Střípky ženy

Samotný fenomenální výkon v hlavní roli někdy sám o sobě nestačí. Mohli by o tom vyprávět právě i Střípky ženy AKA Pieces of the Woman. Ty se sice mohou opřít o úžasný výkon Vanessy Kirby v hlavní roli, za který se právem dočkává chvály všude možně, na druhou stranu by ale bylo dost možná též fajn, kdyby měli Pieces of a Woman též něco víc. Domácí porod není určitě lehká záležitost, to vím sám i díky tomu, že moje druhá neteř přišla na svět právě při domácím porodu a byl to tehdy rozhodně stres. Je to prostě strašná sázka na nejistotu, která se může velmi bolestivě vymstít. A právě o tom pojednává příběh Pieces of a Woman. Problém je ovšem v tom, že po kvalitně načrtnuté první třetině film trochu ztratí nastavenou laťku, celé to ve finále jako kdovíjak ucelený celek nefunguje a je vlastně následně těžké orientovat se v tom jaké vztahy k sobě hlavní postavy mají. A je bohužel faktem, že se filmu právem trefně nadává do provokativního filmu, který možná tlačí po celou dobu na pilu až příliš. Ale přesto všechno je film zajímavé vidět, protože má spoustu aspektů, které určitě stojí za rozbor. Režisér Kornél Mundruczó dle scénáře Katy Wéber v podstatě natočil drama, kde je tragický domácí porod klíčem k definitivnímu rozuzlení nad úvahou svého vlastního života, svých vztahů a své potencionální budoucnosti. Problém je ovšem v tom, že je velmi těžké soucítit s protagonistkou, která si sama zvolila domácí porod a následně brečí, že se to celé nevyvinulo jejím toužebným směrem. V pravém pohledu smyslu má tak divák soucítit s hlavní hrdinkou, které její matka vyčítá, že nešla rodit do nemocnice, přesto jde ale o takzvaný efekt ´´ Jak si kdo ustele, tak si lehne´´. Tím neříkám, že nemá hlavní hrdinka právo truchlit nad smrtí svého vlastního dítěte, je ale vlastně skutečně těžké se přiklonit na něčí stranu v tomhle konfliktu. Ty postavy totiž (dost možná účelově) nejsou sympatické a do karet jim tak hrají alespoň ty vynikající výkony. Vanessa Kirby je úžasná. Nejenom, že se postarala pravděpodobně o nejlépe zahraný fingovaný porod v historii kinematografie, ale do své úlohy jde naplno. Smutná kapitola života hlavní hrdinky je i díky tak uvěřitelné a Kirby právem posbírala několik cen (a dost možná jich ještě několik posbírá), přičemž jde skutečně dost možná o nejsilnější ženský herecký výkon za rok 2020. Pochvalu si přitom zaslouží i Ellen Burstyn v roli matky hlavní hrdinky, která i po letech dokáže ohromit neskutečnou výbušností i v tak požehnaném věku (letos v prosinci oslaví 89. narozeniny!). A pak je tu ještě ten Shia- Shia LaBeouf opět dokazuje, že není marný herec, který se opět snaží přesvědčit co to jde a do role bývalého feťáka, který vypadá jako vagus se ponořil. Důležitý faktor tu ale hraje samotný scénář, kdy hlavní hrdinka doslova žije s postavou LaBeoufa a následně se diví, že se LaBeouf vlastně chová jako idiot. Smrt dítěte je i pro něj emocionálním spouštěčem a nedalo by se následně říct, že je své partnerce ideální oporou. Problém s LaBeoufem ovšem nadále je ten, že se do svých rolí snaží tak maximálně ponořit, že to přeci jen chvílemi hraničí s naprosto pochopitelnou úsměvností. LaBeouf opět dokazuje, že jeho cesta, ve které se snaží dokázat, že je skutečně charakterním hercem má jisté trnité překážky a osobně si myslím, že cesta netkví v tom, že bude pro film účelově vypadat jako vagus a ukáže svůj penis. Ještě úsměvněji tak LaBeouf následně vedle zmiňované Kirby, která svůj výkon hraje neokázale a přesto procítěně. LaBeouf se přitom snaží hrát naprosto expresivně a chvílemi to v mém pohledu přeci jen hraničí s přehráváním. Snad tedy LaBeouf po odchodu z léčebny též redefinuje své přístupy k herectví a zároveň u toho potencionálně zastřelí snad co nejméně pouličních psů. V Pieces of a Woman je ovšem též jeden zajímavý prvek- Hlavní matka se sama rozhodne pro domácí porod a po jeho neúspěchu okamžitě začne obviňovat porodní asistentku. Nejen, že je to v podstatě přirozená reakce, zároveň se ale zde rozvíjí zásadní konflikt, kdy si hlavní hrdinka není schopná přiznat, že je celý tragický osud z velké části především její chyba a následkem jejího rozhodnutí. Právě i zde scénáři chybí větší údernost a definitivní vymáchání v tom náporu emocí, ke kterému už samotné téma vybízí. A to se ve finále přece jen nestane. Technicky je to vlastně celé velmi zdařilá záležitost, kameraman Benjamin Loeb hodně zabírá obličeje herců a díky tomu se podaří více prodat veškeré emoce, soundtrack Howarda Shorea poté rozhodně neurazí a většinu času je i vhodný v pozadí. Větší problém tak možná přece jen tkví v jeho vlastním scénáři, který prodává silné téma tak trochu odměřeným způsobem a skutečně vyžaduje soucítit s někým, s kým se to prostě nedá. Přesto ale rozhodně nejde o špatný film a Kirby dost pravděpodobně bude za 3 měsíce bojovat o Oscara. A vzhledem k tomu, že je na celém filmu to nejlepší, bezpochyby jí budu fandit. Normálně tak za 3 a ¾, za Shiův ocas čistá 3. (09.01.2021) (méně) (více)