Zuřící býk

Martin Scorsese se svým dvorním hercem (Robert De Niro) nenatočil mafiánské drama, ale zaměřil se na boxera Jakea LaMottu. Samozřejmě, že nejde hlavně o box, ale o vykreslení problémové povahy (vznětlivost, žárlivost) Jakea. Robert De Niro se pro roli objetoval opravdu hodně, o tom svědčí jeho vizáž na konci filmu, kde má o dvacet kilo víc!!! Joe Pesci i všichni ostatní zahráli parádně, ale De Niro je naprosto zastínil a potvrdil pověst neobyčejně kvalitního herce a jednoho z nejlepších jakého historie kinematografie poznala. Špičkový snímek, kterému dodává tu správnou atmosféru černobílá kameru......... (10.11.2007)

Zuřící býk je nesmírně inteligentním film, nespadá do škatulek běžných dramat, či sportovních, popř. biografických filmů, nepřínáší divákovi to, co by mu bylo nejvíce po chuti, ale jen s přesností a hloubavostí profiluje charakter Jake La Motty a věnuje se jeho životu s poutavým zanícením i objektivním, nesoudícím odstupem současně. V podstatě lze říct, že La Motta je jeden z nejpropracovanějších filmových charakterů vůbec, není hrdina, ani antihrdina a přitom není diváku lhostejný - božská práce Scorseseho je až k neuvěření. K tomu naprosto famózní Robert De Niro a bylo by to dokonalé, kdybych se i dokonale bavil, jenže dokonale zábavný Zuřící býk není. Já mu to nevyčítám, je to film jiné kategorie, ale čísilka vždy dávám dle svých nepokryteckých pocitů -> 8/10 (03.07.2009)

Scorsese podobně jako Tarkovskij nebo Coppola skutečně našel způsob, jak pracovat s „filmem“, jak ho doopravdy uchopit. ____ Výlučnost Zuřícího býka vidím hlavně v naprosto precizně natočených scénách. Scorsese se vyhýbá dvou událostem odehrávajícím se navzájem, nepoužívá dvě akce přes hloubi pole, nedělí plátno, neinformuje přes média (i ta TV je symbolicky rozbitá, nikoliv z důvodu poruchovosti televizních přijímačů, ale čistě jako odkaz na formální dominanty Scorseseho) a jen ve dvou případech sáhne po křížovém střihu. Jinak z 95% poctivě hněte jednotlivé scény, plastizuje je a inscenuje, dokud nejsou hotový. I souboje v ringu jsou motivovány více kompozičně než sportovně, viz práce kamery a procesy jednostranné subjektivizace a deformace vidění De Nira při zápasech. Je to všechno daný za prvé tím, jak u Scorseseho filmů vyjednává totální realita s totální stylizací. Je to krásný, ale skutečný to být nemůže, na to je to krásný až moc. A za druhé žánrotvorným estetismem Scorseseho - filmového spratka z Malibu generace -, kterým víceméně pomohl zachránit Hollywood na sklonku klasického období. ____ Rafinovaná rovnováha mezi tím, jak Scorsese nadržuje hlavní postavě homofobního mizogynika bez přátel, aby ji ihned záhy něco odepřel, a tak pořád dokola po celou stopáž, to zaujetí pro neschůdné a nesympatické činy je posledním prvkem k dokonalosti filmu. Nezatajuji, že se mě nějak bytostně dotkl. (20.08.2008)

Z Martina Scorseseho až na výjimky nejsem nijak zvlášť na větvi, ale respektuji ho. Co se Zuřícího Býka a hlavně role Roberta DeNiro týká, moc jsem těm řečem o Stanislavském a sžívání se s rolí nevěřil - na co by taky herec DeNirova kalibru takhle blbnul. Pak začala úvodní scéna a s ní skutečný herecký koncert. Poprvé v životě jsem neviděl herce hrajícího nějakou postavu, ale skutečného Jakea LaMottu. No, možná ne úplně poprvé, ale rozhodně poprvé po takovou dobu a s takovou intenzitou toho pocitu. Závěrečná scéna ve mně vzbudila pocit lítosti nad kdysi velkým mužem, ale když si pak člověk uvědomí, co byl ten chlap zač... Každopádně smekám před panem hercem číslo jedna a panem hercem číslo dva (to má jako být Joe Pesci). Nějak ale nechápu to nadšení z boxerských záběrů a tak vůbec těch věcí okolo. Proto pro mě nikdy nebude Zuřící Býk legendou jako film, ale jako "místo", kde Robert DeNiro podal svůj životní výkon. Paradoxně tak z mého žebříčku vyjde s horším hodnocením než Taxikář, ale takový už je holt život. 80% (05.01.2007)

No asi všechno tady už bylo řečeno, ale neodpustim si pár negativních poznámek... Film mě, bohužel, chvílema nudil. Zejména od toho okamžiku, kdy hlavní postava přestane s boxem, mi připadalo, že se film plácá od ničeho k ničemu. Naopak některý části filmu by si podle mě zasloužily víc prostoru (např. pasáž z vězení). Nejsem žádnej vizuální fetišista, takže fakt, že někdo v roce 1980 natočí černobílej film, mě spíš irituje. Spousta lidí tu třeba vychvaluje úvodní titulky, ale timhle u mě film prostě nazaboduje. A v neposlední řadě musim napsat, že scény ze zápasů mi přišly celkem na hovno. Občas bylo vidět, že rány padaj jen tak do vzduchu a navíc po 10-ti kolech v ringu často oba soupeři byli akorát zpocený a jinak vypadali celkem bez poskvrnky. Celkově je to pro mě tak někde na rozhraní 3 a 4 hvězdičky, ale kvůli výkonu De Nira se nakonec přiklonim k vyššímu hodnocení - 71% (16.06.2007)