Krvavá neděle

Úžasně natočený sled údálostí, který následoval během jedné zdánlivě obyčejné neděle v severoirském Derry. Hodně přesvědčivě natočené a maximálně syrové. Paul Greengrass se pro mě stává jedním z géniů filmového plátna. Poněvadž mi připravil menší šok, nečekal jsem totiž že mi v mém filmovém vzdělání chybí takovýto snímek. Britská armáda je naprosto odporná a zavrženíhodná, ať už se jedná o vojáky, kteří střílí na bezmocné lidi jak se jim zlíbí, nebo ať se jedná o velení, které tuto událost zamete pod kobereček s odůvodněním že vše proběhlo naprosto v pořádku a podle pravidel. Závěrečná slova poslance Ivana Coopera, že Britové zaseli bouři, mě naprosto odrovnala! 90% (03.02.2010)

Paul Greengrass je bezesporu jedním z nejtalentovanějších režisérů součastnosti. Poprvé na sebe a svůj talent upozornil svým prvním velkým filmem - dokumentární rekonstrukcí "Krvavé neděle". O čistokrevné dokudrama přesto nejde, snímek se drží roviny filmového vyprávění, odehrávající se během 24 hodin. Zobrazuje bez příkras a bez jakýchkoli soudů (kde je dobrý a kdo zlý) onen osudný den, po kterém násilnosti v Severním Irsku začaly rapidně vzrůstat. Scény jsou tak autentické, že máte pocit přítomnosti v ději, přičemž roztřesená kamera chvílemi připomíná domácí video a za podpory neznámých herců je zážitek velice intenzivní. Paul Greengrass je po nějaké době opět tvůrce, který dokáže rozčeřit stojaté monotónní vody současné kinematografie. 85%. (19.09.2008)

Velitelia akcie boli vyznamenaní anglickou kráľovnou... žiaden zo strelcov nebol nikdy potrestaný... až po tomto filme pochopíte, prečo U2 musí hrať túto pieseň na každom koncerte, bez výnimky. A pekne aj v Londýne. Greengras vás tak pohltí, že zabudnete, že sledujete inscenované zábery. A to nielen pri akcii, ale podľa mňa predovšetkým pri reakciách ľudí na to, čo sa deje a plači pozostalých obetí. Lepšie to nakrútiť zrejme nešlo a je ku cti Greengrassa, že podáva udalosť z oboch strán, pričom vidíme, že určite nie každý člen britskej armády mal v úmysle dohnať vec až do krajnosti. Skôr išlo o zlyhanie jednotlivcov, potom ale nasledovalo klasické krytie si zadkov. (05.03.2021)

Nemám rád režii a styl Paula Greengrasse. Roztřesená (a často rozostřená) kamera z prvního pohledu, jakoby se jednalo o pokračování hry Doom, mi prostě vadila. Vykecávání v prvních 45 minutách bylo asi potřeba, ale mě nebavilo. Rychlý střih působí až chaoticky a uspěchaně, jednotlivé části jsou napěchovány mnoha nedůležitými dialogy. Jednání hlavního organizátora Ivana, když se snažil onu stovku výtržníků uklidnit tím, že mezi nimi chodil jako mátoha a pod vousy si mrmlal ať toho nechají, místo aby použil třeba megafon, jsem nepochopil. Míra jednostranného pohledu na tyto události je na pováženou, dělá z vojáků vypatlance a z demonstrantů neskutečné chudáčky. Možná to tak fakt bylo, nevím, nemůžu soudit. Těch lidí je mi líto a nemám rád vojáky. Ale nemám rád ani Paula Greengrasse a jeho filmy. (28.06.2007)

Některé filmy vás neuspí, ani když se na ně díváte po půlnoci v televizi, již trochu unavení. Tohle nebyl ten případ. Především to neustálé smýkání kamerou sem a tam, což mělo patrně dostat do snímku jakousi nervozitu či napětí, paradoxně spíš unavovalo. Podobně jako u Greengrassova pozdějšího Letu č. 93. A podobné to bylo také s postavami, nebo spíš s herci - působili podivným dojmem, že myslí především na to, aby se hlavně náhodou nepodívali do kamery. Nevím, čím to je - u mě prostě autenticita veškerá žádná a po stylizaci, která by film posouvala jinam, ani stopy. Tak jsem to asi po půlhodině vypnul. (16.09.2008)