New York, New York

Není to první střet muzikálu s krušnou realitou, ale ve Scorseseho podání je to střet možná nejdotaženější. Čímž se bohužel pro film dokazuje, že muzikálový žánr na takovéhle experimenty není stavěný. Přepínání mezi skladbami a dějem je zcela nefunkční a ve výsledku nevtáhne ani příběh, ani hudba. Poslední půlhodinu jsem (marně) bojoval s přeskakováním skladeb k tomu, abych se dozvěděl něco o hrdinech, protože to mě alespoň nějak zajímalo a skladby děj nijak neposouvají (což je největší možný muzikálový prohřešek). (04.12.2012)

Povedal by som, že Letec (2004) z New York New York čerpá mnoho. Napríklad dynamiku, spôsob ostrakizovania hlavnej postavy a jeho perfekcionistického sebazaprenia po základných a materiálnych potrebách. Inak je ale silne nezávislý feelingovo, a to hlavne, nízkorozpočtovo ladený, čím vzdáva hold žánru a dejinám kinematografie (a ukazuje, akú znamenitú vášeň u autora umenie vzbudzuje). Nabáda na to, s akým zanietením a odovzdaním svojho maxima sa dá dosiahnuť kvalitný osobnostný profil vychádzajúci z auto-biografických prvkov bez nutkajúceho prikrášľovania a so silnou dávkou mrazivej irónie. Priebeh filmu až vedecky stupňuje únavu života a zabehnutie významovosti zabehnutých stereotypov a detronizáciu stúpajúcej slávy na postupný duchovný rozklad. Hudobné čísla sú precítené a pôsobia medzi spomínaných konfliktami ako akási nárazníková zóna, ktorou sa čiastočne darí problémy hasiť a naopak, vyostrovať. V celku príjemné prekvapenie pre milovníkov režisérovej tvorby a úctyhodným nenápadným prierezom medzi jeho dvoma najslávnejšími filmami. (12.03.2016)

Scorceseho typický hrdina v podání výborného Roberta De Nira daný do kontrastu s jemnou duší, jakou je neméně výborná Liza Minnelli, pro kterou je tato role hned po Kabaretu nejvýznamější. Zpočátku jsem se bál té muzikálové části, ale byl jsem spokojen, většina filmu probíhá normálně, byť za téměř neustálého doprovodu jazzu(což nebylo na škodu) a až v konečné části film zabrousí do klasické muzikálové formy. Z muzikálových čísel mě nejvíc dostala titulní skladba New York, New York(která je ostatně v podání Franka Sinatry klasikou). Nebýt možná až zbytečně dlouhé stopáže, hodnotil bych výš, takhle to jsou pěkné 4*. (06.02.2008)

Těžce nezvládnutý Scorseseho ústřel, kterého zachraňuje paradoxně jeho nekoherentnost, díky které se skutečně nedá odhadnout o čem bude další scéna, jak bude vystavěná a čí hledisko zrovna přejme. Tak alespoň okusíme situaci Minnelliny postavy, kdy prakticky nikdy nevíme, zdali nás někdo pohladí nebo nám jednu vrazí. Stříhat tenhle film musel být také dobrý večírek. Krom toho, že některé záběry na sebe moc nenavazují (sklenička v ruce/sklenička na stole), tak scény jsou k sobě lepeny bez jakéhokoli tonálního pojiva. Ikonické stylizované záběry teskně hrajícího saxofonisty na střeše nočního New Yorku sousedí s uřvanými, syrovými hádkami, často improvizovanými do úplného rozmělnění. Není divu, že Lisa Minelli téměř v každé scéně vypadá jakoby do ní byla nečekaně právě teleportovaná (mimo to, že připomíná oživlou postavičku z Looney Tunes). "Tohle je Tina a Deanna, seznamte se." "Pýčo, tohle je stopětapadesátá minuta filmu, seznam se. Proč nám představuješ nový postavy?!" Na milost tohle nakonec beru, protože, přesto že vypráví o hrozivých, příšerných věcech (jazz a muzikál), tak mě oproti očekávání neuspal, protože mozek vyhodnotil, že zdejší vyprávění má přibližně podobnou stabilitu jako horečnatý sen, takže se nemusí vyčerpávat usínáním. (16.09.2023)

Jedna je za skvělou hudbu a za posledních dvacet minut filmu, kdy to opravdu vypadalo jako muzikál (scény z muzikálových vystoupení Francine Evans jsou výtečné). Snad jsou za tím jenom ty opravdu příšerné dialogy (dabing pro MGM studio Bear, 2009), anebo celkové nepochopení, ale ještě před půlkou jsme to doma chtěli vypnout. (25.04.2010)