Zuřící býk

Zuřící býk je nesmírně inteligentním film, nespadá do škatulek běžných dramat, či sportovních, popř. biografických filmů, nepřínáší divákovi to, co by mu bylo nejvíce po chuti, ale jen s přesností a hloubavostí profiluje charakter Jake La Motty a věnuje se jeho životu s poutavým zanícením i objektivním, nesoudícím odstupem současně. V podstatě lze říct, že La Motta je jeden z nejpropracovanějších filmových charakterů vůbec, není hrdina, ani antihrdina a přitom není diváku lhostejný - božská práce Scorseseho je až k neuvěření. K tomu naprosto famózní Robert De Niro a bylo by to dokonalé, kdybych se i dokonale bavil, jenže dokonale zábavný Zuřící býk není. Já mu to nevyčítám, je to film jiné kategorie, ale čísilka vždy dávám dle svých nepokryteckých pocitů -> 8/10 (03.07.2009)

Asi nejvelkolepější Scorseseho óda na člověka. Na toho člověka, který přes svoje výjimečné nadaní, přes sílu své osobnosti a bezmeznou vůli, dospěje jen k zdánlivě vyrovnané rezignaci, ale k takové, kterou přijal jenom chvilkově, jenom na čas, pouze, aby se uklidnil a nabral nových sil, přesto však kdesi v něm je již dávno rozhodnuto o tom, že boj skončil, že bylo dopočítáno a ač na zemi je vítězem. Je to až plytké a nicneříkající, psát, že se tu řeší smysl života, ale toto "neosobní" téma je podáno tak lidsky, tak blízce a zkonkretizovaně, že nebudeme odrazeni a osobnost Jakea La Motty nám ve své nejednoznačnosti navždy ulpí v mysli a bude se k nám stále vracet jako noční můra, která nás však má provokovat a vytrhovat z rezignačních a pasivních pozic. Můra, která nás tím, že nás nenechá spát, uzdraví. (09.12.2004)

Je těžký dát průměrný hodnocení filmu, který je snad ve všech žebříčcích s nejlepšími filmy ever v první desítce. Cejtim se teď jako špatnej filmovej fanda. Nic proti Scorsesemu i De Nirovi. De Niro cholerickýho boxera a pozdějc vyhořelýho slizkýho tlouštíka hraje výtečně a Scorsese si se záběry opradu hrál, bylo tam tolik krásných okamžiků a i ta černobílost přispěla k lepšímu (hlavně scény se stříkající krví!). Jenže prostě tomu chybí něco, co by z toho dělalo úžasný filmový zážitek. Takhle je to jen 'obyčejný' životopisný film o boxerovi. (11.08.2012)

Scorseseho mistrovské dílo se všemi klady i zápory, které tahle kategorie přináší. Tak nějak totiž věřím, že právě kvůli svému stylu bude tenhle film naprosto nezkousnutelný pro 95% bežných televizních diváků. Těch zbylých několik málo (řekněme) "vyvolených" v něm ale objeví možná jeden z nejzásadnějších snímků filmové historie. Osobně se mi hodně často u filmů stává, že jsem z nich napoprvé úplně na větvi (dokonalý příklad Zelené míle), ale jak uplyne několik dnů, týdnů, měsíců, jejich kouzlo vyprchá. Pustím si je podruhé a je téměř pryč. Zuřící býk je film z přesně opačné kategorie, napoprvé mě nesebral tak, jak bych podle hodnocení čekala, ale po měsících, možná i letech ve mně zraje jako víno. Dodnes nemůžu zapomenout na tu úžasnou kameru snímající židli letící vzduchem, netradiční černobílé zpracování, krásný hlavní hudební motiv a hlavně brilantní herectví jistého muže jménem Robert De Niro, které v Zuřícím býkovi přesáhlo všechny limity a mohlo by být označováno za jedno z nejpůsobivějších v historii. Za sebe musím říct, že se Zuřící býk asi v nejbližších měsících do mých top 10 nejoblíbenějších filmů nedostane, přesto nevylučuji, že tam za pár let možná najde své čestné místo hned vedle Scorseseho Taxikáře, který možná není tím nejdokonaleji vybroušeným diamantem, přesto (či právě proto) je mi jaksi o něco málo bližší. (20.07.2008)

Černobílý autobiografický skvost, který je nejen nejlepším nemafiánským filmem Martina Scorseseho, ale řadí se i k absolutní špičce boxerského subžánru. Paradoxní je na tom to, že scének z boxerských klání by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Zuřící býk vyniká někde jinde. Ve scénáři. Ve scénáři, který je spjat s postavou násilníka a cholerika LaMotty. První spolupráce trojice De Niro – Pesci – Scorsese dopadla více než na výbornou. De Niro se roli naprosto odevzdal. Jde to vidět nejen na fyzické přípravě, ale i psychické. Řada nezapomenutelných scének, detailní kamera, kompozice, stylizace, násilí. Scorsese zde sahal po Oscaru jako nikdy předtím a tenhle nezdar shledávám jako jednu z největších chyb v historii akademie. Co chcete víc než dokonalost? [Přesná stopáž: 124 min] (10.01.2007)