Střípky ženy

Střípky ženy jsou pěkným záhulem na psychiku. Všechno to začíná v první půlhodině filmu, kdy se v průběhu komplikovaného domácího porodu začne otřásat i vztah ústředního manželského páru. Nechci nijak spoilerovat, ale spousta těch věcí se mě dotkla a zaujatě jsem film sledovala od začátku až do konce. Líbila se mi ta paralela umírajícího vztahu a pustnoucího bytu i ta záležitost s jablky. Naprosto jsem je chápala, oba. Pocitově mám blíž k jejímu vnímání. Malilinko mi to připomnělo film The Broken Circle Breakdown, který mě kdysi taky chytl za srdce. Nevím, jestli Střípky ženy budou oscarovým snímkem, ale mým srdečním určitě zůstanou. (17.04.2021)

(8/10). Velice originální a umělecky natočené drama. Úvod filmu je velice intenzivní a prožíval jsem každou minutu bolesti Vanessy Kirby, která je mimochodem překrásná. Shia jakožto její manžel tady hraje vesměs to samé jako v dalších mnoha předchozích filmech, ale tato role mu sedla vážně skvěle. Tak trochu se v ní našel a jeho proměna charakteru je možná očekávaná, ale velmi dobře napsaná. Co hrozně moc oceňuji - celková odvaha vymanit se ze všemožných klišé a schopnost filmu jít svou vlastní cestou. Jsme svědky obrovské bolesti, ale zároveň překrásnému konci, který není nucený a dává to fakt smysl. Také plno metafor a skrytých odkazů je výsledkem fakt dobře napsaného scénáře. Očekával jsem kvalitní drama a dostal jsem daleko víc, než by se mi mohlo zdát. (16.06.2021)

Prvních 30 minut naprosto úžasná filmová sekvence. Jenže poté už to je docela nuda. Film je dlouhý a klidně by mohl být kratší. Ale herci předvádí skvělé výkony. Vanesse bych toho Oscara dal a Shia taky hraje slušně. Kamera je taky skvělá, ale jako celek mě to ani moc nezaujalo a nemyslím, že bych měl potřebu se na to podívat někdy znovu. (16.03.2021)

Pokus o "drsný" nezávislý film, který staví na zhruba půlhodinové scéně "naturálního" domácího porodu. Nechci říkat, že to byl nejlepší porod, co jsem v telce viděla, ale rozhodně to byla nejlepší scéna z celého filmu. Hlubší a emotivnější než smrt dítěte. Nebo následné truchlení. Místo emocionálních výlevů autoři rozehrávají zápletkové rodinné drama, které přechází do soudního líčení. Nejopravdější postavou ve vyprávění je kupodivu Shia LaBeouf. Jinak mělká nuda a šeď. (13.03.2021)

Niet väčšej traumy, ako prežiť stratu vlastného dieťaťa. Každý sa s tragickou udalosťou vyrovnáva po svojom, pričom zachovať si zdravý úsudok, je v mnohých prípadoch doslova nereálne. Prvá polovica v rámci “fajtov” a menenie názorov dvoch partnerov či okolia paradoxne rapídne lepšia, ako posledná etapa, ktorá celý príbeh uhladila do stratena. Po odchode “LaBeoufa” zo scény už to nemalo takú silu. Ale inak dobrý film. (17.02.2021)