Taxikář

Dolar měl v polovině 70. let sice prokazatelně větší sílu než dnes, ale i tak zní fakt, že snímek stál pouhých 1,9 milionů v dnešní době neuvěřitelně. Přesto se peníze na projekt sháněly těžko a trvalo dlouhé 3 roky, než si ho Scorsese a De Niro prosadili. Scénárista využil skutečného případu úspěšného atentátu na prezidentského atentáta George Wallace, který se odehrál v roce 1972. Film ale kriminálkou v běžném slova smyslu není, spíš jde o psychologické drama o veteránovi vietnamské války, který po návratu domů nedokáže zapadnout zpátky do společnosti. Postupně se stává protipólem zakladatele Klubu rváčů Jacka z Fincherova slavného filmu. Ten v sobě koncentroval nespokojenost radikální městské intelektuální levice a myšlenku anarchistické vzpoury proti systému. Travis má naopak blízko k postojům radikální pravice, se znepokojením a vzrůstajícím opovržením sleduje život v dekadentním velkoměstě plném uvolněné sexuální morálky, zločinu a existenční nejistoty. Oba antihrdiny nespojuje jen chronická nespavost, ale i protest proti světu, který chtějí zbavit nepravostí. Kdyby Travis dotáhl svůj plán až do konce, byl by z něj v očích veřejnosti ukázkový padouch. Scorsese ale svou postavu nechává žít a dokonce ho v očích veřejnosti proslaví. Ironicky tak zesměšňuje dvojí morálku měšťácké společnosti. Několikanásobná vražda příslušníků městské galerky z Travise dělá nikoliv teroristu, ale odvážného bojovníka proti podsvětí. Své schytávají i příslušníci liberální městské elity. Aktivistka Betsy představuje ukázkového snoba a prezidentský kandidát Palantine je typický příklad profesionálního žvanila, který hovoří v mlhavých frázích. Scorsesemu hodně pomohlo, že nezaujal jednoznačný aktivistický postoj. Kolem snímku se v době vzniku vyrojilo spoustu polemik a vášní. Z Taxikáře se během pár let stal kult a narozdíl od mnoha jiných kousků myslím zcela oprávněně. Rozhodně nezestárl, postava Travise Bickla zneklidňuje diváky dodneška. Z mého pohledu je to nejzásadnější životní role Roberta De Nira. Bonus pro dnešního diváka představuje fakt, že z aktérů vedlejších rolí vyrostli v průběhu následujících dekád herci první ligy. Celkový dojem: 95 %. (02.03.2016)

Režisér Martin Scorsese nám doslova vnucuje temnú story plnú nepokoja, pohľadov na mesto, v ktorom sa nerešpektujú ľudské hodnoty a všetko, akoby pozoroval zo svojej pozície Travis Bickle. Osamelosť hlavného hrdinu a jeho postupná zúrivosť k hodnotám okolo seba takmer logicky dozrieva do individuálneho aktu vzbury. Za túto rolu bol Robert De Niro nominovaný na Oscara a mladučká Jodi Foster za herecký výkon vo vedľajšej úlohe. Je neuveriteľné že Jodi mala v tomto filme trinásť rokov. (06.02.2015)

„Pripomínaš mi pieseň od Krisa Kristoffersena.“ Na Oscara nominovaný De Niro je tak fascinujúci ako taxikár, ktorý „nemôže spať“ a „počuje hlas“, až sa v určitej chvíli divákovi sprotiví, avšak kvôli divnému vyústeniu scenára ho nemôžeme obdivovať ako dokonalú zápornú postavu, pretože tvorcovia sa čudne snažia stoj čo stoj napriek všetkým zvratom so zbraňami, atentátmi a evidentne ťažkou duševnou poruchou, aby ho zmätený divák vnímal ako kladnú postavu. Čo je predsa úplne šialené. Snímka oplýva dusnou džezovou nočnou atmosférou zhnitého veľkomesta a silným obsadením podporných roličiek (Keitel, Shepherdová, Fosterová). Vznikla v roku 1976, kedy mal Martin Scorsese na konte Špinavé ulice (v ktorých sa tiež stretli De Niro a Keitel), ale naplno sa rozbehol až po TaxikároviI, po ktorom ešte veľa krát spolupracoval s dvorným De Nirom (Zúriaci býk, Kasíno...) a často sa vracal na drsnú ulicu (Mafiáni, Na druhej strane...). taxikár ako taký ma napriek spomenutým plusom (herecké výkony, atmosféra) nudil a nebudem mu dávať 80% len preto, že tak robia všetci ostatní. Dúfam, že už ho viac krát v živote neuvidím. (17.04.2009)

Zdá se mi, že je tento snímek velmi často a velmi moc nadhodnocován a nevím proč. Ponurost, špína, deprese, náladovost, smysl života a podobné prvky v tomto filmu obsažené nejsou nijak geniálně zasažené a určitě se najdou lepší snímky. Tento film mi nepřijde tak výjimečný jako ostatním a některé scény a někdy celé sekvence jsou velmi nudné a bezmyšlenkovité. Možná je to o svobodě, ale já sovu svobodu urychlit přehrávání tohoto snímku využíval častěji než bych si přál a to jistě nebyl úmysl. Nemohu dát lépe než za 3* i přes svůj obdiv k Robertu De Nirovi. (02.08.2004)

Jedno ze Scorseseho ústředních témat - prohnilost velkoměsta a její dopad na jedince, které mimo Taxikáře analyzuje i třeba v Počítání mrtvých (svým vyzněním a atmosférou velmi podobný film - opět motiv člověka - pozorovatele, projíždějícího špínou megapole), se nejlépe daří pochopit při sledování filmu Taxikář. Svět velkoměsta je místo plné násilí, korupce, zločinu, metaforicky džungle a vlastně tvoří jakousi paralelu džungli skutečné, v níž navíc zuří válka a neustále se tu bojuje. Z Vietnamské džungle do džungle New Yorku přichází Travis Bickle (naprosto strhující Robert De Niro) a ze svého Taxíku pozoruje dění okolo sebe. Je zjevné, že je psychicky narušený a navíc selhává v milostném životě, nedaří se mu seznámit se s nijakou ženou (své milostné neúspěchy a samotu zahání v pornokinech), a tak je silně podmaňován násilím a agresí okolo sebe, až podlehne pocitu, že musí neradostnou situaci města řešit... Martin Scorsese natočil strhující drama psychického přerodu vojáka podléhajícího subordinaci a poslušně plnícího rozkazy (což mu dává rámec a smysl, jak emočně nastalou situaci a obrovský psychický tlak řešit) v osamělého bojovníka - solitéra, který naslouchá rozkazům podvědomí. Trauma války zesilující se traumatem megapole otevírá před Travisem dosud nepoznané světy, plné běsů a šílenství, pocházejících ovšem z našeho světa. Znamenitý a hluboký film... (25.06.2007)