Krvavá neděle

Z dnešního pohledu už možná typická Greengrassovka. Jsou zde totiž poprvé přítomni jeho současné prvky jako je rozklepaná kamera, dokumentaristický styl natočení apod. To opět vyvolává sugestivní a autentistické pocity podobným těm z Letu č.93. Ovšem zde možná ještě navíc jedná o jeho nejosobitější film a je to na tom docela znát. Greengrass popisuje postoj a postup obou táborů a i když se o to místy snaží neutrálně, tak je jasné kdo za tuto památnou událost má největší zodpovědnost. Budete mít po skončení filmu zkrátka hodně pocitů a tento film ve mně bude asi hodně dlouho rezonovat. A po závěrečných titulcích jsem měl husí kůži. (16.09.2008)

Nevim, co mě na tom filmu triggerovalo víc – jestli ta chladná pseudo-dokumentární stylizace, zatmívačky, shaky camera, anebo příběhová vyprázdněnost [ačkoliv její absence je víceméně pochopitelná]. Chápu tvůrčí záměr pojmout celý film jako hyper-realistickou [až dokumentární] rekonstrukci oněch událostí, ale s Pavlem Zelenotrávou asi moc velký cumarádi nebudem, protože jeho tvůrčí rukopis mi snad nikdy nesedne...... PS: jo, Douglas mě asi zabije, ale co nadělám heh (11.10.2022)

Ještě předtím, než se Paul Greengrass dal na filmařskou dráhu, pracoval jako politický pozorovatel a své globální měřítko si nejvíce zaostřil na Severní Irsko. A právě během této doby nashromáždil neskutečné množství faktů a osobních poznatků, které později přenesl do tohoto filmu. Ihned od začátku je zde patrná silná politická nekorektnost, neboť jedna ze zúčastněných stran zde jasně „prohrává“, ale není to vinou samotného režiséra. Ten s dokumentární nezúčastněností rekonstruuje události hodinu po hodinu (později téměř minutu po minutě) a celé to předkládá v neskutečně nesnesitelné a syrově autentické atmosféře, v níž rychle, stručně a přitom velmi jasně předkládá postoj obou táborů. Navíc si dějové části rozdělil na třetiny, v níž ta první doslova zmáčkne diváka očekáváním opravdového pekla, druhá vyvolá otázku „Proč?“ a závěrečné „oplakávání mrtvých“ je dle mého jedním z nejemocionálnějším okamžiků v dějinách filmu, což při absenci sentimentu zahanbí i závěry filmů Stevena Spielberga. Když jsem pak v závěrečných titulcích, které jsem četl přes slzící oči (fakt!), uviděl zmínku o královně, vyznamenáních a počtech potrestaných Dále opravdu nemám slov! (19.09.2005)

Hodně sugestivní a nepříjemná podívaná, která se svou autenticitou a nízkorozpočtovým zpracováním zaryje hluboko do kůže. Po skončení jsem byl strašně naštvaný a nechtělo se mi věřit, čeho jsou lidé schopní a jakou nespravedlivost dokáží tolerovat. A přesně to byl také režisérův záměr. Není to nijak extra strhující snímek a s výjimkou poslední třetiny se nic moc neděje, ale CO a hlavně JAK se stane potom všechno jasně převálcuje a nakonec je to divák, komu Greengrass ve vzájemném souboji udělí K.O. a dokonale mu vtiskne svou verzi, co se tenkrát opravdu stalo...Kéž by k tomu nikdy nedošlo..4 a 1/2*. (01.04.2013)

Paul Greengrass je mistr realistických filmů. Každý jeho snímek působí lehce dokumentárně jako by jste se dívali na záběry točené člověkem, který tam byl. Je to úžasný režisér. Krvavá neděle vyprávějící o jednom pochodu městem, který britští vojáci naprosto nezvládli a zabili několik lidí. V ten okamžik se z městečka Derry stala válečná zóna. Střelba, výbuchy, křik, krev... To vše ukazuje Greengrass s klidem a nechává ať jen vy rozhodnete a uděláte si na to vlastní názor. On nehodnotí ani neodsuzuje. Pouze ukazuje jak to pravděpodobně bylo a snaží se o naprosto objektivnost. (18.02.2007)