Zuřící býk

Zuřící býk nesporně patří mezi největší perly světového filmu a (společně s Taxikářem) zároveň na absolutní špici bohaté tvorby Martina Scorseseho. Tento černobílý klenot, který zasáhne přímo do srdce, mě již několikrát přesvědčil o svých nebeských kvalitách a zařadil se mezi filmy, ke kterým mám velmi osobní vztah. Tady opravdu nic nechybí ani nepřebývá. Unikátní snímek, brilantní De Niro. (18.11.2009)

De Niro je riadny psychopat, neviete, či zaujať voči La Mottovi kladný, či negatívny postoj. Či v ringu, kde každý úder priam cítiť, kde kamera zohrala skvelú úlohu, či doma, kde to priam vrie a o dramatické okamžiky absolútne nie je núdza. Proste vála a dáva najavo, kto je pánom pľacu. A Pesci mu neskutočne sekunduje. Všetko rýchlo ubieha, nenudí a rozprúdi vám krv. 90%. (29.12.2006)

První věc, která mě napadla ihned po skončení filmu, byla: "A Rocky se může jít klouzat." (A to mám sérii o Rockym i Slye fakt rád). Nicméně Scorsese jde až na dřeň a ukazuje nám duši rváče, která není jednoduchá. Stále žárlí, ale jen proto, že svou ženu miluje. Štve ho hlídat si váhu, ale musí, aby mohl získat titul. A dokáže se pohádat kvůli každé blbosti. A právě tohoto boxera dokonale ztvárnil Robert De Niro. Věděl jsem, že je to geniální herec, ale co předvedl zde, to nemá obdoby. Po celou délku filmu jsem neviděl Roberta, ale Jakea LaMottu. Jo, tomu se říká opravdová vysoká škola herectví… A když k němu připočtete i krásnou Cathy Moriarty a vynikajícího Joea Pesciho, dostanete zážitek, na jaký jen tak nezapomenete. Zuřící býk je zkrátka a dobře klenot filmového světa, který by se měl promítat všem budoucím boxerům. P. S. Mimochodem, je to jeden z deseti nejoblíbenějších filmů samotného Miloše Formana, kdyby to někoho zajímalo. (04.09.2010)

Černobílý autobiografický skvost, který je nejen nejlepším nemafiánským filmem Martina Scorseseho, ale řadí se i k absolutní špičce boxerského subžánru. Paradoxní je na tom to, že scének z boxerských klání by se dalo spočítat na prstech jedné ruky. Zuřící býk vyniká někde jinde. Ve scénáři. Ve scénáři, který je spjat s postavou násilníka a cholerika LaMotty. První spolupráce trojice De Niro – Pesci – Scorsese dopadla více než na výbornou. De Niro se roli naprosto odevzdal. Jde to vidět nejen na fyzické přípravě, ale i psychické. Řada nezapomenutelných scének, detailní kamera, kompozice, stylizace, násilí. Scorsese zde sahal po Oscaru jako nikdy předtím a tenhle nezdar shledávám jako jednu z největších chyb v historii akademie. Co chcete víc než dokonalost? [Přesná stopáž: 124 min] (10.01.2007)

Scorsese podobně jako Tarkovskij nebo Coppola skutečně našel způsob, jak pracovat s „filmem“, jak ho doopravdy uchopit. ____ Výlučnost Zuřícího býka vidím hlavně v naprosto precizně natočených scénách. Scorsese se vyhýbá dvou událostem odehrávajícím se navzájem, nepoužívá dvě akce přes hloubi pole, nedělí plátno, neinformuje přes média (i ta TV je symbolicky rozbitá, nikoliv z důvodu poruchovosti televizních přijímačů, ale čistě jako odkaz na formální dominanty Scorseseho) a jen ve dvou případech sáhne po křížovém střihu. Jinak z 95% poctivě hněte jednotlivé scény, plastizuje je a inscenuje, dokud nejsou hotový. I souboje v ringu jsou motivovány více kompozičně než sportovně, viz práce kamery a procesy jednostranné subjektivizace a deformace vidění De Nira při zápasech. Je to všechno daný za prvé tím, jak u Scorseseho filmů vyjednává totální realita s totální stylizací. Je to krásný, ale skutečný to být nemůže, na to je to krásný až moc. A za druhé žánrotvorným estetismem Scorseseho - filmového spratka z Malibu generace -, kterým víceméně pomohl zachránit Hollywood na sklonku klasického období. ____ Rafinovaná rovnováha mezi tím, jak Scorsese nadržuje hlavní postavě homofobního mizogynika bez přátel, aby ji ihned záhy něco odepřel, a tak pořád dokola po celou stopáž, to zaujetí pro neschůdné a nesympatické činy je posledním prvkem k dokonalosti filmu. Nezatajuji, že se mě nějak bytostně dotkl. (20.08.2008)