar. Staví se čistě na situacích, živelnosti (mnohdy to působí jako improvizace), atmosféře a postavách, o děj tu nejde. Ostatně až na jakýs takýs oblouk kolem Johnyho dluhů tu ani žádný není. Sice s výhradami (samoúčelné zpomalovačky, papírem šustící vnitřní monology), ale solidně to obstojí i dnes samo o sobě a nikoli pouze jako „doplňující materiál pro zajímavost“, který by fungoval čistě v rovině předobrazu Taxikáře, Mafiánů či Casina. (20.11.2017)

Chápu, že je těžké udržet krok s Coppolou, rok po vydání Kmotra. Zatím jsem si myslela, že nevyzrálí flegmatičtí frackové přitahují nejvíc ženy, ne hodné zodpovědné kámoše. Ale asi na tom mají zásluhu vnitřní démoni, že se nechají využívat všichni okolo. Všeho dočasu, jak bývá zvykem. Film mohl dosáhnout rozhodně větší mety, kdyby si režisér nepozval tak příšerný hudební cirkus. Takto ho zdegradoval na jedno číslo varieté srovnatelné s délkou života jepice. (27.04.2011)